Láska nezná hranic - snarry

46. kapitola - Šťastné dny

Severus vletěl na ošetřovnu jako velká voda, u Harryho postele stáli snad všichni Weasleovi, Black a Lupin.

„Á Severusi, konečně jsi tady," promluvila Poppy, která stála opodál.

„Jak jsou na tom?" zeptal se Severus chladně, ale Poppy věděla, že za tou chladnou maskou se skrývá strach a obavy.

„Je to vážné, Severusi, ta rána na boku je hluboká, teprve před chvíli se mi podařilo krvácení zastavit, ale oba bojují..." Poppy chtěla ještě něco dodat, ale promluvil Black.

„Proč mu to říkáš, Poppy? Jemu do toho nic není."

Severus mu chtěl na to něco říct, ale Poppy byla rychlejší. „Siriusi, mohl by sis své poznámky nechat na později? Teď jde o Harryho a o to malé." Sirius vypadal, že na to chce něco namítnout, ale pak si to rozmyslel. Severus si v duchu oddechl, opravdu neměl náladu se s Blackem hádat. Severus se otočil znovu na Poppy, chtěl vědět, co se stalo, ale k tomu se nedostal, protože se ozval tichý hlas Harryho.

„Severusi, Severusi..." Black a Remus i ostatní kolem postele tiše zalapali po dechu a podívali se na mistra lektvarů a jejich tváře a výraz byl plný překvapení. Black odešel k oknu a vrtěl hlavou, jakoby tomu nemohl uvěřit. Severus si ale jeho řečí nevšímal a rychle přišel na místo, kde ještě před chvílí stál Black a vzal chlapce za ruku a sklonil se k němu a tiše zašeptal: „Jsem tady, Harry, jsem tu."

Harry se těžce nadechl a namáhavě promluvil. „Severusi... naše...dítě..."

Severus nevnímal zalapání po dechu a sprosté nadávky Blacka, který by se na něj nejspíše vrhnul, kdyby ho Lupin nedržel a tiše k němu nepromlouval. Severusovu plnou pozornost měl Harry.

„Ššš, Harry, naše dítě je v pořádku, ty teď musíš odpočívat." Harry jen lehce přikývnul a olíznul si suché rty. Severus se narovnal a pustil Harryho ruku, ale jen proto, aby nalil do skleničky vodu.

„Napij se," řekl Severus jemným hlasem a nadzvedl chlapci hlavu a skleničku mu dal k ústům. Harry se opatrně napil.

„Děkuji," řekl tiše, když mu Severus položil hlavu zpátky na polštář. Položil skleničku zpátky na noční stolek.

„Jak se cítíš, Harry?" zeptala se Poppy, ale Harry na to nedopověděl, protože znovu usnul, alespoň to tak vypadalo.

„Takže ty jsi ten parchant, který ublížil Harrymu!" rozkřičel se Sirius na celou ošetřovnu a snažil se vykroutit z Lupinova sevření.

„Tak aby bylo jasno pro vás všechny, Severus by mi nikdy neublížil," promluvil Harry chladně, až všem přejel mráz po zádech a všichni kromě Severuse udělali pár kroku dozadu. Severus naopak vzal Harryho znovu za ruku. Chtěl všem něco od plic říct, ale předběhla ho jiná osoba, která přišla na ošetřovnu zcela tiše, že si jí doteďka nikdo nevšiml.

„Harry má naprostou pravdu. Severus by Harrymu nikdy neublížil, právě naopak, chrání ho a stojí při něm i v těch nejhorších chvílích. To se o vás říci nedá, vy Harryho vidíte stále jako hrdinu, který musí spasit svět, ale zeptali jste se ho někdy, co chce on? Ne, a když se najde člověk, který v něm nevidí hrdinu světa... Ano možná ho Severus nenáviděl, ale časem to bylo úplně jinak."

„S tím souhlasím tady s profesorem. Severus tady pro Harryho byl vždy, vzpomeňte na dobu, kdy Severus Harryho pořád hledal. Zatímco jsme my ztratili naději," promluvila po chvíli Poppy. Když nikdo nepromluvil, tak pokračovala dál. „A teď všichni ven, Harry potřebuje klid a hlavně odpočinek." Severus se ale vyhnat rozhodně nenechal. Poppy kupodivu neměla nic proti.