Do hlubin

33. Ohromné zklamání pro Olivera Twista

Tenhle malej moment mě donutil přemýšlet.

Vážně spolu choděj, nebo to jen hrajou? Jasně, možná se mi to zdálo, ale to jak Robert nervózně polknul při pohledu na moji hruškovou nášivku...

Každopádně, musela jsem pokračovat v naší rozpačité konverzaci.

Na Robertovo: ,,Sluší ti to Claire."

Jsem mu jako inteligentní slečna odpověděla: ,,Děkuji."

Pak nastalo trapné ticho, kdy jsem já pozorovala jeho a on mě.

Právě jsem civěla na Robertovy nohy, když nás vyrušila Madeline.

Jako střela vyrazila ze dveří restaurace a celou vahou vrazila do Roberta.

Ten prdouch se jenom trochu zakymácel, ale nakonec nespadnul.

Počkat prdouch? To už jsem někde slyšela.

Nebo jen výplod mé fantazie?

Fakt už se mi to v hlavě celý zamotalo.

Zato Madeline si chvíli hověla v náruči do které spadla.

Asi pět sekund tak setrvala, poté se odlepila a natočila se směrem ke mě.

,,Aha! Claire! Oliver! Madeline! Cha, ale kde je ten poslední? Ten, jak se jmenuje? Jé, jasně, já nemám čepici!"

Madeline začala poskakovat jak divá. Nejdřív skákala na levé noze, (asi tak patnáct sekund, ano já to počítala) pak přeskočila na pravou a začala skákat snožmo.

Jistá paní v modrém kabátku procházející kolem se zamračila, ale když jsem se na ní na oplátku zamračila já, jenom pokrčila rameny a pokračovala dál za svým cílem, což byl docela stoprocentně sekáč, hned na konci ulice.

Madeline se kupodivu zastavila, bez toho aniž by se jí někdo jiný pokoušel zastavit. Mohla jsem za to já. Ano, já. Madelininy modré oči se zaměřili na můj účes.

,,Kde máš čepici?" Zasupěla.

,,Kde máš čepici ty?" Namítla jsem.

Madeline zrudla, ale nevybuchla. ,,No, dobrá." bylo vidět, jak se jí nechce ustupovat, ale přesto dodala: ,,Jo, fajn. Není to fér, ani já nemám čepici. Ale, jaký to bude bez čepic? Jak chceme dostat dobrou kofulu? Vždyť já nechci dostat ošklivou kofulu. Ble."

Ještě než jsem stačila Madeline opravit, Robert řekl: ,,Madeline, jmenuje se to kofola, ne kofula."

Madeline si pomalu dřepla na silnici. Teď už vypadáme rozhodně hodně divně.

Naštěstí se v tuto trapnou chvíli objevil Erik.

Neviděla jsem ho ani přicházet, ale když jsem se chtěla sehnout k Madeline, někdo mi zaťukal na rameno.

Jemně zaťukal. Rozhodně opatrněji než Robert. A než John Ceena.

Otočila jsem se, ostatně tak se to dělá, když vám někdo zaťuká na rameno a spatřila toho kluka. Jak jsem poznala, že to je Erik? Řekl to.

,,Ahoj, já jsem Erik." Kdybych měla Erika popsat, byl docela pohledný.

A hlavně o hlavu vyšší než já. Blonďaté rozčepířené vlasy mu stály kolem dokola, kromě jednoho pramenu, který mu padal do velkých světle hnědých očí.

Ne, nějaká vybledlá hnědá, ale taková ta hnědá, která se na přímém sluníčku mění do zlata a ve stínu na hnědozelenou, ale ne zelenou jako moje oči, ale na neobyčejnou smaragdovou.

Super. A zrovna já musím mít vyblitou zelenou.

Jinak docela pěkný, trochu větší rovný nos, tenké rty a velice pěkná řezaná brada. Prostě ideální kluk!

A přitom byl tak obyčejně oblečený, černá košile, černé kalhoty a černé tenisky.

Snažila jsem se nenápadně zjistit barvu jeho ponožek, ale nejspíš byly také černé.

Trochu nejistě jsem se zasmála, když jsem zjistila, že celou tu dobu, co se máme seznamovat, mu koukám na jeho neviditelné ponožky.

,,Ahoj. Já jsem Erik." Zopakoval hlubokým sexy hlasem.

Páni, kde ho ta Madeline sehnala?

,,Čauky, já jsem Madeline. Teda co kecám, Claire. Hmm, no kde jste se s Madeline potkali? Teda jestli to není nějaký tajemnství, hehe. Jo a, hmm, pěkná košile."

Křečovitě se na mě pousmál. Cože? Tak tohle teda poznám. To byl úsměv z donucení.

Vrhnu pohled na Madeline, ale ta poslouchá Erika, protože právě něco říká.

A doprčic, on něco říká a já zase nedávám pozor.

,, ......A já na to, fakt? Tak to bych se s ní rád potkal! A tak jsem si říkal, že je přes telefon vtipná a zní chytře a tak jsme se spojili přes Skype a začali si povídat a zjistili jsme že toho máme dost společnýho a že je ještě hezká..."

Moment, moment. Tak tohle nevypadá, že by Erik rád na rande se mnou, ale spíš s tou holkou, s kterou telefonoval.

Madeline, Madeline, ty už nechceš Oliverka?