Smile, please (YAOI)

12. kapitola- Začátek víkendu

Thobias
Probudil jsem se na školní ošetřovně, kde to páchlo po dezinfekcí a kdoví čím ještě. Najednou jsem ucítil pomalý pohyb u mé ruky. Podíval jsem se tam a spatřil mého černovláska jak si spokojeně pochrupuje. Seděl na židli v nepřirozené poloze, hlavu položenou na lůžu a jemně svíral jednu mou ruku. Pomalu jsem se posadil a lehce mu prohrábl jemné vlásky, přičemž on se lehce zavrtěl a vzápětí mi ukázal svá rozespalá očka a já kdybych stál, tak by se mi podlomily nohy. Vzápětí si uvědomil situaci...zrychleně vstal, přičemž převrátil židli na které seděl a pevně mě objal.

Darián
Po tom co jsem opustil střechu a našel bezvládně ležet Thobíkovi tělo na mezi patře, jsem ho odnesl do ošetřovny, kde jsem se dozvěděl že se mu skoro nic nestalo. Jen omdlel z šoku...chudáček. Divím se, že i po tom co mu udělal se chová tak v pohodě. Být já na jeho místě, tak nesnesu jakýkoliv dotek. Mezitím co jsem u něj seděl si spánek vybral svou daň a já usl na lůžku. Ve snu jsem jen seděl a koukal do prázdnoty, když mě začal probouzet dotek na mé ruce. Nejdříve jsem se nechápavě podíval na blonďáčka na lůžku a po uvědomění ho objal ,,bál jsem se o tebe" zašeptal jsem a pohladil ho po tváři.

Začervenal jsem se a chytil jeho dlaň na mé tváři do své ,,omlouvám se za starosti" zašeptal jsem lehce posmutněle a stáhl nohy z postele, že se postavím. Nebýt Dariho za, už dávno ležím na zemi. ,,Děkuji" špitl jsem a vzápětí zívl.

Uculil jsem se a dostal nápad. Vyhoupl jsem si ho do náruče a i přes jeho vzpouzení si ho se slovy ,,rád si svou princeznu odnesu" odnesl k němu domů.

---- #ČASOVÝ POSUN ----

Je pátek po škole a my se sestřičkou připravujeme naši přespávačku. Už od rána je zataženo a k tomu začíná foukat...což znamená, že na nějakou venkovní výzdobu kašlem. Rozložili jsme gauč a hodili tam deky a polštáře. Dali jsme namrazit pití a každý si uklidil ve svém pokoji.