Marauders

32.kapitola

Probudila jsem se vcelku brzy. Po celém pokoje se ozývalo chrápání a jiné zvuky o kterých radši ani nechci vědět.
Opatrně jsem se vymanila ze Siriova pevného objetí a opustila pokoj Pobertů.
Po cestě jsem nakoukla do společenky, kde bylo ticho jako v hrobě. To je tak brzo?" Pomyslela jsem si a vydala se na pokoj.
Otevřela jsem dveře a po špičkách se vydala ke své posteli.
Lil ještě klidně spala a já ji nehodlala budit. Koukla jsem na budík. Bylo 5:50. Áha, tak není až tak brzo. Vydala jsem se ke skříni a vyndala z ní školní uniformu.
Upřímě? Ta sukně mi vadí. Nejradši bych si nechala legíny a košily. Povzdechla jsem si a navlíkla se do onoho zpropadeného oblečení. Dovázala jsem si kravatu a vydala se do koupelny.
Vyčistila jsem si zuby a učesala vlasy. Už se nemůžu dočkat na Malfoye. To jeho háro bude k nezaplacení. V poslední řadě jsem šla probudit Lily. Napadla mě pomsta za to, že nás nechali ve spárech naštvané Dorey. Zavřela jsem oči a soustředila se. Představila jsem si jak se mé vlasy krátí a tvarují do vrabčího hnízda. Oči jsou hnědé připomínajíc lískové oříšky.
Ďábelsky jsem se ušklíbla a přešla k její posteli. Odkašlala jsem si a spustila. "Lilečku, Lilianko, Lilie, Liloušku, Losíčku, vzbuď se lásenko mého života a ušťedři mi jednu pusinečku na mou dokonalou a přitažlivou tvářičku." Zašvitořila jsem a zatřásla s jejím ramenem. "JEDNU TI UŠTĚDŘÍM POTTERE ALE PUSINKA TO NEBUDE!" Zaječela tak moc že to museli slyšet i ve Zmijozelu a dala mi pěstí do nosu. Proč zrovna já mám tak kreténský nápady? "Bolelo Pottere? Tak to mě moooooc mrzí. U Merlinových ponožek, proč máš na sobě sakra dívčí uniformu?!" Začala Lily už klidnějším hlasem. Přeměnila jsem se zase na sebe a zaskuhrala. Merline ta má ránu. Doufám, že mi nezlomila nos. "Viky sakra já nechtěla. Jseš normální? Vlastně si za to můžeš sama." Pokrčila rameny a vyskočila z postele. "Počkej  přinesu ti obklad." Zasmála se a odběhla do koupelny. Ta holka mě jednou zabije. Zatím jsem popadla hůlku a zastrčila jí do podkolenky. No co, opatrnost nadevše. Za pár minut se Lily vyřítila z koupelny s mokrým ručníkem v ruce. "Na, dej si to na nos a pojď ať stihneme snídani. Rychle se oblíkla a běželi jsme. Stihli jsme to tak akorád a svalili se na lavičku vedle kluků. "Ahoj Evansová, hele už se tě ptám docela dlouho a tak si myslím, že by to mohlo vyjít. Ty, já, Prasinky, až se půjde, co říkáš?" Já se z něho zblázním! To je takovej idiot. Celé prázdniny jsme mu se Siriem vtloukali do hlavy, ať s tím přestane. Jak jinak neposlechl. "Tak to si věříš Pottere. Ne!" Zahřměla má kamarádka a dál snídala. Kopla jsem Jamese pod stolem do nohy a ukázala mu podřízlej krk. Už to vypadalo tak nadějně. Když ji pozval na ples docela spolu vycházeli. A on, si to zase posere. Nahla jsem se přes stůl a vlepila mu výchovný pohlevek. "Áu za co to bylo?" Zapištěl a chytl se za poraněné místo. Uslyšela jsem za sebou odkašlání a tak jsem se otočila. "Nerada ruším vaši sourozeneckou hádku, nebo nějakou jinou situaci při které máte tendenci kopat a bít  svého bratra, ale určitě budete potřebovat rozvrhy." Ano, správně. Zrovna