My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)

Kapitola 52: Nejšťastnější dívka na zemi.

"...Je to má jediná dcera. Slíbíš mi, že se o ni dobře postaráš?" zeptal se můj otec a Sei-chan kývl.

"Udělám z ní tu nejšťastnější dívku na zemi"  odpověděl a můj otec souhlasně zavřel víčka s pokývnutím. 

"Tak vám tedy oběma přeji hodně štěstí" usmál se na nás.

"Moc ti děkuji tati!" poděkovala jsem a dala mu pusu na tvář.

"Cokoliv pro tebe zlatíčko" usmál se na mě. Potom jsme prohodili ještě pár slov, ale následovně jsem odešli, abychom pozdravili další hosty.

"Tak to by byl jeden. Teď už zbývá jen tvůj otec.." připomněla jsem a ihned jsem zase znervózněla. Bude schopný mě přijmout?

"..Jsem velice rád, že máš tak milého otce Akane" řekl Sei-chan s úsměvem na tváři.

"Jo... konečně mám někoho, komu můžu říkat rodina" zamumlala jsem.

"Ale my budeme taky mít naší vlastní rodinu, že?" ušklíbl se na mě Sei-chan.

"...T-to by bylo pěkné.." začervenala jsem se a pak jsem si všimla, jak ke mě někdo natahuje ruku.

"Madam Igarashi, rád vás poznávám" otočila jsem se a všimla si muže s dvěma krásnými ženami po boku.

"Taky vás ráda poznávám.." vzala jsem ho za ruku, ale postarší muž ji pozvedl a políbil ji.

"Jste velice překrásná. Dala by jste mi tu čest a zatancovala by jste si se mnou?" zeptal se. Naštěstí se za mnou vynořil Sei-chan a postrčil mě za sebe.

"Odpusťte mi, ale je tady jako můj partner" usmál se na něj, ale v jeho hlase byl dobře slyšet ten ostrý a chladný tón.

"P-pane Akashi! Moc vám děkuji za pozvánku. Je čest, se zúčastnit.." zakoktal se překvapeně muž.

"Ale můžeš přece tancovat ještě se mnou" řekla svůdně jedna z žen po jeho boku a já kompletně zamrzla před scénou, která se přede mnou odehrávala.

'Wow..'  Ta druhá žena ho hlasitě políbila na tvář a zanechala tam dobře viditelný červený flíček. Obě ženy vypadali velmi vášnivě..

"Takováhle asi nikdy nebudeš" zašeptal mi s úšklebkem Sei-chan.

"T-to není pravda!" začervenala jsem se.

"Opravdu?" jeho úšklebek se ještě rozšířil a mě došlo, že si jen ze mě dělá srandu, a to mě ještě víc naštvalo.

"J-já to t-taky d-dokážu!" koktala jsem.

"Tak to ještě uvidíme"  ušklíbl se a pak mě najednou vzal za ruku a odtáhl na místo, kde nikdo nebyl.

Trošku jsem vypískla, když si mě rychle přitáhl na svůj klín.

"Takže? Ukaž mi, jak umíš být vášnivá" samolibě se ušklíbl Sei-chan.

"C-Cože?" začervenala jsem se.

"Říkala jsi, že jsi schopná se líbat, jako ty ženy před chvílí. Nebo jsi snad lhala?" zeptal se.

"N-ne!" zařvala jsem. Teď, když jsem to řekla nahlas, tak už to nemůžu vzít zpět. Sebrala jsem všechnu odvahu, kterou jsem měla, a položila jsem ruce na jeho ramena.

"..Z-zavři oči" požádala jsem ho.

"Hmm.." Sei-chan zavřel oči se stále dobře viditelným úšklebkem na tváři.

'Tohle dokážu...jedna..dvě...(a/n Honza jde, nese pytel mouky! Ne? tak ne..)...tři!' Napočítala jsem do tří a pak jsem jemně přitiskla svoje rty na ty jeho.