Smile, please (YAOI)

5. kapitola- Pravda nebo Úkol?

Darián
Povytáhl jsem obočí a pak se škodolibě ušklíbl ,, Noooo..." protáhl jsem ,,není to špatnej nápad." Stočil jsem hlavu na Thobiho a zatvářil se jako neviňátko.

Thobias

Naštvaně jsem se na něj podíval a povzdechl si ,, tak když myslíte." Pořádně jsem se natáhl na lehátko a zavřel oči, když z pod mraku vylezlo sluníčko. Podle vlnek, které se začaly tvořit na hladině jsem poznal, že se děvčata dostala do bazénu.

Koukal jsem se na to jak se holky "nenápadně" plížily k Thobimu. Stouply si k jedné straně vedle sebe a chudáčka malého převrátily do vody.

V jednu chvíli jsem byl na nafukovací pizze a v druhou jsem se málem utopil v bazénu. Podíval jsem se na Katarine jako bůh pomsty, ponořil se pod vodu a za nohu ji stáhl dolů.

Jenom jsem tam tak seděl a koukal se na tu podívanou předemnou, přičemž jsem měl na tváři lehký úsměv. Zničeno nic mě někdo za mnou převrátil do vody. Vynořil jsem se a za mnou stál Thobi s nevinným úsměvem.

Nelíbilo se mi jak si tam v suchu posedával Darián a tak jsem ho jednoduše převrátil. Usmál jsem se na něho jako andělíček a pak z bezpečnostních důvodů raději odplaval ke schůdkům a následně vylezl z bazénu.

Snažil jsem se k němu přes vodu dobrodit a když se povedlo,  rozeběhl jsem se po zahradě za ním. ,,Mě neutečeš" zašklebil jsem se provokativně a když jsem byl u něho, chytil jsem ho za zápěstí a přitáhl si ho k sobě.

Kvůli tomu, že je Darián rychlejší jsem byl po chvíli běhu přitažen na jeho hruď. Zvedl jsem k němu pohled a na chvíli si skousl ret ,,copak?" otázal jsem se sladkým a nevinným úsměvem.

Vyzvedl jsem si ho do náruče a rozešel se s ním k bazénu, přičemž jsem si stoupl k okraji tak aby on visel nad vodou ,,zlobíš" řekl jsem stejným tónem jako on.

Ruce jsem obtočil okolo jeho krku a zabořil si tam obličej. Napevno jsem se k němu přitáhl ,,Nene" zamumlal jsem s úsměvem.