33. Velké plány

386 62 5
                                    

Dneska jsem spala na okraji, místečko uprostřed naší obrovské postele vyšlo na Lau. Těžko říct, jak jsme vlastně byli schopní spát všichni tři totálně propletení, ale víte, jak se říká, láska hory přenáší. Takže přenášet sem tam nějaké cizí končetiny není zase takový problém.

Ale poslední dobou jako by v noci pořád někdo něco řešil. Teda, kromě Felixe, ten potřeboval trochu větší trápení na to, aby mu narušilo spánek.

„Riri," zašeptala Laura, zatímco se ke mně pomalu otáčela.

„Uhm?"

Zamrkala na mě, jako by sbírala odvahu, tak jsem jí prohrábla hnědé lokny. Možná to mělo trochu povzbudit i mě.

„Chtěla bych dítě."

„Já vím, zlato," zašeptala jsem, „to přece vím už dlouho."

„Ano...," Lau se trochu zasekla, „ale já to nemyslím jako někdy. Myslím teď. Chtěla bych mít dítě s Felixem."

Asi mi to mělo být dávno jasné. Přesto mě to totálně zaskočilo.

„Riri." Pohladila mě po tváři. „Chápu, že je to šok a že takové rozhodnutí je pro nás všechny, ale prosím, zkus si to promyslet. Nechci tě do ničeho nutit, ale tohle... je pro mě moc důležité."

„Jen pro info," ozvalo se z druhé strany naší obří postele pobaveně, „kdy máte v plánu to probrat s potencionálním otcem?"

Zmetek.

Pět plus jeden kocourOù les histoires vivent. Découvrez maintenant