Láska nezná hranic - snarry

25. kapitola - Cukrárna

„Vítám tě zpět, můj milý synu. Tak co? Jak ses rozhodl?" Harrymu bylo hned jasné, proč ho otec zavolal. Ono totiž ještě předtím, než mu Snape v lezl do hlavy, mu otec dal takovou nabídku. A ta spočívá v tom, že Harry vypije nápoj, který mu vezme magii, ale zároveň jí vezme i Voldemortovi. Harryho ten nápoj částečně uzdraví a stane se mudlou. Voldemort zmizí do kobky, kde nebudou dveře ani okna a nebude se moci dostat ven. Jeho viteály se zničí. Všechny do jednoho, tedy kromě Harryho.

Harry nevěděl, jak tohle chce jeho otec obejít. Harry si vzal čas na rozmyšlenou a taky, aby se mohl se všemi rozloučit, ale teď už to loučení nebude potřeba.

„Ano, otče, vezmu si ten nápoj," řekl Harry a přejel blíž ke svému otci, kterému se v pravé ruce objevila velká zlatá číše. Podal jí svému synovi. Ten si jí vzal a vypil to až do dna.

O tři roky později...

Harry právě seděl na mechanickém vozíku za velkým stolem. Už dva roky pracoval v malém krámku, kde se prodávaly koňské potřeby. Tento krámek vlastnili manželé Frankovi. Harry je bral jako vlastní rodiče a oni zase jeho jako svého syna. Mladý muž jim nikdy neřekl odkud je a oni se ho nikdy neptali. Vzali si ho k sobě a považovali ho za syna, kterého nemohli nikdy mít. Harry vlastně tenkrát šel jen na brigádu jako výpomoc v obchodě, protože Frankovi mají velkou koňskou farmu, která je známá široko daleko. Od léta do podzimu se na farmu sjíždějí hosté, kteří se zde ubytují třeba na týden a pak jezdí s koňmi na projížďky.

Harryho v přemýšlení vyrušil zvonek, který lehce zazvonil, když někdo vešel do obchodu.

„Ahoj, jdu si koupit sedlo na poníka, prodáš mi ho? Plosím," Harry nemohl uvěřit svým očím. Ten kluk, který přiběhl do obchodu jako velká voda, byla přesná kopie muže, o kterém si Harry myslel, že už ho nikdy neuvidí.

„Kde máš rodiče, klučino?" zeptal se Harry a usmál se na něj, mohli mu být dva nebo tři roky.

„Moji rodiče jsou hned za mnou. Tatínek Severus si tu chce koupit uzdy a já to sedlo." Jen co to chlapec dořekl, ozvalo se znovu cinknutí.

„Ahoj, Harry, tak jak se dnes máš?" Do krámu vešel Stefan Svit. A usmál se na Harryho.

„Co tady děláš, Stefane?" zavrčel na něj Harry. Stefan Svit byl stejně starý jako Harry. Jeho otec byl starosta v tomto městě, takže jeho milovaný chlapeček měl všechno, na co si vzpomněl.

„Přišel jsem tě pozvat na večeři," Harry se při té představě musel lehce oklepat.

„Dík, ale nemám zájem. Řekl jsem ti to už několikrát. To, že to tvůj chorý mozek nechápe, už není můj problém." Stefan rychle přešel k pultu. Jeho šedé oči měly náznak šílenství.

„To si ke mně dovolat nebudeš, chlapečku!" Stefan přešel na Harryho stranu stolu a otočil si ho k sobě. Harry se rychle podíval na místo, kde ještě před chvílí stál syn Severuse, ale ten už tam nebyl.

„Nikdo ti nepomůže, nikdo tu totiž není." Zasmál se Stefan jako šílenec a začal si Harryho hlavu pomalu přibližovat k polibku. Harry otočil hlavu na stranu a snažil se ho rukama odstrčit.

„Být vámi, tak bych toho nechal nebo vám osobně zlámu ruce. Hezky jednu podruhé," ozval se chladný hlas Severuse Snapa. Stefan se narovnal a podíval se na Snapa, který se tvářil jako bůh pomsty. Rázným krokem přešel až ke Stefanovi. „Radil bych ti, aby ses od tohohle krámu držel co nejdál. Jinak to s tebou špatně dopadne a teď vypadni." Severus chytil Stefana za límec bílého svetru a táhnul ho ven.

Venku mu Severus ještě něco řekl. Stefan jen vyděšeně přikyvoval. Harry sklopil zrak na své ruce, když se mistr lektvarů vrátil do obchodu a zabouchl za sebou dveře.

