Láska nezná hranic - snarry

27. kapitola - Cizinec

**

„Albusi, kdo myslíš, že to byl?" zeptala se Molly Weasleyová, když se všichni vrátili do ředitelny. „Nevím, Molly, ale necítil jsem z něho téměř žádnou magii, což mě dost překvapilo." s těmito slovy Brumbál usedl za svůj stůl. „To je přeci jasné, kdo to je, milenec Snapa, ono mu totiž nestačí jeden mužskej, on jich musí mít tucet," promluvil Sirius, ale nikdo mu na to nic neřekl. „Viděli jste Severuse? Jakoby úplně změnil své chování. Ještě jsem nikdy neviděla, aby on někoho takhle objal."

„Ano, máš pravdu, Molly, Severus se v přítomnosti toho chlapce choval úplně jinak," řekl ředitel zamyšleně.

„Vážně nevíte, kdo je ten muž zač?" Promluvila Hermiona Grangerová. Brumbál jen zavrtěl lehce hlavou.

**

„Už je ti lépe, Harry?" Harry se na něj podíval se smutkem v očích, ale přikývl. Severus si k němu sedl na pohovku a vzal ho za ruku, kterou měl Harry položenou na koleni. „Myslel jsem, že už mi nikdo blízký neumře, tedy ne teď, byla to moje vina. Měl jsem být doma, když se to stalo, kdyby táta měl okamžitou pomoc, nikdy by se to nestalo!" Harryho hlas zněl tak trochu hystericky. Severus si ho rychle přitáhl k sobě a silně ho objal. „Harry nebyla to tvá vina ani nikoho jiného rozumíš mi?" Severus dobře věděl od Brumbála jak moc si Harry dává za vinu smrt někoho jiného.

„Půjčím si od ministerstva obraceč času a vrátím se v čase a změním to." Harry se chtěl od Severuse odtáhnout, ale to mu mistr lektvarů nedovolil.

„Ne, Harry, tomuhle nezabrání ani obraceč času, nemůže zabránit smrti a ty to jistě víš!" Harry chtěl něco říct, ale pak si to nejspíš rozmyslel a zavtěl hlavou. A místo toho řekl: „Měl bych jít, zmizel jsem z krámku, když jsem Markusovi řekl, že chci být sám. On to pochopil a odešel a já se hned potom přemístil sem, za to se ti omlouvám. Jednal jsem bezmyšlenkově."

„To nevadí, Harry, jsem rád, že jsi za mnou přišel," řekl Severus hřejivým hlasem a políbil ho do vlasů. „Zdá se, že tě nikdo nepoznal, ani Albus ne."

„Jsem za to rád, Severusi. Nevím, jestli bych měl sílu jim to dnes všechno vysvětlovat," promluvil Harry, odtáhl se od Severuse na délku paží a podíval se mu do očí, ve kterých se okamžitě začal topit. Slova v tento moment nebyla potřeba.

„Hayi, co ty tady děláš?" ozval se dětský hlásek. Oba muži otočili hlavy ke dveřím. V nich stál malý Albus v tmavě zeleném pyžámku a unaveně na ně mžoural.

„Proč nespíš a kde máš bačkůrky?" promluvil jako první Severus, který na svého syna koukal trochu zamračeným pohledem. „Plomiň, tati, já si je zapomněl v pokojíčku," řekl chlapec a šel pomalu k pohovce. Severus jen zavrtěl hlavou a pustil neochotně Harryho ze své náruče. Trochu se posunul, aby se mohl jeho syn posadit mezi nimi, ale ten byl jiného názoru. Postavil se naproti Harrymu a natáhl k němu ruce. Severus chtěl svému synovi říct, že už je velký, aby se nechal chovat, ale pak, když uviděl Harryho šťastný úsměv na tváři, si to rozmyslel a nechal Harryho, aby vzal, Albuse na klín.

„Proč nespíš, trpaslíčku?" zeptal se ho Harry a přitom ho pohladil po vlasech.

„Já nevím Hayi, něco se mi zdálo, ale už nevím co." Chlapec si položil hlavičku na Harryho hrudník a zavřel oči. „Hayi," promluvil chlapec, už skoro v polospánku.

„Ano, šmudlo, copak?" promluvil tiše Harry. Dal chlapci pusu do vlasů. „Buď tady, až se láno sbudím, plosím," zašeptal malý klučina a chytil se ručičkou za Harryho košili jako kdyby se bál, že muž uteče. Severus to celé sledoval s malým úsměvem na rtech. Harry se na něj podíval a tiše řekl: „Máš úžasného syna, Severusi."

„Ano, já vím," řekl a sedl si opět blíže a políbil svého syna na čelo. Ve spánku se šťastně usmíval.

