Do hlubin

36. Sladce & měkce

Robert trochu naklonil hlavu na pravou stranu, tak jsem ji naklonila taky.

Jo, mělo mi to dojít, že se to stane, ale zrovna v tu chvíli jsem měla hlavu plnou různejch myšlenek a byla jsem úplně hypnotizovaná těma zatracenejma očima.

Robert se předtím trochu zamračil a řekl: ,,Tohle je tvoje."

Překvapeně jsem se nadechla, protože mi do ruky dal můj mobil.

Ale ten jsem měla v kabelce, bezpečně uložený v obalu, ve vnitřní kapse.

Zrovna jsem se dívala na očividně fakt můj mobil, ikdyž jsem nevěděla jakto, že ho teď držím v ruce a zároveň je u mě v kabelce, tudíž jsem si vůbec nevšimla, že se Robert nebezpečně hodně naklonil.

Ucítila jsem to až když vzal můj obličej do dlaní, otočil ho k sobě a jemně mě políbil.

Sice, Robert neměl být jako Robert, ale Oliver líbal jako Robert.

To je hodně zamotané, že jo?

Líbal trochu neohrabaně, ale stejně se mi z toho polibku podlamovaly kolena a břiše řádili motýlci.

Nejdřív jsem ten polibek opatrně opětovala, ale pak jsem to už nevydržela, tak jsem odsunula mobil někam za sebe, což mi bylo úplně jedno kam, chytila Roberta kolem krku a prohloubila tu naši pusu.

Mezitím co já jsem ho hladila po zádech, Robert mě k sobě přitiskl jak jen to šlo, načež jsem myslela, že ta naše líbačka bude pokračovat, ale Robert se ode mě odtrhl a zhluboka oddechoval.

Sklonil hlavu a do očí mu spadly vlasy, které jsem naštěstí vysvobodila z účesu alá čtvereček, takže když nakonec Robert zvedl hlavu, aby se na mě mohl podívat, vypadal fakt dobře.

Až bych skoro řekla sexy, ale tomu bych vážně nevěřila, že někdy vyslovím tohleto spojení.

Robert je sexy.

Ale vážně jo. Zato já jsem musela vypadat jako blázen. Vrabčí hnízdo na hlavě, kruhy pod očima,...... No znáte to.

,,Roberte, já..." začala jsem chraplavě. ,,Teda Olivere, no ikdyž, teda teď mi nechceš snad namluvit, že seš Oliver, nebo že chodíš s Madeline, že ne?"

Robert pomalu zavrtěl hlavou.

Okamžitě mi do očí vrhkly slzy.

,,Ale, vždyť jsi tam umře~" Hlasitě jsem vzlykla, nemohla jsem to ani vyslovit. ,,Claire."

Robert promluvil takovým tím sexy chraplákem, ale to už se ze mě dávno stal vodopád.

,,Promiň. Já jsem to nechtěl, já jsem musel...."

On snad taky brečí? Kluci nebrečí ne?

,,Claire." Zase vzal můj obličej do dlaní.
,,Claire, Claire, Claire."

Robert vzdychnul a opřel si to svoje čelo o mé. ,,Jinak bych tam zůstal. "

Zamračila jsem se.

Takže to byla pravda?

Takže se to stalo?

Robert nejspíš vycítil proud přicházejících otázek a tak radši pokračoval s mluvením.

,,Já už nechci hrát na to, že tě neznám, že se mi nelíbí ty tvoje vlasy, že se mi nelíbí ten tvůj malej nosánek,"

Robert mi krátce přiložil rty ke špičce nosu. Takový malý sladký polibek.

Asi bych se na místě rozpustila, kdyby Robert nepokračoval.

,,Že se mi nelíbí ta tvoje piha tady,"

Další polibek. A na pihu, o které ani nevím, že ji mám.

,,Že se mi nelíbí jak si hrozně divná a šílená,"

Polibek na tvář. Taky fajn. Hlavně když je od Roberta.

,, Že se mi nelíbí jak ti vždycky vyskočí fleky vzteku tady,"

Druhá tvář. No a co pusa, konečně?
,,Málem bych zapomněl na ty tvoje hypnotický smaragdový oči,"

Haló? Kdo má tady hypnotický oči?

A taky kdo používá spojení smaragdový oči v normálním životě?

Vždyť to se používá jenom v knížkách pro holky.

Nakonec jsem je musela zavřít, tedy oči, ne knížky, protože mi na každé oční víčko přistál lehký polibek.

,,No a pak~"

No a pak jsem to už nevydržela. Vzala jsem Roberta za košili a přitiskla ho k sobě. Ale jediný na co jsem byla schopna myslet bylo: Hmmm a ještě.

Hmmm, takže tahlecta kapitola je pěkně pošahaná, ale doufám, že ne moc divná. Koneckonců se to snažím dopsat, takže jsem Roberta a Claire dala co nejdřív dohromady a tím by se měly zrychlit události v ději, hahaha. Ať to čte, kdo to čte, seš fakt super, dík. <3

Snad se brzo uvidíme u další kapitolky!

Chalapenjo.