Smile, please (YAOI)

21. kapitola- ,,Popovídat si"

Thobi
Všude jsem slyšel hlasy. Neznámé i známé.

Chtěl jsem otevřít oči a podívat se co se děje okolo mě, ale má víčka byla natolik těžká, že se to ne a ne podařit.

V jednu chvíli jsem dokonce slyšel i rozhovor. Ženy a chlapce. Můj mozek natolik zmatený po všech těch látkách si ale ty hlasy nedokázal nikam přiřadit.

Pak tam zbyl jen chlapecký hlas a já konečně začal ostře rozumět o čem mluví...pravděpodobně o krásně prožitých vzpomínkách.

Vyprávěl mi o našem shledání, polibku, rande a...sexu. V tu chvíli jsem už pochopil, že jde o Dariána. Mého přítele a mojí jedinou lásku.

Moje víčka jakoby oživla a já snažejíc se zaostřit jsem vyhledal černovláska, který zrovna vstával k odchodu...ať mě hlavně neopouští.

Můj hlas mě zradil a tak jsem se snažil zpevnit stisk mé ruky, spočívajíc v té jeho. Podařilo se.

Jeho hlava se otočila a já se mohl podívat do jeho hnědo-červených očí ve, kterých spočíval smutek, ale po uvědomění situace toho, že jsem vlastně vzhůru se mu v očích objevily slzy a jeho rty se roztáhly do malého, ale upřímného úsměvu.

Hned si zase sedl na židli a němě mi hleděl do očí.

Darián
Po chvíli jsem se konečně odhodlal promluvit ,,Jak ti je? Nemám někoho zavolat?" vyptával jsem se.

Zakroutil jsem hlavou a lehce se usmál. Pomalu jsem zvedl těžkou ruku směrem k Dariánově obličeji a konečky prstů mu jemně přejel po tváři.

Usmál jsem se a natiskl se na jeho ruku, přičemž jsem ji ještě stiskl tou svojí. ,,Jsem rád, že jsi vzhůru"

Pootočil jsem hlavu a spatřil na stolečku džbán s vodou a skleničku u toho. Na sucho jsem polkl ,,V-voda..." zamumlal jsem slabým a roztřeseným hláskem.

,,Jo počkej" řekl jsem pohotově a do skleničky nalil čerstvou průzračnou vodu. Přes bolest vespsanou v Thobiho tváři jsem mu pomohl se posadit a následně se napít.

Vypil jsem celou skleničku a zase se nechal položit ,,chce se mi spát " zamumlal jsem a zavřel oči. Spánek si mě vzal okamžitě.

Když mi to moje zlatíčko odešlo do říše snů, tak jsem se rozhodl jít projít. Rychle jsem ještě zašel za jednou sestřičkou co měla zrovna dozor ji nahlásit, že se probudil, ale znova usnul.

Vyšel jsem před nemocnici a nadechl se čerstvého vzduchu. Tohle je opravdu aprílové počasí...nedávno pršelo a foukalo a teď by se tu zase dalo chodit v kraťasech.

Ušel jsem jen pár kroků, když se za mnou ozvalo posměšné zavolání směřováné na moji osobu ,,To si ho tam chudáčka malého jako nechal osamotě" naštvaně jsem se otočil na Jordana a ještě jednoho bruneta.

,,Co po mě chceš?" zavrčel jsem nasraně a s rukama zavřenýma v pěst jsem došel k nim s odstupem jednoho metru.

Na jejich tvářích se objevil úšklebek ,,Popovídat si" řekl ten druhý.

,,Není o čem" otočil jsem se k odchodu. Na jejich "povídání si" opravdu nemám náladu.

,,Ani o tom, jak je Thobias krásně úzkej" řekl vyšší a já se prudce otočil ,,Co?" zařval jsem a chytil ho pod krkem. Jednu jsem mu vrazil a ignoroval to, že jsem na nemocničním parkovišti a jsou tu okolo lidi.

Ahojky lidičky.
Chtěla jsem vydat díl na štědrý den, ale nějak to nevyšlo. Člověk si řekne, že když má nohu v sádře a nemusí nic dělat, tak bude mít fůru času, ale...on nebyl...😂😂😂
Tak vám alespoň zpětně přeju hodně štěstíčka a zdravíčka...🎄🎉💗
Doufám, že se líbilo. Hvězdičky a komenty potěší😊
-Elis ❤+❤