Drahokamy: Rubínová Ruby

25. kapitola

„Smím vám nabídnout rámě, lady Thatcherová?" podal Ruby gentlemansky ruku Lucas. Sklonila hlavu a předstírala, že si rozmýšlí odpověď. Bavilo ji, jaké pro ni vymýšlí slovní hříčky a neustále s ní pohrává. Jen pro ni bylo těžší vymýšlet neustále nové odpovědi.

„Obávám se, pane Towere, že vás budu muset odmítnout. Vaše přítomnost by mě neustále rozptylovala a já se přece musím soustředit na důležitější věci," hrála smutnou Ruby.

Luc se chytl v předstíraném zklamání za srdce. Kdyby ostatní nevěděli, že je tak dobrý herec, Gwendolyn by mu na to jistě skočila.

„Nechci vám zasahovat do soukromí, lady Thatcherová, ale směl bych vědět jaké?" naklonil k ní hlavu.

Ruby cítila na svých tvářích jeho sladký dech, a proto se sklonila ještě blíž k němu. Rozhodovala, jestli by mu to měla prozradit, i když samozřejmě tušila, že on to ví.

„Třeba hledání naší malé přítelkyně Diamond," odvětila Ruby. „Nebo vaší sestry a slečny Emerald."

Lucas se k ní nakláněl stále blíže. Už pootevíral ústa, aby své rty přitiskl na ty její. Ruby dostala nápad. Když si s ní pohrává on, proč by nemohla ona s ním? Zavřela obě oči, ale to jedno nechala pootevřené. Čekala, dokud se těsně nepřiblížil k jejím rtům. Uhla se.

Lucas cítil, jak se ty její rty skoro dotýkají těch jeho, ale najednou byl kolem něj jenom vzduch. Slyšel její zvonivý smích. „Ruby!" vykřikl afektovaně. „Tohle mi už nedělej!"

Ruby se vzadu chichotala a nevěnovala mu ani trochu pozornost. „Tohle si ještě vyřídíme!" prohlásil. To ji rozesmálo ještě víc.

„Uklidněte se," pohrozil jim Gideon. „Už se blížíme k plesu."

Ruby nasadila normální výraz půvabné dívky, která je poslušná. Uhladila si rubínové šaty se stříbřitě blýskajícími se kamínky. Zkontrolovala si i vlasy, jež se jí částečně v loknách točily okolo krku a upravila si korunku z křišťálů a rubínů.

Rozhlédla se okolo sebe. Poznávala to tu. Holé opracované zdi, na nichž visí louče. Ocitla se tu při svém cestování v čase, když ještě neměla ani zdání o tom, kdo vlastně je. Pohlédla na Luca a vysmekla se mu.

„Musím si něco zařídit. Je to důležité pro budoucnost, ale i mou minulost," sdělila mu.

Nic nenamítal. Nechal ji odejít se slibem, že na ni počká u vchodových dveří.

Ruby si při cestě schovávala skříňku s rubínem pod šaty. Chodba kolem ní se měnila, na stěnách už nebyly louče, ale honosné, přepychové svícny. Uslyšela za sebou kroky a zvolnila krok. Ruby poznala, že se blíží.

Za ruku ji něco chytlo a ona se prudce otočila. Do očí jí hledělo její mladší já. Mezi ní a tou dívkou byl rozdíl pár týdnů stáří.

„Kdo jsi?" vyštěkla na ni druhá černovláska a zaryla jí nehty do kůže. Ruby bolestně zaskučela.

Vytrhla jí svou ruku a bolestně si ji promnula. „Ty jsi já, já jsem ty," usmála se na ni tajemně Ruby.

Viděla, jak dívce začala docházet trpělivost. Ruby si pamatovala, jak byla ten den rozmrzelá a netrpělivá, chtěla se dozvědět všechno.

„Hele, laskavě mi řekni, kdo jsi. Nemám na tohle fakt náladu," spustila výhružně dívka. Ruby si povzdechla.

„Ruby Thatcherová, jsme obě dvě jedna. Jen o tom přemýšlej." Její já zavřelo oči a zaťalo pěsti.

„Pokud ty a já jsme jedno, tak jak můžeme být dvě? A co se to v poslední době děje s mým životem?" zakroutila nechápavě hlavou. „Pověz mi vše, co víš!"

„Trpělivost přináší ovoce. Už za chvíli se vše dozvíš!" pohodila Ruby hlavou. Naštěstí se jí nestačila na nic dalšího zeptat, protože zmizela. Ruby si oddechla. Tohle tedy zvládla. 

OPRAVENO: 20.03. 2019