Láska nezná hranic - snarry

37. kapitola - Jantarová hůlka

Všichni tři teď kráčeli zpět do soudní síně, kde si měli vyslechnout, jak se porota rozhodla. Bystrozoři, kteří přivedli Severuse, šli teď asi deset kroků před nimi a neustále se ohlíželi dozadu na Harryho, který teď vypadal neuvěřitelně unaveně a vyčerpaně. Severus doufal, že tohle všechno budou mít brzy za sebou, že pak vezme Harryho někam, kde budou mít oba na chvíli klid a v klidu si promluví.

Vešli do soudní síně, kde už na ně čekali.

„Velmi pozoruhodné divadlo, to vám tedy povím," promluvil Popletal a na tváři se mu objevil falešný úsměv. „Problém je ale v tom, že toto důkaz není, takže jsme se rozhodli, že zítra přím západu slunce dostane tento netvor mozkomorův polibek. A abyste mi neřekli, že nemám srdce, dovolím panu Snapeovi, aby zůstal přes noc s ním v kobce."

**

Harryho bystrozoři odvedli zpátky do kobky, kde si sedl do jednoho kouta v místnosti a přitáhl si nohy k sobě a položil hlavu na kolena. Severus s Brumbálem se ještě snažili získat čas, aby mohli prokázat jeho nevinu, ale Harry věděl, že to není nic platné. Ministr kouzel se ho prostě rozhodl zničit. Chlapec to vlastně čekal a byl odhodlaný se tomu postavit čelem a vydržet až do samotného konce. Najednou uslyšel otevírání dveří a pak tiché kroky.

Harry pomalu zvedl hlavu a podíval se Severusovi do očí, ve kterých byl zuřivý vztek, ale kdo Severuse dobře znal, jako Harry, viděl by tam i smutek a zoufalství. Harry se pomalu zvednul a šel až k němu a prostě ho objal a zašeptal: „Najdu způsob jak se k tobě vrátit, slibuji." Severus mu na to nic neřekl, jen ho silně objal nazpět.

*

Tu noc Harry ležel hlavou v Severusově klíně a povídali si. Chlapec mu řekl něco o tom krvavém spojení. Severus mu pak vyprávěl o jeho matce Lily. Oba si přáli, aby se alespoň na chvíli zastavil čas, ale to se bohužel nestalo. Okamžik, který oba nechtěli, aby nastal, přišel až moc rychle. Harry nechtěl, aby u toho Severus byl. Tak když s ním Severus chvíli nebyl a místo něj s ním byl ředitel, tak ho poprosil, jestli by mohl Severusovi něco namluvil, aby se musel Mistr lektvarů vrátit do Bradavic, ale Brumbál mu řekl, že oba mají už vymyšlený plán, jak Harryho dostat ven.

**

Oba muži se hnali do ředitelny. Dalo by se říct, že spolu závodí. Mistr lektvarů byl u ředitelny první. Rozrazil dveře a vešel dovnitř, rychle se rozhlédl po místnosti, až konečně našel to, co hledal. Chlapec seděl v křesle, byl bledý a k smrti unavený, když uviděl Severuse, lehce se usmál a natáhl teď už lidskou ruku. Chlapec vypadal jinak, ale Severus by ho stejně poznal. Přešel přes místnost a vzal chlapce za jeho drobnou ruku.

„Vidím, že náš plán B se vydařil," promluvil Remus Lupin s úsměvem. Severus promluvil trochu nakřápnutým hlasem. Pořád nemohl uvěřit, že to vyšlo a že je Harry volný. Když mu ředitel dnes ráno říkal, že už ví, jak Harryho dostat ven. Tak Severus věřil, že tenhle plán nevyjde, ale nakonec to vyšlo. Harry je volný a živý. Dokonce se i povedlo to kouzlo, aby měl Harry zpátky lidskou podobu. Teď měl krátké blond vlasy, oči světle modré a na to, kolik mu má být, vypadal drobně a byl trochu menší postavy.

„To kouzlo se povedlo hned napoprvé a pak jsem Harrymu všechno vysvětlil," promluvil Lupin na Brumbála, který teprve teď vešel do své pracovny a zavíral za sebou dveře.

„Dobře, teď musíme vymyslet důvod, proč se Harry chová tak, jak se bude chovat a proč věří víc Severusovi, než komukoli jinému." Zatímco Brumbál s Lupinem šli do ředitelových komnat vymyslet jak dál, Severus si klekl ke křeslu a pohladil Harryho po tváři. Ten sebou lehce cuknul.

„Jsi v pořádku, Harry?" Hlas měl plný obav. Harry jen lehce kývl hlavou a pak promluvil, jeho hlas byl, ale stále démonický, což Severuse tak trochu vyvedlo z míry. „Nebudu moc mluvit, Severusi, cítím, že se démon ve mně zase dere na povrch. Nevím, jestli zvládnu být Nikolaj Lupin."

**

Odpoledne už byl Harry a Remus v Doupěti, kde ho všichni uvítali s otevřenou náručí. Harrymu bylo téměř jasné, že Remus a Brumbál tenhle plán vymýšleli asi dlouho, protože všichni se k němu chovali mile a přátelsky. Dokonce se Harry dozvěděl, že se Hermiona stala manželkou Rona a čeká dítě. Byl za ně neuvěřitelně šťastný.

Hermiona s ním strávila skoro celý den. Vysvětlila mu, jak to u nich chodí, ukázala mu, kde bude spát. Měl pokoj sám pro sebe, což určitě zařídil Remus.

Den utekl neuvěřitelně rychle a nastal večer, na který se Harry moc těšil, protože měl přijít Severus, který měl přinést Remusovi vlkodlačí lektvar.

Harry zrovna byl ve svém pokoji a koukal do stropu a nechal své myšlenky jen tak plout, když mu někdo zaklepal na dveře. Harry se rychle zvedl na nohy a běžel ke dveřím. Myslel, že to je Severus, ale spletl se, když otevřel dveře, stál tam Albus Brumbál s lehkým úsměvem na tváři.

„Ahoj, chlapče, mohu dál?" Harry pocítil zklamání, že to není Severus, ale snažil se to nedát na sobě znát a pustil ředitele dál.

„Vím, čekal jsi někoho jiného, Nikolaji, ale Severus dnes nepřijde, jeho syn je nemocný," řekl Brumbál a přitom mávl hůlkou na dveře. A pak si šel sednout do hnědého křesla, které stálo u zdi vedle postele.

„Jak je na tom?" zeptal se Harry hlasem plný obav.

„Teď, už lépe, ale celou noc měl prý horečky," odpověděl mu ředitel a začal něco hledat ve svém modrém hábitu. „Harry, řekl ti Remus, že se vrátíš do Bradavic? Chci se tě jenom zeptat, jestli s tím souhlasíš?" Harry jen přikývl. Musel uznat, že tohle byl dobrý nápad. Konec konců, v Bradavicích se vždy cítil jako doma. Brumbál se na něj zářivě usmál a promluvil: „Něco tady mám." A konečně vytáhl ruku ze svého hábitu a v ruce držel Harryho hůlku.

Harry rychle přišel k Brumbálovi. Zastavil se u křesla a pomalu vzal hůlku do ruky. V ten moment se hůlka slabě otřásla, rozzářila se a pak zase zhasla. Harry nemohl uvěřit svým očím. Jeho hůlka byla jantarová. Podíval se na Brumbála, který měl ve tváři překvapený výraz.

Co vy na to?