Láska nezná hranic - snarry

4. Kapitola Spolu to zvládneme

Ahoj, moc vám děkuji za hlasy a komentáře. Za vaše hlasy tady máte další část.

tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Nikoll Snape za to, že mi vytvořila tak super obrázky na moje povídky. Ještě jednou dík moc.

„Mohl byste mi laskavě přestat lézt do hlavy?" Promluvil Harry trochu naštvaně, když se trochu vzpamatoval, ale Snape jako by ho neslyšel. Místo ledovým klidem řekl: „Vy se půjdete léčit a já osobně na to dohlídnu!" Harry na něj chvíli překvapeně koukal. Tohle nebyl přeci Snape, kterého Harry zná, ten se přeci o někoho nestará, a už vůbec ne o Harryho.

„Vám to muže být přeci jedno, jak se svým životem naložím. Ba naopak, vy budete určitě rád, když se mě zbavíte," promluvil tiše Harry. Najednou už neměl sílu se se Snapem hádat.

„Jste mým studentem, takže jedno mi to rozhodně není," promluvil Snape. Jeho hlas měl takový zvláštní ton. Možná tohle Harryho přesvědčilo, aby začal mluvit. „Zjistila to madam Pomfreyová, když mě ošetřovala na ošetřovně po Turnaji tří kouzelníků, ale mě to řekla o tři dny později," Harry ztěžka polkl, neměl sílu pokračovat dál. Sklonil hlavu dolů na své ruce a vrtěl hlavou.

„Pane Pottere, podívejte se na mě," Snape počkal, až na něj Harry podívá. Pak tiše promluvil. „Pane Pottere, já vím, že to, co jste loni zjistil, je hrozné, ale vy nejste ten typ člověka, co se předem vzdává. Vždycky jste bojoval proti čemukoli a zachraňujete svět před Pánem zla. Já ve vás vidím velkou část vaší matky, která se také snažila udělat svět lepší." Chvíli si jen koukali navzájem do očí. „Já myslel, že mě nesnášíte, že ve mně vidíte kopii mého otce," promluvil Harry a byl zvědavý, co mu na to Snape odpoví. „Loni při Turnaji jsem si uvědomil, že ty nejsi jako byl tvůj otec. Ano, máš po něm podobu, ale jinak povahu máš po své matce." Když Snape domluvil, nebyl Harry schopný jediného slova, jen otevíral pusu a zase jí zavíral.

Jak jste se rozhodl pane Pottere? Půjdete na léčbu?" Zeptal se ho Snape po chvíli. Harry zavrtěl hlavou a řekl: „Nemám na to sílu, profesore, a taky nechci vypadat jak troska. Nechci, aby mě všichni litovali. Proto jste první, kdo to ví, a vlastně ani nevím, proč jsem vám to řekl."

„Harry, my to spolu zvládneme, my spolu porazíme tu tvojí rakovinu, budeme bojovat oba ze všech sil," řekl Snape a v hlase měl zase ten zvláštní ton.

Harry se pomalu zvedl země a ve své pravé ruce stále držel svojí zlomenou hůlku. Podíval se znovu na Snapea a promluvil: „Věřím vám, profesore jen na to nemám psychickou sílu..." Harry chtěl ještě něco dodat, ale Snape mu skočil do řeči. „Harry pokud to všechno vzdáš, dáš Pánovi zla velkou naději, že tuhle válku vyhraje a tví přátelé umřou. Tohle si přeješ, Harry?" Harry na to jen zavrtěl hlavou a sám sobě si musel přiznat, že má Snape pravdu. Jak mohl zapomenout na své přátele nebo lidi které má rád?

„Dobře, půjdu se léčit," řekl Harry po dlouhé chvíli naprostého ticha