25. Na popravu

456 86 5
                                    

„Dobře, hlavně klid," snažila se mi radit Laura, když mě ráno vezla na gyndu. „Není ti šestnáct, máš kde bydlet i co jíst, jsi v pevném vztahu. Nebyla by to pohroma, kdybychom měli dítě."

Na Lau jsem momentálně milovala fakt, že moje a Felixovo dítě okamžitě přijala... Což jsem nedokázala říct o sobě.

Nechtěla jsem ho... Ne, prostě teď ne, byla jsem akorát vyděšená a přála si, aby se shora někdo objevil, mávl kouzelnou hůlkou a vrátil všechno do normálu.

Lau se na mě podívala koutkem oka, než se zaměřila zase na cestu. „Řekla jsi mu to?"

„Ne," vydechla jsem. Děsila mě představa, že bych měla říct Felixovi něco takového. Ani v myšlenkách jsem si to nedokázala pořádně představit.

„Měl by radost, víš."

Nevím. Netušila jsem, jaká by byla jeho reakce.

Lau zaparkovala a vrhla na mě vážný pohled. „Mám jít s tebou?"

Můj vyděšený pohled jí byl dostatečnou odpovědí.

Pět plus jeden kocourOpowieści tętniące życiem. Odkryj je teraz