Pět plus jeden kocour

14. Den, týden

Děsilo mě, jak rychle se z našeho nového života stala rutina. Ráno do práce, večer chvíle u televize s Felixem, pak trochu – hodně – něžností v posteli a nakonec jsme s Lau brečely v koupelně. Slyšela jsem ji přes zeď.

„Rito...," zašeptal Felix, když jsem se plížila do postele. No, plížila... Spíš jsem jako vždy vrážela do všeho, co mi stálo i nestálo v cestě.

„Hm?"

„Promluv si s Laurou. Víš, že jednou budeš muset, a čím je to dýl, tím je to horší pro všechny."

„Promluv si s ní sám," prskla jsem. Co mi vůbec má co lézt do vztahu s mojí holkou. No, teoreticky je tam taky...

Stále na mě zíral, jako by čekal, až si uvědomím, že má pravdu, nebo tak něco. No to určitě.

„Nemůžu, Felixi. Nenávidí mě."

Uchechtl se. „O tom vážně silně pochybuju."

Otočila jsem se k němu zády a tvářila se, že usínám. Jako bych vůbec měla na spánek pomyšlení.

„Nemůžete se schovávat v koupelně donekonečna."

Převrátila jsem se na bok k němu. „Ty to víš?"

Pokrčil rameny. „Ree, běž za ní. Vím, že ji miluješ. Tak proč hledáš výmluvy?"