21. kapitola

118 6 2
                                    

Ruby vyklopýtala v zapadlé uličce. Pustila se Lucovy ruky, jež jí svírala jemnou, drobnou, ale studenou dlaň. Kousek od něj poodstoupila, nechtěla cítit jeho blízkou přítomnost. Dělalo se jí trochu na omdlení, proto se opřela o chladnou zeď. Korzet ji svíral stále víc, ale nebyl tak hrozný, jako ten opravdový z 18. století.

„Jsi v pořádku?" pohladil ji Lucas po tváři.

Probodla ho nenávistným pohledem a rychle se odsunula. „Nesahej na mě, tohle si schovávej pro Isabelle," zasyčela na něj.

Díval se na ni jako opařený. Nechápal, co se to s ní děje. Tolik se změnila od té události v parku. Nevěděl, co s ní má dělat. Možná mi ještě neodpustila to, že jsem za ní přišel pozdě na letiště, probliklo mu hlavou.

„Nechápu, co ti je," ohradil se. „S Isabelle nic nemám. Proč ti to tak vadí, když k ní nic necítím?"

Ruby naštvaně přimhouřila oči. Své city tajila, nedala jim prostor, aby vypluly na povrch. Touhle otázkou ji štval. Věděla, že si dobře uvědomoval, co k němu tají. Vždyť to tušil líp než ona.

„Nevadí mi tvůj soukromý život, jen bych raději, kdybys ho dával míň najevo v mé přítomnosti," zaprskala nahlas.

Kdyby byli v uličce lidé, otáčeli by se po nich. Na začátku 20. století musela být každá dívka poslušná a poslouchat svého manžela. Ale Ruby se tímto pravidlem neřídila, klidně se s Lucasem hádala.

„O co ti jde vlastně, Ruby? Říkáš, že mě nechceš, ale nesnášíš, když jsem s Isabelle. Líbím se ti?" popošel k ní blíž.

Zatlačil ji ke zdi, uvěznil mezi svýma rukama. Cítila na tváři jeho dech, voněl po citrusech. Srdce jí bilo rychleji, zrudla ve tvářích.

„Ty se mi ne-," načala větu, ale nedokončila ji.

Přitiskl své rty na její. Jejich vlasy se slily v jedny, vzájemně se překrývaly. Blonďatá a černá. Jako den a noc, dva protilehlé póly. Byli odlišní, ale přesto se navzájem doplňovali. Ruby ho objala kolem krku a přitiskla se více na jeho hruď. Ruby ho viděla líbat Isabelle, ale takhle prudce jako ji ještě nikoho nepolíbil.

V Ruby vzplanul plamen vášně. Chytla jeho vlasy mezi prsty. Slabě za ně zatahala, z úst jí vyšel tichý povzdech. Luc se odtrhl a narovnal se.

„Tak, co si myslíš teď?" věnoval jí drobný polibek na tvář.

Zrudla jako rajče. Styděla se. Líbala se na školní diskotéce, ale skončilo to jen u letmých polibků.

„Že si tohle vyřídíme později," opáčila, když ho krátce políbila na rty a utekla na druhou stranu ulice právě ve chvíli, když se objevili Gideon s Gwen. Černovláska se po dvou dospívajících podívala vědoucím pohledem. Cítila z toho, co se tu odehrávalo.

„Můžeme vyrazit?" odkašlal si Gideon.

Lucas nabídl Ruby rámě, která ho s radostí přijala. Trhaně se nadechla. Věděla, co ji čeká. Její poslání plně začíná, ale na konci ji čekají pouze dvě možnosti. Žádné šťastné až navěky, ale smrt, nebo život. Jaká to krutá realita. 

Co si myslíte o dnešní části? Už jen pět kapitol a epilog. Chcete ji i zítra? :D

OPRAVENO: 18.03. 2019

Drahokamy: Rubínová RubyWhere stories live. Discover now