22. Doma

482 87 2
                                    

Zatímco jsem se vysmrkala a snažila se vrátit dech do normálu, Felix přistoupil k Lau.

„Našly jste mě."

„Samozřejmě," odfrkla si Lau. „Na tom nebylo nic těžkého. Ale je to od tebe sviňárna a ty to víš."

„Jo, a kdy byste spolu promluvily? Přiznej si to, zasekli jsme se na mrtvém bodě. A teď jsme tady... Což je vlastně moje zásluha."

Lau vypadala, že by mu ten spokojený výraz ráda z obličeje smazala dobře mířeným úderem pěstí.

„Jsi takový kretén," shrnula to a zamrkala.

Ona... brečí?

„Lau?" zkusila jsem to opatrně.

Vzala mi kapesník a rychle si osušila tváře. „To nic. Něco mi asi vlétlo do oka."

„Lai, zlato... Chyběla jsi mi." Natáhl k ní ruku a Lau mu automaticky vklouzla do náruče. Jejich ústa se setkala ve vášnivém polibku, kterým doháněli všechno, co si upírali celé dva týdny.

„Stejně jsi kretén," usoudila Laura, když se od sebe odtrhli.

„Dobře." Usmíval se na ni jak sluníčko a pak se otočil na mě. „Ree? Vítej doma. Tohle jsme koupili a renovace by měla být hotová koncem týdne. Já už jsem si sem věci hodil... Jak jste si asi všimly."

„Cože?"

Pět plus jeden kocourWhere stories live. Discover now