Láska nezná hranic - snarry

43. kapitola - Lidskost

**

Severus u Harryho byl celou noc. Chlapec měl stále vysokou horečku. Už mu podal dva lektvary proti horečce, poté trochu klesla. Mistr každé dvě hodiny kouzlem kontroval Harryho stav. Ukázalo se jak Harry, tak jeho démonická stránka jsou vyčerpaní do morku kostí.

Mistr lektvarů právě seděl v černém křesle a sledoval Harryho, jak se mu pomalu zvedá a klesá hrudník. Asi na chviličku usnul, protože na jednou ho vzbudil Harryho slabý chraptivý hlas.

„Severusi..." Mistr lektvarů byl v tom okamžiku vzhůru a rychle se zvednul a přišel k Harrymu a sklonil se k němu. „Jsem tady, Harry, jsem tu." Severus ho vzal opatrně za ruku a sledoval tiše chlapce, jak otevírá pomalu oči, a pak ztěžka promluvil. „Severusi... já... jsem... si vzpomněl... vím, kdo jsem," Severuse v té chvíli pocítil neuvěřitelný pocit štěstí. „Severusi... Potřebuji... Se... z tebe... Na... Pit... Abych... Mohl... Kolem... Sebe... Roztáhnout... Ochrany... štít."

*

Dny plynuly jako voda. Harry stále ležel v posteli, i když se cítil o hodně lépe, horečku už skoro neměl, ale stále se necítil na to, aby vstal z postele. Jen když šel do koupelny a zpátky, měl pocit, jako by v té chvíli nachodil kilometry daleko, ale i přesto se cítil nejšťastnější za celé ty roky. Prožíval se Severusem a s prckem opravdu šťastné dny. Trávil je s malým Albusem, hráli různé hry nebo si jenom tak povídali, někdy se k nim přidala i Penelopa.

Den už se chýlil ke konci, Harry si právě četl z učebnice přeměňování první kapitolu, když se najednou otevřely dveře. Do pokoje se přiřítil malý chlapec a skočil Harrymu na postel, už v pyžamu a přitulil se k němu a usnul jako nemluvně. Mladý muž ho přikryl peřinou a potom se pomalu zvednul z postele a šel do koupelny. Tam ze sebe shodil oblečení a vešel do sprchového koutu.

*

Když se pak později vrátil zpátky do pokoje, už tam byl Severus a čekal na něj.

„Ahoj," promluvil s úsměvem Harry.

„Ahoj, jak se cítíš?"

„Je to lepší a co ty? Jaký si měl den?" Severus nad tím jen mávl rukou a zamračil se. „První ročníky jsou hotová katastrofa," řekl jen a dál se o tom odmítal bavit. Harrymu přišlo, že je Severus rozčilený a podrážděný, tak už se na nic raději neptal a podíval se na postel, která byla prázdná, což znamenalo, že Severus přenesl Albuse k sobě do pokoje, jako pokaždé, když přišel pozdě večer. Harry pomalu přešel k posteli a pomalu si sundal modrý župan, který měl na sobě. Přitom na sobě cítil černý pronikavý pohled. Dnes šel spát jen trenkách, chtěl vědět, jak na to jeho profesor zareaguje. Jak se zdálo, splnilo to svůj účel, když Severus promluvil, tak měl hlas plný touhy

„Hodláte mě mučit, pane Pottere?" Harry nechal spadnout župan na zem, otočil hlavu, podíval se na Severuse a promluvil: „Ne pane, to bych si nikdy nedovolil," řekl Harry nevinným hlasem a chtěl zalézt do postele, ale najednou se za jeho zády objevil profesor a přitáhl si ho k sobě a začal ho líbat na krku.

„Vidím, že máte velmi zajímavé myšlenky, pane Pottere."

*

Druhý den ráno se Harry probudil s úsměvem na rtech. Byla to pro něj nejlepší noc v jeho životě. Severus k němu byl vážně milý a něžný. Ze začátku se Harry třásl strachy. Bál se, že zažije stejnou bolest jako s tím chlapem, ale nebylo tomu tak. Severus si dal opravdu záležet na tom, aby ho to nebolelo. Ještě teď chlapec cítil profesorovy něžné doteky na svém těle. Severusovy polibky Harryho nutili se pod ním svíjet rozkoší a sténat.

Chlapec ještě chvíli ležel v posteli a usmíval se jako sluníčko, ale po chvíli se zvednul a šel pomalu do koupelny, převleknout se a udělat ranní hygienu.

*

O deset minut později se vracel zpátky do svého pokoje, ale dnes si už nelehnul do postele, jako to dělával předchozí dny, protože se cítil unavený a vyčerpaný, ale dnes se cítil naprosto skvěle. Vešel do obývajícího pokoje a rozhlédl se kolem. V místnosti nikdo nebyl, ale uslyšel hlasy z kuchyně, šel tedy tam.

„Proč se se mnou chceš rozvést, Severusi? Máš někoho jiného?" Harry se zastavil. Najednou do jeho štítu narazily tři pocity najednou – zlost, zoufalství a smutek. Vztek cítil od Severuse, zoufalství od druhého muže, ale smutek asi od malého chlapce, který byl ve svém pokoji a také to všechno slyšel. Harry se v momentě rozhodl, že za ním půjde a pokusí se ho nějak uklidnit.

„Ahoj, mohu dál?" zeptal se Harry, když otevřel pomalu dveře. Malý chlapec na to nijak nereagoval. Ležel na posteli a plakal. Vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře. Zůstal stát u dveří. Nevědě, co má malému chlapci říct. Dříve než stačil, alespoň něco říct, promluvil chlapec. „Je to tvá vina, kdyby ses nevracel, všechno by bylo jiné, jdi pryč!"

Slova malého chlapce Harryho ranila natolik, že se jeho démonická část probudila k životu, Harryho oči se změnili na čistě rudé. Sebral veškerou svou magickou sílu, aby se přemístil dříve, než ta bestie v něm se úplně probudí k životu.

**

Uběhlo pět dlouhých dní od Harryho zmizení a nikdo nevěděl jak a proč, co se stalo, Severus, ředitel, i ten nový učitel proti černé magii ho hledali, ale bohužel marně.

Všichni tři seděli právě teď v ředitelově kanceláři a plánovali, jaké kroky budou ty nejlepší, když najednou promluvil učitel obrany proti černé magii, který o Harrym všechno věděl, protože dříve byl lovec démonů.

„Jediné, co mě napadá, je to, že ten chlapec ztratil svoji špetku lidskosti a proto zmizel, aby našel svého pana, což je samotný Baltazar." Než se Severus stačil zeptat, jak Harryho vrátí zpátky, promluvil ředitel.

Ahoj, jsem zvědavá na vaše názory a dojmi.