Láska nezná hranic - snarry

23. kapitola - Každý má právo na lásku

Harry se nedokázal uklidnit. Všechno v něm vřelo zlostí. Vnímal kolem sebe hlasy, ale nebyl schopen se na ně soustředit. V hlavě mu to hučelo jako v úlu. Myslel si, že už to nevydrží. Najednou však ucítil dotek přes rukavice, ale i přesto ho ten dotek dokázal přivést zpátky k sobě.

„Harry, uklidni se," uslyšel Harry tichý, sametový hlas. „Ten kluk je blázen. Měl bys ho někam zavřít."

„Vypadni Lidie!"

„Tak to tedy ne, Severusi! Ještě nevíš to nejlepší. Daniel je v prvním měsíci těhotenství." Dotek, který ho udržel v klidu, zmizel. Harry otevřel oči a viděl jak Snape drží ženu za zápěstí a táhne jí ven. Pak se ozvalo prudké zabouchnutí dveří.

Snape byl ještě ten den u ředitele. Měl tam schůzku s Danielem, aby se zjistilo, jestli je to všechno pravda. Harry byl nadně, ale nedal to na sobě znát, když věděl, co se stane. On bude pryč, protože kouzelník, který bude mít rodinu, nesmí mít aférku s někým jiným. Kouzelnický svět to neschvaluje.

Harry koukal do ohně a přemýšlel. Vlastně je dobře, že se to stalo. Nalhával si v myšlenkách mladší kouzelník, aniž by si všiml, že ho smutně pozorují dva kouzelníci.

„Rád tě vidím, Harry, jsem rád, že jsi zpátky," promluvil Brumbál smutně a sedl si na pohovku. Harry se podíval na Snapea, který stal stále ve dveřích do obývacího pokoje a tvářil se jako bůh pomsty. Nemusel být jasnovidec, aby věděl, že všechno dopadlo špatně, jak jen mohlo. Mladší kouzelník zavřel oči a těžce vydechl.

„Kdy?" zašeptal do prostého ticha.

„Dnes večer tě se Severusem přestěhujeme do tvých vlastních pokojů, které pro tebe mám připravené," odpověděl mu na to Brumbál. Zvedl se z pohovky a nepozorovaně odešel krbem. Usoudil, že bude lepší, když si ti dva promluví sami. Tolik si přál, aby jeho chlapci byli spolu, ale osud to chtěl jinak.

Harry najednou ucítil, jak ho někdo hladí na tváři. Nemusel ani otevírat oči, aby věděl, kdo to je.

„Pane..." Harry chtěl něco říct, ale najednou nevěděl co. Uslyšel rozepínání popruhů, které ho držely na vozíku. Pak ho Snape někam nesl. Tohle všechno se dělo bez jediného slova. Cesta byla dlouhá, Harry věděl, že se najednou ocitli venku. Rychle otevřel oči, rozhlédl se kolem sebe a uviděl bradavické pozemky. Překvapeně se podíval na Snapea, který měl stále v očích chladný výraz, ale už nevypadal tak naštvaně.

„Kam to jdeme, pane?" zeptal se Harry, který už nevydržel mlčet. Snape mu na to nic neřekl, místo toho ho položil na deku, která se zničeno nic na trávě objevila.

„Počkej tady," řekl mu Snape a někam odešel. Harry byl strašně zvědavý, co se stane. Na to, jak se před chvíli cítil mizerně, zapomněl. Podíval se na nebe, které bylo zamračené a každou chvíli to vypadalo, že bude pršet.

„Tohle musím napravit," zašeptal mladý kouzelník a hned se začal soustředit. Za chvíli bylo krásné, hřejivé počasí. Mladý kouzelník začal přemýšlet, kam Snape asi šel, když najednou začal štěkat pes. Harry otočil hlavu vlevo a uviděl, jak se k němu řítí velký, bílý retrívr. Než se Harry stačil vzpamatovat, byl pes u něj a olízal mu celou tvář.

„Barone, dost!" ozval se hlas Snapea a pes v té chvíli přestal. Podíval se na svého pána nevinným pohledem.

„Je váš?" otázal se překvapeně mladý kouzelník. Dost ho překvapilo, že by profesor mohl mít psa.

„Ano, je můj, ale od této chvíle je tvůj. Jsou mu dva roky. Je plně vycvičený, ale nedej Merlin, aby se na tebe někdo špatně podíval..."

„A proč mi ho dáváte?" skočil mu Harry do řeči, i když odpověď předem věděl.

