Drahokamy: Rubínová Ruby

12. kapitola

Ruby na poslední chvíli sháněla své věci. Zítra má už konečně odjet. Stále ještě byla vykolejená z toho, co má udělat. Zamlčovali jí všechno. Cítila se podvedená a osamělá. Celý její život se zakládal na lži a tajemství, které se dozvěděla teprve včera. Doufala, že se v Londýně dozví vše.

Bála se. Uvnitř ji svíral strach a žaludek se jí houpal jako na vodě. Sedla si na postel a kolena si přitiskla více k bradě. Houpala se ze strany na stranu a snažila se utlumit nejisté a smíšené pocity. Děsila se úkolu a raději ani nechtěla myslet na to, co se stane, když ho nesplní.

Má čas jen do 21. března. Jinak zemře. Zvadne jako plátek růže. Zaryla si nehty hluboko do kůže. Zůstanou po nich jizvy a otisky. Jizvy, kterých získá ještě mnoho. Přemýšlela o třech dívkách. Diamond Carlyleová, Emerald Colettová a Sapphire Towerová. Ta poslední ji fascinovala nejvíce.

Neznala příběh žádné z nich, viděla jen jejich rodiče. Ale o té poslední slyšela vše. Zmizela krátce po svých prvních narozeninách. Nevěděla, že má Luc sestru. Zajímalo ji, jaká bude a jak se postaví k tomu, až jí řekne Ruby pravdu.

Na nočním stolku ještě stále ležela ta šperkovnice. Ruby si jí nevšímala, ale dnes pocítila touhu dotknout se rubínu. Rodiče jí nevysvětlili, jak se pomocí něj cestuje v čase. Další věc, která jí bude sdělena až v Londýně. Vzala si krabičku do ruky.

Přejela nepatrně po rubínu. Leskl se stále stejně, jako když ho viděla poprvé na té mýtině ve snu. Pohlcoval do sebe veškerou temnotu a zářil pro ni jako nejjasnější bod v té nejčernější noci.

O sklo zaduněl slabý náraz. Ruby položila drahokam zpět a přešla k oknu. Ucukla, když o okno zavadil další malý kamínek. Na skle se rýsovala skoro neviditelná prasklina. Otevřela okno a vyhla se dalšímu kameni.

Vyšla na mramorový balkonek. Shlédla dolů na trávu a zamračila se. Zpod kapuce zelené bundy se na ní šklebil známý obličej. „Můžu nahoru? Prosím, Ruby!" houkl na ni Lucas. Chvíli přemítala, ale poté svolila. Stále na něj byla naštvaná.

Shodila mu dolů provazový žebřík, po kterém často šplhala Emma, když si v noci nutně potřebovala jedna z nich popovídat. Lucas se obratně dostal nahoru. „Škoda, že nemáš tak dlouhé vlasy. Došel bych tě jako správný princ zachránit," zazubil se na ni. Ruby si dala neústupně ruce v kříž.

Neměla náladu se s ním vybavovat. „Co potřebuješ? Ráda bych šla spát," zabručela.

„Ruby, no tak, já vím, že ti to nepůjde. Znám tě moc dobře. Vím, že máš strach. Ale neboj se, tobě se to povede."

Ruby se rozhodla povolit chladnou masku. „Lucu, je tam tvoje sestra. Co když tě zklamu a nenajdu ji?" povzdechla si a po tváři jí steklo pár slz bezmocnosti. Nenáviděla se za to, že už teď nemůže nic udělat. Chtěla jim pomoci, ale nevěděla, kde jsou.

„Ruby, jsi silná. Proč myslíš, že jsi rubín? Pamatuj na to, co dokázala Gwendolyn Shepherdová?" objal ji lehce Lucas. „Nezapomeň si vzít tohle," vtiskl jí do ruky tři knihy. „Budou se ti hodit, i když tam budeš mít po ruce originál."

Zadívala se mu do jeho modrých očí, ve kterých se odrážela upřímnost a ještě něco, co nedokázala rozpoznat.

„Díky, Lucasi. A dobrou," vtiskla mu lehounký polibek jako motýlí křídla na tvář. 

OPRAVENO: 16.03. 2019