Láska nezná hranic - snarry

35. kapitola - Bystrozoři

**

Harry se najednou cítil klidný a uvolněný. Všechno kolem něj přestalo existovat. Vnímal jen vůni bylin, která mu dávala pocit klidu a bezpečí. Tohle všechno pocházelo od jediného člověka, kterého tolik miloval. Pomalu zvedl hlavu a podíval se do těch černých očí.

„Co to má znamenat, Harry? Tohle je přeci Snape! Člověk, kterého z celého srdce nenávidíš!" Harry se podíval na Blacka, kterého z jedné strany musel držet ředitel a z druhé Filip. Harry zavrtěl pomalu hlavou a pak se znovu podíval na Severuse. „Mýlíte se, pane Blacku, tenhle člověk je pro mě velmi důležitou osobou, tento člověk mě vždy bral jako normálního kluka, kterým jsem si vždy přál být a později mě, když jsem se stal otrokem, neopustil. Snažil se mi pomoci. Pak, když jsem zmizel z kouzelnického světa, nechal mě žít, alespoň trochu normální život, který jsem si tolik přál..."

„Zatím, co se slejzal s tím mrzákem!" Vykřikl rozčileně Sirius. Harry se jen chladně usmál. „Ten kluk na vozíku, jsem byl já." Všichni kolem zalapali po dechu, ale Harry to ignoroval a pokračoval: „A to jsem měl jen dlouhé vlasy, neměl brýle a jizvu a už jsem pro vás byl cizinec, vetřelec. Jedině Severus poznal, kdo jsem, stejně tak jako, když jsem tohle monstrum, které musí zabít. Severusi Snape, miluju tě, a to už se nikdy nezmění, ať se stane cokoli." Severus na to neřekl nic, jen Harryho pohladil po tváři a lehce a nepatrně se usmál.

„Ne, Harry, já tohle nedovolím!" Vykřikl Sirius a najednou se stalo několik věcí. Sirius se vytrhl obou mužům, vytáhl hůlku a namířil ji na Severuse a zakřičel Avada Kedavra. Všichni v té chvíli, něco vykřikli, ale jediný, kdo v té chvíli rychle jednal, byl démonický chlapec, který se postavil před Severuse a natáhl pravou ruku a kletbu zastavil. Paprsek zelené barvy se zastavil mezi Harrym a Siriusem.

„Harry, to neuděláš," promluvil vyděšeně Sirius a hůlku sklonil.

„Co když ano? Konec konců, byste si to zasloužil za to, co jste mi udělal. Ach ano, vím o tom, přečetl jsem si to ve vaší mysli, když jste mě vysloveně dusil ve svém objetí. Vaše mysl na mě křičela všelijaké o tom jak vám je to líto a jak se mi za to omlouváte, ale něco vám povím. Nikdy vám to neodpustím, nikdy! Rozumíte?!"

„Harry, já tě chtěl jen chránit," promluvil zoufale Sirius a z očí mu začaly téct slzy.

„Ochránit mě tím, že ze mě uděláte mrzáka? To jste mě měl raději zabít!" Vykřikl Harry a ruka se mu lehce zatřásla. Najednou se chladná ruka dotkla jeho pravého ramene. „Harry, nedělej to, nebuď jako on, který by rád bez milosti zabíjel, kdyby mohl. Zruš tu kletbu, udělej to. Smrt by pro něj byla příliš milosrdná," promluvil na Harryho Severus a postavil se mu po boku, ale ruku stále nechal na jeho rameni. Harry se stále díval na zelený paprsek, ale pak mávnul rukou a paprsek se proměnil ve vodu, kterou pak pustil zprudka na zem. Harry se podíval na Severuse a chtěl mu něco říct, ale nakonec jen kývl hlavou a šel pryč.

**

Nastal večer a Harry seděl na zemi, hlavu měl opřenou o strom. Na celý les padala hluboká tma a široko daleko nebylo slyšet nic. Harrymu hlavou pořád běžely vzpomínky ze Siriusovi mysli. Nechápal, jak mu něco takového mohl udělat a asi to nikdy nepochopí. Harry Měl najednou pocit, jako kdyby teprve teď poznával lidi kolem sebe. Dříve si myslel, že lidi, co má kolem sebe, ho mají rádi a nevidějí v něm jen chlapce, který měl porazit Temného pána, ale mýlil se. Brali ho jen jako celebritu a on si toho celý ten čas ani nevšiml. Jedině jeden člověk mu v životě pomáhal a nic za to nechtěl. Pokládal si otázku jestli Severuse svým způsobem miloval už od samotného počátku.

Harryho myšlenky přešilo křupnutí větvičky. Pak se stalo několik věcí. Ozvalo se několik výkřiků. Harry se chtěl zvednout, ale v ten moment ho zasáhlo několik kouzel a on ztratil vědomí.

**

Severus si dělal velké starosti o Harryho. Od té doby, co byl tady v Bradavicích, uběhl týden. Severus každý den chodil do Zapovězeného lesa a čekal, jestli se Harry ukáže, ale nestalo se tak. Severus z toho měl divný pocit a nervy na pochodu. Celý týden strhával kolejní body. Studenti se mu vyhýbali, jak jen to šlo a na hodinách byli co nejvíce potichu, protože se ho báli.

„Už si četl dnešní noviny, Severusi?" zeptala se Minerva, která mu seděla po pravici u stolu ve Velké síni. Severus se napil své černé ranní kávy a potom se podíval na Minervu, která v ruce držela noviny.

Odložil šálek a zavtěl hlavou. Minerva se na něj nejistě podívala a tiše promluvila: „Ministerstvo už konečně chytilo zvíře, které má na svědomí životy těch ubohých lidí. Chtějí ho nechat vyhladovět a pak ho zabít. Albus kvůli tomu šel dnes na Ministerstvo, prý si něco ověřit." Severus se chtěl zeptat, jestli o tom neví něco víc, ale v tu chvíli vešel do Velké síně Albus Brumbál a za ním šli dva bystrozorové.

V tu chvíli všechno ztichlo. Ředitel Bradavic šel rychlým krokem k učitelskému stolu. Jeho kroky a kroky bystrozorů se zastavili, až před místem, kde seděl Severus.

„Severusi, pojď prosím se mnou do ředitelny. Musím ti něco říct a také vysvětlit," promluvil ředitel. Jeho hlas se rozléhal po celé síni.

„Co se děje, řediteli?" Zeptal se mistr lektvarů a zvedl se ze židle. Ředitel jen zavrtěl hlavou a podíval se na Minervu, která se také postavila.

„Minervo, mohla by ses prosím tě postarat o školu? Obávám se, že nějakou dobu tu já a Severus nebudeme." Minerva na ředitelovu žádost jen přikývla. „Já se ti postarám o syna, zatímco budeš pryč. Myslím, že tvůj manžel se jen tak z cest nevrátí," promluvil Draco.

„Děkuji ti, Draco." Severus sešel tři schody, které dělily učitelský stůl od kolejních stolů studentů.

„Myslím, že by bylo nejlepší ti to vysvětlit u mě v ředitelně, než půjdeme na ministerstvo," řekl ředitel a naznačil mu, aby ho Severus i ti chlapi následovali.

Po celou cestu do ředitelny nepromluvili ani slovo. Severus, už začal tušit, o co tady jde, ale doufal, že se mýlí.

Ahoj, jsem strašně zvědavá, co mi na píšete na tuhle kapitolu.