Epilog

131 9 6
                                    

Ruby se nechala unášet Lucasovým dotekem, když ji svíral okolo pasu a líbeznou hudbou klavíru. Zavřela oči a opřela si hlavu o jeho rameno. Zhluboka si povzdechla. Doufala, že tu dnes bude. Nevyplatilo se, nenašli ji.

Za to si užila klidný večer plný příjemné atmosféry jako už dlouho ne.

„Lucu," otevřela Ruby oči, „m-myslíš, že to přežiju? Povede se mi zachránit tvou sestru? Jestli ne, tak se předem omlouvám. Je mi to líto, ale nejsem dost silná. Vybrali si pro tento úkol tu nepravou."

Lucas otevíral pusu, aby ji utěšil. Ale z jejího prosebného pohledu vyčetl, ať jí poví pravdu. Nesnese lež, byť jen malou. „Ruby, skoro jsem ji neznal. Jistě, že bych ji chtěl poznat, ale nechci tě ztratit. Docela se bojím, co ze Sapphire Towerové vlastně vyrostlo, když ji vychovávali cizí lidé. Třeba nás odsoudí a uvěří jim, ne nám."

Ruby mu věnovala malé pousmání, než stihla postřehnout, že se otevřely nablýskané dveře. Dovnitř vstoupila dívka v jejím věku se starším manželským párem. Ruby si ji změřila pohledem. Dívčiny světle hnědé vlasy splývaly na zem v loknách. Přehodila si je na záda a odhalila tak třpytivý diamant na krku.

Ruby zalapala po dechu. Věděla, kdo ta dívka je. Přesně ta, kterou tolik hledá. Dívčiny šedé oči na ni mrkly. Vzala si do ruky část svých nabíraných bílých šatů. Vzdor z ní sálal na všechny strany. Nenáviděla život v 18. století. Před ní stála samotná Diamond Carlyleová, jedna ze ztracených dívek.

Takže - toto je poslední část tohoto dílu. Je mi to líto ukončit teď, v této části, ale nedá se nic dělat. 😔

Děkuji všem, kteří hlasovali, četli a komentovali. Byla bych ráda, kdybyste mi na závěr napsali, co se vám na knize líbilo a co byste naopak vytkli. 😊💕

OPRAVENO: 20.03. 2019

Drahokamy: Rubínová RubyKde žijí příběhy. Začni objevovat