Celou dobu co jsem byl v nemocnici za mnou chodil Louis a několikrát přišel i Zayn s Nickem nebo mamka s Gemmou.
Pomalu už chodím, takže už je to dobré znamení. Dělám malé kroky, které bolí, ale dokážu dojít krátkou vzdálenost sám.
Dneska mám zkusit jít po schodech, ale myslím, že to nedám.
Jsou u mě teď všichni kromě Gemmy, která šla za tím jejím.
,, Tak pojďte.. Pomalu. " Vstanu a pomalu jdu ke dveřím, jako bolí mě to, ale vydržím to.
Asi po půl hodině stojím před schody a myslím, že se vrátím do pokoje. Chci jít zpátky, ale Louis mě zastaví a otočí mě zpátky.
,, Nemůžu ty schody dát. " Vzal mě za ruku a stoupl si na první schod.
,, Dáš to.. Stačí když dáš první a potom už půjdeš normálně.. Zkus to.. " ,, Stoprocentně skončím na zemi. " ,, Chytím tě. " Louis se usměje a jde za mě.
,, Můžeš? " ,, Ještě chvíli. " ,, Dobře.. Řekni až budeš připravený. " ,, Jop.. " Ten doktor šel pár schodů nade mě a zaměřil se na moje kolena.
Vykročím na schod a to koleno silně zabolí.
,, Dobře.. Teď tu... Nestoupejte si na to koleno plnou vahou! " Trochu pozdě, podlomila se mi noha. Louis mě chytl a narovnal mě.
,, Obrať si je. " Ironicky se zasměju, protože netuším jak.
,, Harry chci ti pomoct tak se uklidni. " ,, Tak mi řekni jak to mám udělat a klidně to tak udělám. " Povzdechl si.
,, Zapři se o pravou ne o levou... Teď pojď tou pravou o kterou se zase zapřeš a k ní dáš tu levou.. Tak... Znovu.. Dobře... Pojď dál.. " Vyšel jsem ještě něco kolem deseti schodů. Ani mi to moc dlouho netrvalo, no dobře asi třičtvrtě hodiny, ale šel jsem.
,, Pauza... " ,, Dobře... Opři se.. " Přikývnu a opřu se o Louise a na jeho nohu si natáhnu mojí.
,, Já mám vyjít všechny? " ,, Mohl by jste jde vám to.. " ,, Dolů půjdu taky? " ,, Výtah v prvním patře. " ,, Cože? Takže já tady jdu jako nevím co pěšky a on je tady výtah? " ,, Potřebujete to koleno rozhýbat. Je dobře, že jdete pěšky, protože si celá noha zvykne na námahu a potom se vám půjde líp. Zvyknete si, že můžete jít pomaleji a nebudete pospíchat, kdyby jste šel výtahem tak potom budete chtít jít rychle a bylo by to horší. " Usměju se. Tyhle přednášky vážně žeru.
,, Mýmu tátovi taky říkali, že stačí jen poslední dvě chemoterapie a přesto šel na dalších nejmíň deset. Taky říkali, že se z toho dostane.. Přesto tady teď není. Říkali, že by se to nemělo zhoršit, stal se pravý opak. Já mám věřit, že budu v pohodě? " ,, Hazz přestaň.. Zbytečně se rozčílíš. " Louis mi dá mi pusu na čelist a pohladí mě ve vlasech.
,, Fajn.. Stejně to ještě někdy vytáhnu. " ,, To je možný, ale teď to prosím nech jen projít a nech to být.. Dobře? " ,, Dobře. " ,, To jsem rád. Jdeme? " ,, Jo.. " ,, Dobře.. Tak jak jsem to říkal předtím. O tu pravou se opři a k ní dej tu levou... Dobře... Nepospíchej.. " ,, Harry pojď! Hej! " Zasměju se a na chvíli pustím Louise ruku abych mohl udělat V na prstech.
Asi za další hodinu a půl vyjdu zbylých třicet schodů a sedím na židli, protože umírám.
,, Mám to spočítaný tak doufám, že jich zítra půjdu míň. Nebudu jako šašek chodit denně čtyřicet schodů. " Ten doktor po mém proslovu odešel a nevrátil se.
Louis mě políbí a obejme mě.
,, Věřil jsem ti.. " Zasměju se.
,, Nemusel jsi jít tak rychle.. Mohl jsi jít pomalu.. " ,, Chtěl jsem to mít za sebou.. Těšil jsem se až si zase sednu nebo něco abych nemusel jít nebo stát.. Bolí to když něco dělám.. " ,, Věřím ti.. " Opřu se o jeho rameno a nechávám se od něj čechrat ve vlasech.
Přišli k nám i ostatní a Zayn se usmál.
,, Už je to dobrý za chvíli budeš zase běhat.. " ,, Hah.. Strašně ti věřím. " ,, Vážně.. " Nevím kde vzal fixu, ale začal si malovat na mojí sádře.
,, Co to bude? " ,, Uvidíš. " Přikývnu a nechám ho.
Za deset minut to měl dokreslené a já se podíval co to je.
,, Hrdličky? " ,, No.. Proč ne? " ,, Nevím.. Neřekl bych je do tebe. Nicku co s ním děláš? " ,, Já vůbec nic. " ,, Dobře.. " Podal fixu dál a vzal si ji Louis. Netuším co tam nakreslí. Růži. Teda zatím to tak vypadá.
Je to růže.
,, Víš, že růže mívá... " ,, Vím. Neuč mě jak vypadá růže myslím, že jejich stavbu si už pamatuju zcela do každého detailu co mají. " ,, Dobře.. " Usměje se a ještě dodělá malé poupě.
,, Spokojený? " ,, Ano. " Teď šel malovat Nick.
Napsal mi tam ' Is it what it is ' stejným způsobem jako to má Louis na hrudníku.
,, Tss... To je porušování autorských práv. " ,, Klid Louisi.. " Nakonec šla malovat mamka, která zabrala zbytek sádry. Nakreslila mi tam anděla se skloněnou hlavou a zlomeným křídlem, pod to napsala moje datum narození, ale tak, že to nešlo skoro poznat.
,, Je to moc hezký mami.. Nevěděl jsem, že umíš takhle hezky malovat.. " ,, Stává se... Chtěla jsem to jako tetování, ale zavrhla jsem to. " ,, Aha.. " Usměje se a fixu vrátí zase Zaynovi.
Dojdeme všichni zase do pokoje a já si rovnou lehnu. Jsem z těch schodů unavený.
,, Hazz my půjdem, tak zítra? " Přikývnu.
Louis tady zůstal se mnou a lehl si vedle mě.
,, Hazz proč si tak vyletěl? " ,, Já nevím.. Prostě jsem vyletěl.. Přijde mi to všechno absurdní. " ,, Jak jako? " ,, Věčně dávají lidem planý naděje i když ví, že to bude naopak.. Proto.. Možná. " ,, Jo.. To je pravděpodobný.. Půjdeš spát? " ,, Jo.. Jsem rád, že vůbec mluvim a dokážu vnímat. " Zasměje se a přitulí se ke mě.
Za chvíli jsme oba nejspíš spali. Teda já určitě tak snad Louis taky.