O hodinu později šel Severus uložit Albuse do postele, když se pak vrátil, sedl si zpátky vedle Harryho, který mu poté položil hlavu na rameno. A on si ho přitáhl víc k sobě.

„Kde je vlastně tvůj muž?" zeptal se ho Harry po chvíli. Severus chvíli přemýšlel, co mu má říct, ale nakonec se rozhodl pro pravdu.

„Ve svých pokojích nahoře, Harry, my jsme manželé, ale žijeme každý svůj život, Daniel by chtěl, aby to bylo jinak, ale já ne, když se Albus narodil, ztratil o něj Daniel zájem."

„Ale počkej, v té cukrárně mu seděl Albus na klíně." Severus v té chvíli pochopil, proč Harry odjel. Nechtěl prostě rušit rodinou idylku.

„Ano, máš pravdu, vzal si ho na klín, ale jen proto, že se chtěl ukázat novinářům Denního věštce, kteří nás tam vyčmuchali." Pak už si jen povídali o malém Albusovi. Severus Harrymu řekl, že Lektvary, už učí jen napůl úvazku, aby měl čas na svého syna. Harry mu naopak řekl, co se dělo s ním, když přišel do mudlovského světa, ale Severus měl stejně pocit, že mu něco tají.

**

Harry se brzy ráno probudil na pohovce. Severus spál ve své ložnici, protože Harry mu řekl, že by nebylo vhodné, aby spali spolu v jedné posteli. Severus proti tomu protestoval, ale nakonec ve všemu ustoupil, ale dalo to mladému muži práci. Severus byl totiž strašný paličák.

Harry odhodil deku a posunul si nohy na kraj pohovky. Pak se pomalu zvednul do sedu. Chvíli jen tak seděl, ale pak se přesunul na vozík, který mu Severus nechal stát večer u pohovky. Právě si dával nášlapky dolu a pomocí pravé ruky si na ně dal nohy. Když najednou se ozval hlas Albuse Brumbála, „Á, vy jste ještě tady, chlapče," Harry se podíval ke krbu, kde ředitel stál, Harryho překvapilo, že ho ani neslyšel přijít.

„Dobrý den, pane Brumbále," promluvil Harry trochu jiným hlasem. Doufal, že ho ředitel nepozná. Profesor se zatvářil překvapeně, už se nadechoval, že něco řekne, ale Harry mu k tomu nedal šanci, protože promluvil dříve. „Severus mi o vás vyprávěl, a také něco vím o tomhle světě. Severus a já se známe už dlouho," ředitel se zatvářil překvapeně. Harry ho tam nechal jen tak stát a vjel do kuchyně a přes ní do koupelny. Tam udělal ranní hygienu, a protože nechtěl, aby se ho Brumbál začal vyptávat na podrobnosti, tak se tam snažil vydržet co nejdéle, ale nakonec musel stejně vylézt.

„Dáte si se mnou, mladý muži?" zeptal se starý profesor a pokynul mu na dva čajové hrnky, které stály na kuchyňském stole. Harry zavrtěl hlavou. „Ne, děkuji."

„Brumbále, co tady děláte tak časně ráno?" ozval se hluboký chladný hlas. Harry se otočil na pravou stranu, uviděl tam stát Severuse s chladným výrazem ve tváři. „Dobré ráno, Severusi, přišel jsem si s tebou o něčem promluvit. Můžeme jít do tvé pracovny?"

„Jistě, Brumbále, cestu tam znáte. Já tam za chvíli přijdu za vámi." Harry byl dost překvapený z toho, jak se Severus chová k řediteli. Brumbál na to jen přikývl, aniž by se ohlédl a vyšel z kuchyně. Harry se podíval na Severuse, vůbec nechápal, co se tu děje. Severus přišel k němu, sklonil se k němu a políbil ho na čelo. „Dobré ráno," řekl už mnohem příjemnějším hlasem.

„Dobré ráno, Severusi."

„Nevadí ti, když půjdu? Nějak se tu teď cítím na víc." Severus si ho chvíli zkoumavě prohlížel.

„Brumbál ti něco řekl?" Harry jen zavrtěl hlavou a odpověděl: „Ani nemusel, stačil ten způsob, jakým se na mě díval," Severus na to jen přikývl. Dobře si dokázal přestavit ředitelův pohled. Brumbál se od té doby, co začala válka s Baltazarem, dost změnil.

Severus se znovu sklonil k Harrymu a hluboce ho políbil.

„Doprovodím tě," řekl mistr lektvarů, když se od mladíka odtáhl. Musel se malinko usmát tomu, jak z něj byl Harry celý omámený. Severus už věděl, co na něj bude používat, když se s ním bude dohadovat jako včera.

Odvezl Harryho před bránu Bradavic, tam se rozloučili,Harry se dotkl řetízku na krku a v bílé, husté mlze zmizel. 

Co vy na to?