Pět plus jeden kocour

42. Třetí kolo na koloběžce

Vidíte správně, je tu nová kapitola ♥

„Snad budeme mít, my tři spolu," zamračil se na mě Felix. Nebyla jsem si jistá, jestli je naštvaný, nebo upřímně zmatený, jak mě napadlo tvrdit, že dítě bude jejich.

Já na sebe každopádně trochu naštvaná byla. Dokud jsem to neřekla nahlas, většinu času se mi dařilo předstírat, že žádný problém neexistuje. Kdybych byla držela klapačku, možná by mě to za chvíli přešlo, ale takhle to začne řešit Felix a možná i Lau...

„Jasně. Budeme," rozhodla jsem se pokračovat v nalhávání, že je vše v pořádku.

Felix se na mě nepřestával podezíravě dívat, jako by tušil, že lžu.

„Ree, přece si nemyslíš, že tady hraje roli biologie. Všichni tři budeme rodiče."

Jak jsem pořád o Felixovi tvrdila, že je příšerný idiot, zapomněla jsem, že dokáže být někdy všímavý a důvtipný. Vždy mě tím příjemně překvapil.

„Opravdu si to myslíš?" zašeptala jsem. Ne proto, že bych se bála, že probudím Lau, ale slova prostě nešla ven víc nahlas.

„Jestli je tady někdo třetí kolo, budu to já," uchechtl se nevesele.

A v tu chvíli jsem si najednou nepřipadala sama. Přišlo mi, že jsme na tom s Felixem stejně – oba vedle Lau, která zažívala nejšťastnější období svého života. Usmála jsem se.

„Děkuju," řekla jsem Felixovi. Vypadal, že sice neví zač, ale objetí se nebránil.