Pět plus jeden kocour

4. Košile zlých zpráv

S výdechem jsem se svalila na malou lavičku, kterou jsme měli v předsíni, a začala se zouvat. Dnes jsem si vzala nové boty a až příliš pozdě mi došlo, že neprošlápnuté podpatky a celý den v práci nebyly úplně tou nejlepší kombinací.

Mezi mumlanými nadávkami jsem si je stáhla a vydala se hlouběji do bytu najít svoje hrdličky.

V obýváku běžela televize, ale ani tam, ani naproti v kuchyni nikdo nebyl. Na zemi se válela jedna z Felixových košil a já ji bezděky zvedla a přičichla k ní. Voněla úplně jako on. Musela jsem se usmát, kdo by to byl do mě řekl, že jednou budu fetovat pánské košile!

Z ložnice jsem zaslechla Lauřin smích, a tak jsem položila Felixův svršek na gauč a otevřela dveře.

V tu chvíli mi došlo, že košile není to jediné, co našemu příteli chybí. Postrádal totiž úplně všechny kusy oblečení. A Lau taky.

„Bože!" zalapala jsem po dechu a zakryla si oči. Nedokázala jsem se na ně dívat, jak...

Strnuli. Napětí v místnosti bylo přímo hmatatelné.

Nakonec jsem rozmotala nohy, které mě nechtěly poslouchat, a dezorientovaně běžela jednoduše pryč.