se koukám do tváře naší oblíbený profesorce. Kdo jiný než McGonagallka. "Omlouvám se. Své názory si budeme vyměňovat na jiném místě." Řekla jsem přes zatnuté zuby a vzala si od ní rozvrh. Jedno pozitivum tu je. Máme dvouhodinovku obrany. Sice se Zmijozelákama, ale taky dobrý. Sirius mě objal kolem pasu a zeptal se. "Co to máš s nosem?" Možná trochu víc nahlas než chtěl. "Viky, proč máš celej nos fialovej?" Zahřměl James. S Lily jsme se začaly smát jak postížené. "Ale nic, jen taková malá ranní nehoda." Ušklíbla jsem se. "Že ano, Losíčku." Obrátila jsem se na Lils. "Samozřejmě......Vidličko." Zřejmě to byla první věc co jí napadla. Znovu jsme se začali smát. Kluci a půlka našeho stolu na nás koukali jak na uprchlíky od Munga. Mávla jsem rukou jakože to nemají řešit a dal snídala. "Kam si se ráno  vypařila?" Zašeptal mi Sirius do ucha. "Ani nevím. Upřímně?........V tom smradu se moc spát nedá." Zašeptala jsem nazpět jako největší tajemství. Zachechtal se, vtiskl mi pusu do vlasů a dál pročítal rozvrh. Taky znáte takovej ten pocit, když vás někdo propaluje pohledem? Přesně takovej pocit teď mám. Otočila jsem se a zadívala se na Havraspárský stůl. Jedna blondýna mě vraždila pohledem. Co jí jeblo? Přeskakovala pohledem ze mě na Tichošlápka. Áha.........pozor na to, paní zamilovaná. Ušklíbla jsem se a pokrčila rameny. Čapla jsem kabelu a se Siriem po boku se vydala do učebny obrany. Všechny holky které jsme potkali mě vraždily pohledem. Toto nedopadne dobře.... Konečně jsme došli do učebny. Sirius zabral poslední lavici a já tu před ním. Po chvíli přišel James s Remusem a Lil. Vypadalo to docela komicky, protože Náměsíčník byl uprostřed a přes něj se Lily snažila trefit Jamese do hlavy svou knížkou. Ten se tomu jenom chechtal a dál držel její ruce. Remus s rukama v kapsách uvězněný mezi těma dvěma  vysílal prosebné pohledy na nás dva. "Tichošlápku, jdeme zachránit kámoše ze zajetí pekelných sil." Zasmála jsem se a vyšla směr naši kamarádi. Doběhli jsme tam. Chytla jsem Lily ta ruce a pokusila se ji odtánout. Sirius chytl Jamese. Nakonec to zkončilo tak, že jsme se svalili na jednu hromadu. Celá třída se začala smát. Ale to už se ozval autoritivní hlas profesora Globyho. "Třído klid! A vás pět..." řekl a ukázal na nás. "Vy si okamžitě sedněte."  Dořekl a postavil se ke katedře. Poslušně jsme si sedli a ztěžka zadržovali smích. "Jak jistě víte z minulého roku jmenuji se John Globy. Minulej rok jste byli docela snesitelní tak ať je to tak i letos! Na nějakou teorii kašlu.....jste sedmáci, toto je váš poslední rok tady a já chci abyste se uměli bránit. Berte to jako plus pro vás. Ti z vás co se budou snažit a budou chtít, ty dokonale připravím na OVCE a život ve válce. No nekoukejte tak na mě. Všichni víme co se ve světě děje a jak nebezpečné bude žít v této době. V Bradavicích je bezpečno, ale za zdmi tohoto hradu ne! A proto vám doporučuji abyste se snažili zapamatovat si toho co nejvíc." Smích nás přešel. Má pravdu. Možná to ani nepřežijeme. Možná budeme prvním cílem Voldemorta. Já určitě. Už dlouho se neozval. Něco má v plánu....cítím to. Ze zamyšlení mě vytrhl