24. kapitola

117 8 2
                                    

Ruby si rukama pročísla vlasy. Oči se jí klížily a ona se opírala o sedačku v příletové hale na letišti. Zahlédla pana George, jak debatuje s pár muži v uniformách, kteří hlídali chronograf a její rubín. Podrbala se rukou na spánku.

Moc toho za tuhle noc nenaspala. Do pokoje přilétla Gwendolyn s hlasitým Vstáváme! a snažila se ji vzbudit co nejlépe. Celý její ranní ceremoniál, při kterém se snažila obléknout, nasnídat a umýt se, doprovázelo Xemeriovo hlasité klení, když nadával na Gwen, která ho probudila. Přeci jen ho to ale neodradilo, a teď poletoval v příletové hale.

„Na," podával jí Lucas plastový kelímek s horkou čokoládou. Usmála se na něj širokým úsměvem. Viděla, jak roztál. Posadil se na sedadlo vedle ní a chytl ji za ruku. Ruby mu stisk opětovala. Na druhé straně haly zahlédla Gwen s Gideonem, jak si něco šeptají a hlasitě se přitom smějí.

Pohlédla na Luca. Přála si mít také s někým takový vztah. Ten jejich byl teprve na začátku a ona si nebyla jistá, jestli spolu chodí. Byl pro ni jako záchytné lano, které ji drželo nad vodou, když cítila, že s každým nádechem klesá hlouběji. Dával jí své city najevo, ale ona mu je nedokázala oplatit. Ne teď, když si není ničím jistá.

Všichni se začali zvedat a oni dva učinili zrovna tak. Stále se drželi za ruce. Pan George se podíval na jejich spojené ruce. Usmál se sám pro sebe. Mladá láska. Také tohle párkrát zažil, ale ta jeho ihned vyprchala.

„Lucu?" zamžourala ven, kde matně svítilo slunce, ale ne dost silně, aby ji dokázalo zahřát. „Ty nejsi unavený?" hlasitě zívla, když stoupali ke vchodu do letadla.

„Ne, já jsem se prospal včera odpoledne, ale myslím, že ty se na nohou dlouho neudržíš."

Ruby ze rtů vyklouzlo hlasité zapištění. Lucas ji právě zvedal do vzduchu. Chytila se ho pevně kolem krku. Ostatní se po nich už začali otáčet. Ruby zpozorovala varovný pohled pana George, ale i Gwenin pobavený.

„Promiňte, pane, za ten jekot, ale Ruby se už dlouho neudrží na svých nohách. Moc toho nenaspala," zazubila se na něj Lucas. Ruby raději od ostatních uhnula očima.

Nechala se od něj posadit na sedačku. Okamžitě se do ní zabořila a slastně přivřela oči. Naproti ní na stolku ležel polštářek, dala si ho pod hlavu.

„Klidně se prospi, budu tě hlídat, dokud se nevzbudíš, spící krásko," slyšela šeptat jeho hlas, než si opřela o jeho široké rameno hlavu a propadla se do říše snů.

OPRAVENO: 19.03. 2019

Drahokamy: Rubínová RubyWhere stories live. Discover now