Smile, please (YAOI)

26. kapitola- Sex a palačinky

,,Raději se ztišíme" zamumlal jsem a ušklíbl se podobně jako lupič při vykrádání banky (kúl přirovnání, co? )

Jen jsem přikývl ,,Nepůjdeme si udělat něco k snídani?" Navrhl jsem a sápaje se z postele jsem úspěšně ignoroval černovláskovi protesty za mými zády.

S hraným vzlykem jsem opustil bezpečí teploučké postele, ale i tak se poslušně vydal za Thobim, kterého jsem už slyšel scházet schody.

Sedl jsem si na linku a vyčkával, až se ta věc uráčí přijít dolů. Lehce jsem pohupoval nohama v kolenou a s podrbáním hlavy si zívl na celou kuchyň.

Vyčkal jsem blonďáčkovi nepozornosti a v době jeho zívnutí se 'ladně' vecpal mezi jeho nohy.

Lehce překvapeně jsem vykulil oči a hned na to se lehce ušklíbl ,,Jdeme vařit, zlato" Vyplázl jsem jazyk.

,,Tss" neodpustil jsem si a raději šel najít pánvičku, která se předemnou schovává...lépe řečeno...Nevím kde je.

Seskočil jsem z linky a vydal se na průzkum lednice. Vytáhl jsem potřebné ingredience jako jsou- vajíčka, mléko a šlehačka. Dále jsem z horní skříňky vytáhl mouku, sůl, vanilkový cukr a olej. Vše jsem naskládal na kuchyňskou linku a se smíchem si založil ruce na prsou, když jsem sledoval Dariána, jak nemůže najít pánev.

Po úmorném hledání jsem našel pouze lívanečník. ,,A co udělat palačinky ve tvaru lívanců" Podíval jsem se na mého přítele s nadšením v očích.

Nedůvěřivě jsem nakrčil obočí ,,Nooooo...můžeme se o to pokusit." Řekl jsem a následně se tedy pustil do přípravy těsta.

Celou dobu jsem opřený o linku sledoval, jak to Thobi kuchtí. Já, i když miluji jídlo, tak jsem se k tomu raději nepřibližoval.

---

Nalil jsem poslední naběračku těsta do lívanečníku a donutil Dariána všechno umýt. Sice chvíli odmítal, ale po menším přemlouvání a slíbeném překvápku, svolil.

Přemýšlel jsem nad tím jeho překvapením...a popravdě jsem ani nedospěl k žádnému závěru. Po konečném umytí všeho nádobí jsme se oba společně usadili ke stolu a začali baštit palačinky ve tvaru lívanců.

Poklidně jsem jedli a u toho si povídali o naprostých blbostech, když v tom se do jídelny přiřítila upravená Katarine, vzala nám dva lívanco-palačinky a rozloučením utekla z domu

,,Ehmm...Nevíš, kam šla?" Zeptal jsem se s jistým zájmem.

Jen jsem pokrčil rameny a dojedl svůj poslední kousek. ,,Později ji zavolám.." pousmál jsem se a donesl svůj talíř do myčky. ,,A teď bych byl rád, kdyby jsi na chvíli zůstal v obýváku" Ušklíbl jsme se.

S nechápavým výrazem, jsem se nechal dotáhnout na gauč. ,,A-a proč?" Musel jsem se zeptat.

,,Překvapení~" Olízl jsem si suché rty a vyběhl schody do svého pokoje. Přešel jsem ke skříni a vytáhl jednu krabici úplně na dně. Rukou jsem přejel přes zaprášené víko a následně ho i otevřel a vyndal z něj jediné dvě věci.