Když jsme se s Lau probraly z mlžného oparu, kdy jsme jen ležely vedle sebe a zíraly jedna na druhou, jako bychom tomu nemohly uvěřit, vzpomněly jsme si, že nám pořád někdo chybí.
„Myslíš, že to zvládneme?" zamračila jsem se pochybovačně.
„Já to chci zvládnout. Nemám v plánu o tebe přijít podruhé."
Přikývla jsem a vyhnula se jejímu intenzivnímu pohledu.
„Rito."
„Hm." Stále jsem bloudila očima po zdech.
„Zlato, potřebuju, aby sis tím byla jistá. Poslední dobou mám pocit, že jsme na tebe šli příliš rychle, a nechci, aby sis myslela, že musíš být s Felixem jen proto, abys mě neztratila."
Konečně jsem se na ni podívala. S napětím čekala, co jí na to řeknu.
Přemýšlela jsem nad uplynulými dvěma týdny, kdy jsem žila s Felixem život, jaký by společnost očekávala. A překvapilo mě, když jsem si uvědomila, že se mi to doopravdy líbilo, až na jednu maličkost. A ta tady seděla přede mnou.
Zeširoka jsem se na ni usmála. „Jak ho najdeme?"
Lau se doslova rozzářila. „Mám nápad."
YOU ARE READING
Pět plus jeden kocour
Short StoryS mojí sexy přítelkyní máme ještě pořád čtyři kočky. Jenže teď už to není jen Laura a já, najednou... Heh, vážně, já mám toho idiota ráda, ale nemůžete do mého života jen tak přičíst kluka a čekat, že mě to vůbec nevyvede z míry! Jenže jak dlouho si...