„Děkuji vám, pane," promluvil Harry po chvíli ticha. Zvedl hlavu a podíval se na Snepa, který se na něj díval s takovou láskou, že si Harry myslel, že se mu to jen zdá. Snape by se na něj nikdy takhle nedíval. Harry znovu sklonil hlavu a tiše promluvil: „Pane, měl byste jít za svým synem a manželem." Harry uslyšel tiché kroky. Musel rychle zamrkat, aby zahnal slzy, které se mu draly do očí. Najednou se ony kroky zastavily a profesor lektvarů promluvil. „Je to opravdu to, co si přeješ, Harry?" Mladík si teď už byl na sto procent jistý, že profesor ví, kdo je. Je pravda, že se Harry za tu dobu vůbec nezměnil. Jen si nechal narůst vlasy pod ramena.

„Tady nejde o to, co chci já, ale o to, co je pro vás nejlepší. Víš, Severusi, já si nenechal magii, abych kouzelnický svět zbavil Voldemorta, ale taky proto, aby ses nemusel rozhodovat mezi mnou a tvým synem." Znovu se ozvaly kroky.

„Harry, podívej se na mě." Ale Harry se ani nepohnul. „Harry," zašeptal Severus a kleknul si k němu „Harry, tvá magie zas tak úplně nezmizela, protože kdyby ano, tak i naše spojení zmizí."

„Takže ty jsi věděl, že jsem tady?" Harry zvedl hlavu a podíval se do těch černých očí.

„Ne, Harry, ale věděl jsem, že jsi v pořádku a že jsi šťastný. A to mi stačilo. Už několikrát za ty tři roky jsem chtěl přijít za tebou a říct ti, že vše vím, ale pak jsem ucítil, jak jsi šťastný a rozmyslel jsem si to."

„Severusi, máš krásného syna..." Víc Harry říct nestihl, protože ta osoba, o které mladík mluvil, právě vběhla a křičela: „Tati, tati, táta mi žíkal, abys mě vzal do cuklálny ty. Tak vezmeš mě tam? Plosím...Hayi neblížil ti ten ošklivý bubák nějak?"

„Neboj se, šmudlo, nic se mi nestalo, ale musím tě pochválit, že ses šel schovat." usmál se Harry na malého kulíška.

„Tak moment, vy dva se znáte?" promluvil Severus, v jeho hlase byl náznak překvapení. Jeho syn začal horlivě přikyvovat a pak promluvil: „Jo, Hayi je odedneška můj kamarád a odkud ho znáš ty tati?"

„Albusi, nejsi nějak zvědavý?" odpověděl mu Severus a vzal Harryho za pravou ruku. Harry se chtěl vyškubnout, ale to mu Severus nedovolil, místo toho jeho stisk zesílil. Harry se na něj zmateně podíval.

„Počkat, ty jsi Hayi Potl, že jo? Táta mi o tobě dost vyprávěl a taky mi žekl, že tě má hodně lád a že by tě chtěl zase vidět. No nic, já počkám venku." Než stačili ti dva něco říct, byl malý Albus venku před obchodem a čekal.

„Mám velmi chytrého syna, ví kdy má zmizet," promluvil Severus a malinko se usmál.

„Severusi, je to všechno pravda, to co říkal malý Albus?"

„Ano, Harry, je, mám tě moc rád a za ty tři roky ten cit ještě více zesílil. A můj syn ví, že mám rád tebe a ne Daniela. My s Danielem žijeme spíše vedle sebe než spolu. A čím víc byl Albus starší, tím víc si všímal, až jednou se mě zeptal na to, proč spíme s Danielem odděleně. Tak jsem mu něco málo řekl, a ten malý špunt mi na to řekl, ať tě najdu a představím mu tě." Harry na to neměl slov. Tak se jen na Severuse usmál a ještě víc se k němu naklonil a prostě ho objal. Severus mu objetí opětoval. Harry se v tom objetí cítil tak bezpečně, jako už dlouho ne.

*

„Ty máš koně Hayi?" zeptal se ho Albus, když všichni tři seděli u stolu v cukrárně. Ti dva totiž trvali na tom, aby Harry šel s nimi. A nebrali slovíčko ne. Tak Harry nakonec svolil a zavolal do krámu Adrianu, která tam občas chodí vypomáhat.

„Ano, moji rodiče vlastní velkou koňskou farmu," odpověděl chlapci a musel se usmát, jak ho malý chlapec oslovil. „Jú, můžu je vidět?" Vykřikl nadšeně chlapec a dál se ládoval zmrzlinovým čokoládovým pohárem.

„Až to dojíš, tak se uvidí," promluvil Severus, který byl do teď ticho.

Harry se natáhl pro svůj batoh, jenž byl položený na zemi vedle vozíku a vytáhl krabičku s prášky na bolest a křeče.           

Tak, co vy na to?