2. kapitola

295 18 0
                                    

Ruby celou noc nespala. Seděla schoulená v klubíčku na své velké posteli a přemýšlela o těch lidech. Nedokázala usnout, i když to strašlivě potřebovala. Nešlo jí zaplašit myšlenky a vyprázdnit si mysl.

Co se stalo s tou Jasmine? Přežila? A kde se objevila ona? Rodiče i prarodiče si občas něco šeptali. Jejich velký dům z 19. století skrýval mnoho tajemství. Ale ona nevěděla, že je toho jednoho součástí.

Seděla tišše, dokud ji nevzbudila jejich domácí a kuchařka Lisbeth. Stačilo, aby pouze zaklepala na dveře, a Ruby ihned vyskočila na nohy. Musela stihnout vyučování, které začíná v devět a po osmé hodině už se zacpaným Bruselem bude dostávat těžko.

Opláchla si obličej. Pořád měla kruhy pod očima, snažila se je zamaskovat korektorem a řasenkou. Docela se jí to podařilo. Oblékla se do školní uniformy - šatů, balerín a saka.

Než vyšla ze dveří, skočilo jí do náruče malé chlupaté stvoření. „Amy, promiň, dnes s tebou jít ven nemůžu." Odložila ji na postel, popadla tašku a spěchala na snídani.

„Dobré ráno, mami a tati," políbila je Ruby oba dva na tvář. Mamka ji pohladila po černých vlasech, které zdědila po ní. Usadila se ke stolu. Nedokázala se rozhodnout, co si dát k snídani.

„Ruby, zlato, dnes po vyučování pojedeš na výuku tance a etikety," oznámila jí máma při pití kávy. Už zase? Ruby toho měla akorát dost. Nebavilo ji to.

„Ale mami, k čemu mi to bude?" zaprotestovala Ruby. Její matka se už nadechla k dlouhému vysvětlování. Ale předběhl ji otec.

„Ruby, víš, kdo jsi ty a kdo jsem já," pokýval hlavou pan Thatcher. Ruby obrátila oči v sloup a povzdechla si.

„Ano, jsi lord Thatcher, vzdálený bratranec Jeho Veličenstva. A já jsem v tom případě princezna," nakrčila nos.

„Ne princezna, ale lady Ruby Thatcherová," opravila ji matka popuzeně. Ruby sebou škubla. Ona to jméno nenáviděla. Dojedla snídani a rozhodla se odejít od stolu.

„Ruby, nezapomeň!" připomněla jí matka. Ruby otevřela dveře. Vyvalil se na ni silný poryv větru, který jí za krk, ačkoliv měla kabát, zafoukal sníh. Ruby si raději svázala vlasy do drdolu. Nestála o to, aby byla rozcuchaná.

Hans, jejich řidič, už připravoval limuzínu. Otevřel Ruby dveře. Ta se posadila na sedačku a vytáhla si svou oblíbenou knihu od Kirsten Gier.

Milovala všechny její knihy, ale nejvíce Drahokamy. Četla je už poněkolikáté, možná v nich najde odpovědi na své otázky.

„Slečno Ruby, smím se zeptat, co dnes čtete?" Pootočil k ní zrcátko Hans.

Ruby mu ihned odpověděla. „Drahokamy od Gier, Hansi." Hans přikývl a dál se věnoval řízení.

Ruby se znovu začetla do příběhu. Prožívala s tou dvojicí jejich lásku, ale i nenávist, bolest a zklamání. Než dorazili před královskou školou v Bruselu, stihla přečíst osmdesát stran.

„No ne, lady Ruby Thatcherová stihla vyučování," dobírala si jI její spolužačka Mathilde, která byla potomek nějakého šlechtického rodu z Polska. Ruby ji ignorovala a pokračovala do třídy.

Po týdnu vítejte u další části! ☺☺

Jak se vám líbila? ♥♥

Peti

OPRAVENO: 13.03. 2019

Drahokamy: Rubínová RubyKde žijí příběhy. Začni objevovat