Seděla jsem na svých plesových střevíčcích a snažila se zklidnit dech.
„Rito...," ozvalo se za dveřmi skříně. „Zlato, prosím, pojď ven."
Byla jsem zticha. Lau opatrně pootevřela jedno křídlo a nakoukla dovnitř.
„Riri..."
Snažila jsem se tomu zabránit, ale nakonec jsem přece jen smrkla.
„Miláčku," povzdechla si a posadila se vedle mě, ještě stále nahá.
Trhaně jsem se nadechla a snažila se skrýt vzlyky.
„Tohle – tohle je na mě moc. Já takhle dál nemůžu, promiň." S těmi slovy jsem vyklouzla ze skříně, v předsíni popadla Felixovy klíče a bosky přeběhla chodbu.
Pak jsem se zamkla v jeho bytě, kde měl ještě pořád půlku svých věcí, protože k nám se toho už moc nevešlo.
Lau asi chvíli trvalo, než si něco oblékla, protože bušení na dveře se ozvalo, až když jsem byla ve Felixově ložnici. Postel měl stále povlečenou, a tak jsem se na ni svalila a nadechla se jeho vůně.
Bolelo to. Bolelo to tak moc, že jsem se na všechno vykašlala a rozbrečela se, zatímco dva lidé, na kterých mi záleželo nejvíc, na mě volali přes dveře. Ale dnes mě oba zranili.
YOU ARE READING
Pět plus jeden kocour
Short StoryS mojí sexy přítelkyní máme ještě pořád čtyři kočky. Jenže teď už to není jen Laura a já, najednou... Heh, vážně, já mám toho idiota ráda, ale nemůžete do mého života jen tak přičíst kluka a čekat, že mě to vůbec nevyvede z míry! Jenže jak dlouho si...
