Drahokamy: Rubínová Ruby

6. kapitola

Po víkendu nezbývalo Ruby nic jiného než se vydat do školy. Nechtěla se do té školy vracet, protože se tam každý jen přetvářel. Polovina lidí ji nenáviděla, protože byla příbuzná s královskou rodinou, zatímco ta druhá se snažila získat si její přízeň, aby jim umožnila přístup k elitě.

Jediní, koho dokázala snést, byli Emma s Lucasem a pár dalších přátel z dětství, kteří ale navštěvovali jinou školu. Ruby naštvaně mrskla taškou o lavici. Byla tu zatím sama, ale za chvíli se sem nahrnou ostatní. Vytáhla si knížku a v klidu se usadila do lavice.

Vypnula vnímání, a proto ani netušila, když jí někdo poklepal na rameno. S trhnutím se otočila. Ten někdo se na ni usmíval vřelým úsměvem.

„Ahoj, Emmo," pozdravila upjatě svou kamarádku.

„Ruby, na nic jiného se nezmůžeš? Neviděla jsem tě přes pět dnů," pozvedla Emma obočí.

Ruby se už otevírala pusu, aby se omluvila, ale předběhl ji někdo jiný. „No ne, naše lady se uráčila dorazit do školy," vysmála se jí do tváře Mathilde.

Ruby došla všechna trpělivost. Tohle si nemohla nechat líbit. Kdo si myslí, že ta holka je? Všechno jí to vrátí i s úroky a pro jednou jí konečně zavře pusu.

Sladce se na Mathildu usmála. „Tobě nedochází, kdo jsem? Jak se máš ke mně chovat?" Ruby si přehodila francouzský cop přes rameno a pozorovala její reakci.

„A co mi asi tak uděláš? Ty se na nic nezmůžeš," zasyčela.

„Ale ano, udělám víc, než si myslíš. Patřím do královské rodiny, k těm máš chovat úctu a poslušnost," vystrčila bradu a tím dala najevo, kdo tu měl převahu. Konečně jí byl ten její původ k něčemu dobrý. Mathilde už si na ni netroufne, navždy jí dá pokoj. Usadila ji tak, že na to nikdy nezapomene.

Zaklapla pusu a odkráčela. Emma se suše uchechtla. „Pěkně si jí to nandala." Ruby přikývla. Dívala se za Mathilde. Nerada se k někomu takto chovala, ale když jí dojde trpělivost, nedokáže se ovládat.

•••

Na biologii je profesorka vzala do muzea. Konala se zde výstava o člověku. Ruby se znuděně ploužila za ostatními. Nenamáhala se ani poslouchat výklad jejich průvodkyně. Prohlížela si své kozačky a hrála si s knoflíky na svém bílém kabátu.

„Viděla jsi to?" vytrhla ji z úvah nadšeně Emma. To bylo poprvé, co Emmu něco bavilo.

„Co myslíš? Ty nádherné obrazy?" odfrkla si Ruby. Otočila hlavu od své kamarádky a zaměřila se na skupinku, která právě mířila do jiné části.

Prošli kolem nich a zastavili se, protože obě dvě průvodkyně se zapovídaly. Ruby s povzdechem zasténala. Za co? Proč tady jen musela být?

„Ruby? Ahoj, rád tě vidím," usmíval se na ni Lucas. Ruby mu oplatila malé pousmátí.

„No, Lucasi, taky tě zdravím. Ale jak vidíš, budu muset jít. Zatím tedy. Myslím, že zítra," zamávala mu s rudnoucí tváří.

Emma je pobaveně sledovala. „Vidíš, měla jsem pravdu," šťouchla do ní.

Ruby se zatvářila, že neví, o čem mluví. „Ne, jsme opravdu kamarádi. Jen mě obyčejně pozdravil," trvala dál na své

OPRAVENO: 15.03. 2019