Láska nezná hranic - snarry

3. Kapitola zlomená hůlka

Ahoj, další kapitola je na světě. Mockrát vám děkuju za vaší podporu, ani nevíte, jak mě to těší.) 

Pak udělal něco co... Toužil udělat už dávno. Přivlastnil si jeho ústa. Polibek byl vášnivý a plný lásky. Harry rychle spolknul, co měl v ústech. Severus polibek v ten moment polibek ukončil a podíval se mu do obličeje.

„Proč jste to udělal, profesore?" V Harryho hlasu byla znát únava, což znamenalo, že lektvar začal pomalu zabírat. Severus na jeho otázku neodpověděl, místo toho se zvednul z postele. A posunul Harryho tak, aby ležel na posteli rovně, sundal mu opatrně boty a přikryl ho dekou.

„Spi," řekl Harrymu a sledoval, jak se chlapci pomalu zavřely oči.

*

O pár dní později seděl Harry na houpačce v parku a koukal někam do neznáma. Nemohl dostat z hlavy ten polibek od profesora lektvarů. Proč to Snape udělal? Harry měl hlavě pořádný zmatek. Pokládal si v hlavě různé otázky, ale bohužel na ně neznal odpověď.

„Heleďme se, kdo to tady sedí," ozval se hlas jeho bratrance. Harry se podíval na partu kluků, kteří stali před ním. „Hele ty zrůdo, víš, co nám tady Dudley řekl? Že jsi prý čaroděj a abychom mu věřili, dál nám tohle," Kluk, co stál vedle Dudleyho, vytáhl z kapsy Harryho hůlku a začal s ní točit v prstech.

„Okamžitě mi to vraťte!" zakřičel na ně Harry a rychle šel k tomu klukovi, který měl jeho hůlku. „Tak zrůdička by chtěla svojí hračku zpátky. Tak si jí zkus ode mě vzít," řekl kluk a dal ruku nahuru i s hůlkou. Harry se snažil dosáhnout na svojí hůlku, ale marně, chybělo mu pár cenťaků. Dudleyho parta se mu smála a nadávala mu.

„Dej mi to! Hned!!" Zakřičel Harry a v tu chvíli jejich veselý smích přešel a začali před Harrm strachy couvat. Kromě toho kluka, který stále držel jeho hůlku v ruce. Ten se začal ještě víc smát. „Chceš svojí hračku zpátky? Neboj, vrátím ti jí, ale už na dva kusy." Pak, už Harry s děsem sledoval, jak ten kluk láme jeho hůlku na dva kusy. „Tak a je to. Teď už žádný kouzelník nejsi" řekl mu ten kluk a hodil hůlku na zem Harrymu k nohám.

„Kluci jdeme, tady už jsme skončili," řekl ten kluk. Harry klesl na kolena a vzal svojí zlomenou hůlku do ruky. Měl pocit, jako kdyby se něco uvnitř něj ztratilo.

Harry nevěděl, kolik času už uběhlo a bylo mu to jedno. On by stejně Voldemorta nedokázal porazit, ani to možná nestihne. Madam Pomfreyová sice říkala, že nádor se nezvětšuje ani nic jiného, také mu řekla, že kdyby se pokusila ho odstranit kouzlem, že by poškodila jeho mozek, že by byla nejlepší mudlovská léčba. Tu ale Harry odmítl.

„Tak to ne, pane Pottere, vy se půjdete léčit a nebudu o tom s vámi diskutovat," promluvil chladný hlas profesora lektvarů. Harry odtrhl zrak od své hůlky a podíval se nahoru na Snapea, který se sice mračil, ale kdo by se podíval dobře do jeho černých očí, poznal by, že se tam skrývá i strach.