Smile, please (YAOI)

1. kapitola-Nová škola

Darián

Píp, píp, píp. Probudil mě zvuk toho otravného budíku a já chtě nechtě musel otevřít své rozespalé oči.
Včera byl poslední prázdninový den a já dnes nastupuji do druháku a proto vstávám dříve, abych si mohl vybrat to nejlepší místo na sezení. Rychle jsem na sebe naházel vhodné oblečení a už svůj typický černý šátek. Došel jsem do koupelny, kde jsem si pročísl své neposedné vlasy a spáchal ranní hygienu. Na rameno jsem si hodil tašku s již zabalenými věcmi, což byli- tužka, papír, mobil a peněženka abych neumřel hlady. Pomalu jsem se vykradl z pokoje, abych neprobudil otce, protože včera byl zase v hospodě.
Už jsem otvíral domovní dveře, když jsem za sebou uslyšel chraplavý hlas
,,Ani se nerozloučíš?"
Otázal se pohrdavě a já mu odpověděl pouhé ,, Ahoj." Což ho očividně naštvalo, protože jsem dostal facku, ze které se mi podlomila kolena. Spadl jsem na zem a dotkl se konečky prstů bolavého místa na tváři, přičemž jsem sykl bolestí. Ještě si do mě kopl a pak už naštěstí odešel. Povzdechl jsem si a po chvíli se vyškrábal na nohy a vydal se pryč. Do školy jsem dorazil za necelých deset minut a hned jsem do ní vešel. Na nástěnce u vstupu jsem si našel kde máme třídu tentokrát a po úspěšném nalezení dveří ve druhém patře, jsem vrazil dovnitř, kde k mému očekávání ještě nikdo nebyl.

Thobias

Probudil jsem se asi půl hodiny před budíkem a rozespale zívl na celý můj pokoj zbarvený do modra. Vstal jsem z postele a klekl si k tašce do které jsem hodil nějaký prázdný sešit a penál. Důležitější věci jako mobil jsem si dal do kapsy od kraťasů a sešel po schodech na snídani, kde u stolu seděla moje sestřička
,,Áááhojky"
pozdravil jsem ji s úsměvem na tváři a sedl si ke stolu na kterém byli nachystané palačinky ,,Tak co...jak se těšíš na střední?" Mrkl jsem na ni a nabral si svou porci ,,A jak ty do jiné školy?" změnila téma. Ďábelsky jsem se na ni podíval a štípl ji do boku, přičemž ona překvapeně vypískla. Po najezení jsem se šel umýt a následně se vydal po Katarině boku směr naše nová škola. Zaměřená má být na jazyky, které v rámci možností ovládám, ale musím uznat, že sestra je v nich lepší. Po půl hodince chůze a vzájemného pošťuchování kdo dříve někoho sbalí jsme se dostali do školy. Nebyla ani moc velká, ale ani moc malá, prostě tak akorát...jinými slovy...uvažování level já. Katarine si mohla v klídku nastoupit jako ostatní co nastupují do prváku, ale já si prostě musím nakráčet za ředitelem a tak...Rozloučil jsem se s ní a vydal se do útrob této školy, přičemž jsem se nějakým způsobem dostal do ředitelny.

Postupem času se třída začala naplňovat mými spolužáky, kterým jsem nevěnoval žádnou pozornost. Občas jsem zaslechl útržky z jejich rozhovorů, které byli plné radosti a zážitků. Takové věci jsem nezažil přes více jak pět let a navíc jsem na ně ztratil chuť. Zazvonění...přerušilo jejich nabité rozhovory a usadilo je na svá místa, kdežto já stále seděl na tom svém a koukal z okna. Naše třídní vešla do učebny a my se na neviditelný a tolikrát nacvičený povel postavili v pozdravném gestu
,,Dobrý den a sednout" mile se na nás usmála
,,Dnes k nám do třídy nastoupí nový žák a tak si volný čas než přijde zkrátíme tím, že si povíme o vašich prázdninách" pokynula prvnímu a ten začal popisovat co úžasného zažil. Asi v půlce někdo zaťukal na dveře a hned poté se vevnitř objevila plešatá hlava ředitele

Museli jsme vyřešit pár papírů o přestupu, kroužcích a tak všelijak. Trvalo to asi čtvrt hodinky a já řediteli podával vyplněný papír. Ještě mi v rychlosti ukázal jídelnu, knihovnu, tělocvičnu a dal mi klíček od mé skříňky, který jsem si zahákl na klíčenku. Se slovy ,,Jdu ti představit tvoji třídu" jsme se vydali do druhého patra, kde ředitel zaklepal na dveře a následně do nich vešel.
Podržel mi dveře a já s mírným a přátelským úsměvem vešel za ním, přičemž jsem se rozhlédl po třídě. ,,Dobrý den v novém roce" otočil jsem se na ředitele a čekal co z něho vypadne
,,Chtěl bych vám představit vašeho nového spolužáka...a asi by se mohl představit sám. Na shledanou."
Rozloučil se a odešel. Zhluboka jsem se nadechl a nasadil úsměv
,,Ahoj jmenuji se Thobias Alentakson, je mi 17 let. Mám rád hudbu a rád se bavím" vydechl jsem přebytečný vzduch a pohlédl na učitelku, která něco zapisovala do třídní knihy. Stočila na mne pohled a se zadumaným pohledem se rozhlédla po třídě ,,Tak...kam tě posadíme?" Jen jsem pokrčil rameny ,,...tak si vyber místo" pobídla mne a já si sedl do jediné prázdné lavice. Čtvrtá řada u okna, před nějakým chlapcem v černém, asi emo...ale nebudu soudit knihu podle obalu.

××××××××××××××××××××××××××××××

Tááák jsem zpět. Takový menší úvod do děje. Není to prolog...ale chápeme se. Ne?
Další díl nevím kdy, protože brigáda, ale budu se snažit.
-Elis ♥~♥