profesorův hlas. "Pane Malfoyi, máte nový sestřih?" Zeptal se posměšně a zakroutil hlavou. Dejme tomu, že nemá Zmijozeláky rád stejně jako my. Konečně jsem se podívala na Peroxida. Omyl, už to není peroxid nýbrž holohlavka. Víte, mé kouzlo spočívalo v tom, že jeho vlasy měly nabrat jeho nejneoblíbenější barvy.......jak jinak než to byla červená. Jak to vím? Nó tak trochu mu ta barva chytla i na kůži. Sice né moc, ale náznaky  tam jsou. Vyprskla jsem smíchy tak moc, že jsem až spadla ze židle. Celou třídou se ozvala ohlušující rána a všichni rázem stichli. Mé vlčí smysly se projevily a já tu ránu vnímala stokrát víc. Bylo to jakoby mi někdo u ucha mlátil kladivem do kovadliny. Zacpala jsem si uši a tlačila si na hlavu snažíc se utišit bolest hlavy. Až pak jsem si uvědomila, že jsem ve třídě. Otevřela jsem oči a koukala na nechápavé pohledy svých spolužáků. "No, čekala jsem tu ránu horší." Pronesla jsem a vyškrábala se na židli. Usmála jsem se a podívala se na profesora. "Jste v pořádku slečno Potterová?" Zeptal se s obavami. "Ne jsem v pohodě vážně, jen jsem čekala větší ránu." Uklidnila jsem ho. "Dobře. Takže se zvedejte. Jdeme na souboje." Řekl a kouzlem odstranil lavice. "Kdo se hlásí dobrovolně?" Zašvitořil a přejel si nás pohledem.  "Co takhle vy, pane Malfoyi?" Zeptal se a ukázal na něj. On s vztyčenou hlavou vystoupil z davu a stoupl si vedle něj. "Vyberte si sám." Kývl na něj a stěží zadržoval smích při pohledu na jeho háro. "Potterová, ona ví za co." Ďábelsky se usmál. "Fajn." Odsekla jsem a šla za profesorem. Ten mi pošeptal. "Upřímě? Věděl jsem, že si vybere vás. Ty vlasy se vám povedly. Tak ho dostaňte na lopatky." Dopověděl svůj monolog a poplácal mě po zárech. Kývla jsem a stoupla si naproti Plešatci. Profesor kolem nás utvořil štít. "Tak se předveď plešatá hlavo. Já říkala, že si to své háro raději ostříháš." Spustila jsem ve snaze ho vyprovokovat.
Jen zavrčel a vyslal na mě nějaké neznámé kouzlo. Tak tak jsem se skrčila a sledovala ohořelé místo za mnou. Ďábelsky se ušklíbl a chystal se vyslat další, ale já byla rychlejší a tak jsem na něj použila neverbálně expelliarmus. Bohužel byl rychlý a stihl vykouzlit štít. Kouzla lítala všemi směry. Někdy neverbálně někdy verbalně. Jednou se mu skoro podařilo mě zasáhnout nějakým kouzlem. Hodně temným kouzlem. Koutkem oka jsem se koukla na pofesora. Se zamyšlením pozoroval náš souboj. Vypadalo to jakoby nad něčím přemýšlel. Sakra to nevidí, že se mě pokouší zabít? Do mého štítového kouzla narazila obvzláště silná kledba. O pár kroků mě to odstrčilo. "Tak co Potterová, už nemůžeš?" Zasmál se a vypustil další kledbu. Tak takhle se mnou mluvit nebudeš! Prolítlo mi hlavou. Napřímila jsem se. Cítila jsem jak se v mých očích objevilo mé zvířecí já. Bylo to jako záblesk. Tenhle záblesk  mi dodal odhodlání. Můj vlk mě nikdy neopustí. Zavřela jsem oči a vydechla přebytečný kyslík. Zrušila jsem štítové kouzlo a pohlédla Peroxidovi do očí. "Imobilus." Pronesla jsem v duchu a namířila hůlku na něj. Modrý paprsek ozářil mé okolí a Malfoy zatvrdl na místě. "Expelliarmus." Zašeptala jsem. Jeho hůlka mi přilítla do ruky a