Láska nezná hranic - snarry

34. kapitola - Dvě slova

„Harry, počkej, prosím!" Harry se najednou zastavil a zůstal stát jako by byl vytesaný z kamene. „Nemůžeš takhle odejít," promluvil Severus a zůstal stát tři kroky od chlapce.

„A proč bych nemohl? Beze mě vám všem bude líp," promluvil démonický chlapec po chvíli. Jeho hlas se rozléhal po celé chodbě. Severus věděl, že musí udělat něco, čím Harryho přesvědčí, aby zůstal.

„Možná ostatní by to tak chtěli, ale já ne, protože tě..." Mistr lektvarů se zhluboka nadechl, „miluji," Tohle slovo řekl podruhé v životě.

„Co jsi to řekl?" zeptal se Harry a pomalu se k němu otočil. Jeho hlas i výraz byl zmatený.

„Miluju tě, Harry," řekl znovu a přišel k chlapci blíž a vzal jeho obličej do dlaní. „Harry ty a můj syn, jste pro mě důvodem, proč ráno vstávám, že dýchám a proč žiju."

„Severusi, já musím odejít, ale taky tě miluju. To je asi důvod, proč mám v sobě ještě lidskost, i když vypadám takhle. Pokaždé, když někoho musím zabít, tak si to vyčítám a říkám si, že už to nikdy neudělám, ale udělám to znovu. A takovou zrůdou jsem..." Harry chtěl pokračovat, ale Severus ho přerušil.

„Harry mě jedno, jak vypadáš, pořád jsi to ty. Jsi chlapec, který se mi dostal pod kůži hned, jak jsem tě poprvé uviděl."

„Severusi, prosím, nech mně odejít. Nemůžu s tebou být, i když tolik chci," Severus si ho přitáhl do náruče a začal ho pomalu hladit po zádech, druhou ruku měl položenou kolem chlapcova pasu.

„Harry, asi tuším, čím se musíš živit, abys přežil, a jsem ochotný ti to dávat každý den."

Chlapec se sípavě nadechl a zavrtěl hlavou. „Severusi, to nemůžeš, nemůžeš mi jen tak nabízet svoji krev!" Vykřikl Harry zoufale. Odtáhl se a začal couvat. „Harry, došlo mi, proč ty lidi musíš zabíjet a není to kvůli krvi, je to proto, že se ti ty lidé brání."

„Ne, Severusi, není tomu tak, něco uvnitř mě, mě vždycky donutí je zabít. Nevím, co to je, ale když někoho zabiju, uleví se mi, cítím se alespoň na chvíli volný a to, že si vezmu od nich trochu krve, to mě udrží naživu." Harry pomalu zavřel oči a tiše pokračoval: „Kdybys mi dával krev pravidelně, nevím, co by se stalo." Mistr lektvarů znovu přišel blíž k chlapci a chtěl ho pohladit po tváři.

„Harry! " Vykřikl Black a hnal se k nim. Za ním Brumbál a další lidi. Severusovi okamžitě došlo, že jim to Brumbál řekl. Než stačil Severus něco udělat, byl od Harryho hrubě odstrčen a místo něj tam stál Black a silně ho objímal.

„Harry, tak rád tě vidím, kde jsi byl tak dlouho a proč vypadáš takhle?" chrlil na Harryho jednu otázku za druhou.

„Pusťte mě, pane Blacku," promluvil démonický chlapec chladně.

„Ale Harry, to jsem přeci já, Sirius," řekl a stále Harryho pevně držel.

„Být tebou, tak ho pustím, Blacku," promluvil Severus svým typickým hlasem, který používal při hodinách lektvarů. „Sklapni, Snape." Severus mu chtěl něco říct, ale promluvil Harry.

„Já dobře vím, kdo jste." S těmito slovy ho od sebe odstrčil a pomalu otevřel oči. V očích měl zase tu krutost a touhu někoho zabít. Severus věděl, že musí hned něco udělat.

„Harry, podívej se na mě, hned!" Chlapec poslechl a podíval se na mistra lektvarů. Severus šel pomalu k němu. Soustřeď se jen na mě a na ostatní zapomeň." Harry zavřel znovu oči. Bylo na něm vidět, že se snaží uklidnit, ale moc mu to nešlo. Severus ho přitáhl k sobě a do ucha mu zašeptal: „Dýchej pomalu a klidně a bude to dobré."

Harry si položil hlavu na Severusovo rameno a začal pomalu dýchat. Severus mu dal ruku na záda a začal ho pomalu hladit. Zdálo se, že to na Harryho zabírá, jeho napjaté tělo se začalo pomalu, ale jistě uvolňovat.          

Jsem zvědavá na váš názor:)