Snape k němu přišel blíž, kleknul si k němu, a pak vytáhl z kapsy černý hedvábný kapesník a otřel mu tvář. „Pane Pottere, Baron, vám bude dělat společnost a zároveň vás bude hlídat a doprovázet vás všude kam půjdete." Harry v ten moment pochopil, co tím Snape myslí.

„Pane, co když to nezvládnu, co když někomu ublížím. Vy sám dobře víte, kdo jsem," řekl Harry trochu zoufale.

„Ano, vím pane Pottre. Řekl jsem Brumbálovi, že máte trochu jinou magii, než jste měl dříve, a že pokud vás chce Brumbál vrátit do vyučování, tak bysme měli provést takový malý test." Než se chlapec stačil zeptat, jaký test má profesor na mysli, ozval se hlas Hermiony. „Harry!" vykřikla a chtěla se za ním rozběhnout. Naštěstí za ní byl ředitel a včas jí zarazil. Harry se podíval na Snapea, který se k němu sklonil a tiše zašeptal: „Budu nablízku, kdyby něco." Zvednul se do stoje a prostě odešel.

Baron si lehl vedle chlapce. Vypadalo to, že dával Hermioně jasný příkaz, že se k Harrymu nesmí moc přibližovat, jinak by mohla přijít k úhoně.

„Ahoj, Harry, jsme moc rádi, že ses vrátil," promluvila Hermiona trochu nejistě a pořád koukala trochu ustrašeně na Barona. Harry se lehce usmál. „Neboj se ho, Hermiono, on ti nic neudělá."

Pak, už to šlo docela lehce, povídali si jako za starých časů a bylo to fajn. Hermiona mu řekla, co je nového, ale nejvíce Harryho překvapilo, že Snapeova setra učí hodiny obrany proti černé magii a taky to, že má syna Tobiáše.

„Kde je vlastně Ron?" zeptal se Harry a přitom sledoval Hermionu, která byla najednou strašně nervózní. Ohlédla se za sebe. Harrymu bylo hned jasné, o co tady jde.

„Harry, musíš pochopit, že Ron se stále nemůže smířit s tím, že profesor Snape je něco jako tvůj otec..."

„Ne, Hermiono, Snape je pro mě víc, než otec," skočil jí mladík do řeči. Hermiona si jen zakryla ústa a zavrtěla hlavou.

„Harry, to nemyslíš vážně, že ne?" promluvila zoufale dívka. „Jsi s ním teprve týden a už ho miluješ? Harry, já chápu, že ti hodně pomohl, takže k němu cítíš vděčnost nebo něco podobného, ale láska to není, to ne."

Než stačil Harry cokoli říct. Hermiona znovu promluvila. „Ron má pravdu. Musel ti něco namíchat, jinak není možné, aby ses do něj zamiloval. Všichni čekají, že si jednou vezmeš Ginny a pomůžeš její rodině finančně." Harry najednou nevěděl, co říct, byl v šoku.

„Řekni mi, Harry, už jsi s ním spal?"

„Tak to by snad stačilo, slečno Grangerová! Právě jste připravila svojí kolej o sto bodů!" ozval se Brumbál. Jeho hlas zněl opravdu rozčileně. „Slečno, každý z nás má právo na lásku a Harry víc, než kdokoli z nás. Velmi jste mě zklamala." Hermiona se otočila na ředitele s vyděšeným výrazem. Harry ucítil, jak ho někdo šťouchá do ruky čumákem. Zvedl hlavu a obličej zabořil do toho bílého, hebkého kožichu. Baron tiše kňučel, jako kdyby chápal, že je mu právě teď na nic. Nikdy by si nepomyslel, že se k němu jeho nejlepší přátelé otočí zády. A to jen kvůli tomu, že se zamiloval.

Ředitel se mu omlouval za to, že tohle dopustil a také mu řekl, že Snape musel narychlo někam odejít. Pak ho přesunul do jeho nových pokojů a pomocí kouzel ho uložil do postele, ale ještě před tím se ho zeptal, jestli nemá hlad. Harry na to jen zavrtěl hlavou.

Ředitel ho nechal samotného a odešel. Baron se k němu natáhl na postel a přitulil se. Harry věděl, kde Snape je a doufal, že se mu nic nestane. Chtěl na něj počkat, ale únava ho přeci jen dostihla. Pozdě v noci ucítil, jak si ho někdo přitáhl do náruče a políbil ho na čelo. Znal tuhle náruč plnou útěchy a bezpečí, takže se ani moc neprobudil a spal dál jako nemluvně.