já jí vítězoslavně zmáčkla. Celou třídou se rozezněl potlesk a skandování mého příjmení. Přešla jsem k němu a přiklonila se k jeho uchu. "Nikdy si se mnou nezahrávej, nebo dopadneš stokrát hůř." Zašeptala jsem a hodila mu hůlku k nohám. Pak jsem pronesla obyčejné 'finite' a on se svalil na zem. Profesor zrušil bariéru a já mohla konečně odejít od toho hajzla. Ta jeho kolínská mi už  lezla krkem. "Výborně  slečno Potterová. Vedla jste si skvěle. Pokud  jde o vás pane Malfoyi, odebírám vám třicet bodů za používání nedovolených kouzel. Víte, řekl jsem odzbrojit, ne zmrzačit či dokonce zabít! Myslel jsem si, že jste se poučil z minulého roku." Dokončil svou řeč. Při zmíňce o minulém roku mě nepříjemně zabolely jizvy na zádech. Ten prevít. Zbytek hodin jsem nevnímala. Prostě jsem stála a koukala na bojující páry. Až když zazvonilo jsem se probrala z transu. "Viky, jsi v pohodě?" Zeptal se mě starostlivě Sirius. "Jo je mi fajn." Odpověděla jsem a vydala se pryč s nepříjemným pocitem v zádech. Jakoby na mě někdo koukal tak vražedně, až mi každou chvílí propálí díru do zad.  Pak jsme byli na bylinkářství a potom na obědě. V lektvarech se mi udělalo nevolno. Ty výpary jakoby mě dusily. "Pane profesore můžu si odskočit na toaletu?" Zeptala jsem se Křikly. "Ovšem, jen běžte slečno Potterová." Pokynul mi ke dveřím a já okamžitě vystartovala ven z učebny. Šla jsem malátnou chůzí ven ze sklepení. Měla jsem divnější a divnější pocit. Uslyšela jse za sebou kroky. Klapot podpadků se ozýval blíž a blíž. Zatočila se mi hlava a tak jsem se vší silou zapřela o sloup u stěny. "Jak vidím, rozdrcený kořen z mandragory a pelyňku mají úžasné účinky. Asi mi omylem ujela ruka a trocha toho prášku přistálo v tvé dýňové šťávě  na obědě. Účinky se dostavý až po hodině, oběti je prvně nevolno a pak ztrácí kontrolu nad svým tělem." To už jsem se neudržela a spadla na zem. Bellatrix se jen zasmála a přičupla si ke mě. Odhrnula mi vlasy z obličeje a sklonila se k mému uchu. "Pocit zvracení, motání se hlavy, neschopnost hýbat tělem, protože tvé svaly jsou vysílené, nepříjemné  tepání v spáku, staré jizvy o sobě dávají znát, mžitky před očima a totální pocit bezmoci. Doufám, že je ti dobře. Dám ti takovou malou radu krvezrádkyně! Už nikdy neponižuj Luciuse, mě kohokoliv ze Zmijozelu, nebo se ti to vymstí!" Její slova byla plná jedu. Její hlas se mi zarýval do hlavy jako čerstvě nabroušená čepel. Svůj zrak jsem stočila ke své ruce. Žíly byly vystouplé a zbarvené do temně fialové. "Neboj se, do půl hodiny je to pryč. Přece jen má s tebou náš pán jisté plány. Jen v noci to bude těžší. Takže poslouchej! Necekneš ani slovo. Ber to jako varování!" Zasyčela a kopla mě do břicha. Znovu a znovu. Bolelo to, ale nemohla jsem nic dělat. Mé tělo mě neposlouchalo. Zavřela jsem oči ve snaze zmírnit bolest. Naposledy mě kopla do zad a odešla. Zavřela jsem oči a nevnímala nic. Až na tu hroznou bolest.

-----------------------------------------------------

Tak jo, je tu další kapča. Takže, překonali jsme 1k votes. Jste naprosto úžasní. Děkuju. Nevím kdy bude další kapča, ale pokusím se co nejdřív vydat. Tak se mějte.