Smile, please (YAOI)

25. kapitola- Sprcha

Hádejte kdopak je zpátky~? ^*^

Darián
Nakonec jsme se hned po tom co déšť ustal vydali zpátky domů...ano říkám tomu domov...Vždyť tam skoro bydlím. Ruku v ruce jsme si to kráčeli přes tiché a skoro vylidněné město.

Thobias
Začalo se stmívat a čím dál více ochlazovat, přičemž se mraky začaly rozestupovat a tím nám ukazovaly nádhernou hvězdnou oblohu. Natáhl jsem ruku směrem k nebi na kterém jako by se začali postupně rozsvěcovat lampy. ,,To je ta nejlepší věc na tmě...Hvězdy" Na mé ruce se objevila druhá, větší.

,,A pak tady jsi ty..." Řekl jsem do ticha a sladce se usmál ,,... to vůbec nejkrásnější, co jsem kdy viděl"

Na mé tváři se hned objevila červeň z řečené lichotky a já se díky tomu musel potutelně usmát a přejít na jeho 'hru' ,,Tím myslíš sebe, že ano?"

Zasmál jsem se a více se na něj zezadu nalepil ,,Přesně naopak zlato~... Tím myslím jen a jen tebe" Zavrněl jsem mu do ucha a nepřestával se usmívat.

Jen jsem zatřepal hlavou ,,Stejně si myslím svoje" zasmál jsem se a otočil se k němu čelem, přičemž jsem zahákl svoje ruce za jeho krk a přitáhl si ho do jemného, ale velmi procítěného polibku.

Do polibku jsem se usmál a prsty mu začal v uklidňujícím gestu přejíždět po zádech.

Ahhhh... tak příjemné. Kvůli nedostatku vzduchu jsem se musel odtáhnout a čelo si opřít o jeho. ,,Stejně jsi nejkrásnější ty" výskl jsem jako dítě, plácl ho rukou po rameni a rozeběhl se se smíchem dál po zatemnělé ulici.

,,Jen počkej" (zajíci XD ) Se smíchem jsem se rozeběhl po zatemnělé ulici za Thobim.

Zadýchaně jsem se schoval za vysoký dřevěný plot jednoho z okolních domů, přičemž jsem zadržoval svůj kvůli běhu splašený dech.

Tichými a velmi pomalými kroky jsem se přesouval po liduprázdné silnici a snažil se zapojit svůj sluch k tomu abych vystopoval to mládě, které si chce nutně hrát.

Skrčil jsem se do kleku a velmi 'nenápadně' se podíval za roh. Asi nemusím říkat, že jsem dostal infarkt z toho, že stál metr od toho plotu... Vedle svých bot jsem nahmatal jakýsi malý kamínek a zaměřil svůj pohled na keř na druhé straně silnice. Rychlým pohybem rukou jsem onen šutr hodil do živého plotu.

Zvuk jenž se podobal praskání větví mě donutil se pomalu rozběhnout k místu, kde by se pravděpodobně měla nacházet mnou hledaná osoba.

Hned po tom co odešel na druhou stranu, jsem se tiše rozeběhl trochu dál a blíže k mému domovu. Schoval jsem se za jeden strom odkud jsem měl krásný výhled na všechny Dariánovi činy.

Bezradně jsem se rozhlížel všude okolo mě... Kam se mohl sakra schovat?!? Vydal jsem se dál po ulici, až jsem se nějakým magickým způsobem ocitl před barákem. Ahhhmm...aha?

Prošel okolo mě a já si nemohl odpustit ho ze stínů sledovat...normálně jsem si připadal jako tajný agent. Zrovna stál u branky...ke které nečekaně neměl klíčky. Nechtěl jsem ho úplně vyděsit, spíše překvapit. Zase velmi nenápadně jsem přeběhl na druhou stranu a jako myška si sedl na okrasný balvan před vchodem našich sousedů. Důležitě jsem si hodil nohu přes nohu a spustil ,,Ahh Dariánku. Jak jsi si mě mohl nevšimnout~?"