Marauders

16.kapitola

Ahoj moooc bych chtěla poděkovat všem za votes a krásné komenty. Omlouvam se že sem nevydávala ale pokusím se to zlepšit. A teď si užijte příběh 😉.

Přišla jsem do pokoje a viděla Lil jak si čte. Pozdravila jsem a sedla si za ní. "Co čteš Lil?" Zeptala sem se. "Hmm něco o bylinách. Hele Viky čekala sem že mě Potter pozve na ten ples a on nic. Né že by mi to vadilo to né. Samozřejmě že né jen mě to překvapilo." No to si ze mě někdo dělá srandu. Lil nám žárlí. Né vůbec tě to nezklamalo. "Já nevím Lil. Třeba se bojí že ho zase odpálkuješ. Ty by si snad s ním na ten ples šla?" "Ne totiž ja nevím. Asi bych řekla že ne. Když on je prostě Potter. Kdyby se choval co já vím normálně tak mu řeknu jo." Hm Jamesi jestli to klapne máš vyhráno. Soucitně sem se na ní usmála a koukla na hodiny. Za dvě minuty mám vypustit Lily. Došla sem do koupelny a pustila vodu. "LIL NECHALA JSEM SI VE SPOLEČENCE KNIHU NEMOHLA BYS PRO NÍ DOJÍT PROSÍM. JÁ NEMOHU SPRCHUJI SE." Zakřičela sem na ní. "DOBŘE HNED SEM ZPĚT." No to si nemyslím. Počkala sem až zaklapme dveře a vypla sem vodu. Zneviditelnila sem se a vyběhla za Lil. Přišla sem zrovna když stála před Jamesem a nevěřícně na něj koukala. "Drahá  Lily vím že mě nemáš ráda ale chci aby si věděla že pro mě jsi nejdůležitější osoba tady v Bradavicích. A proto sem se tě chtěl zeptat jestli by si šla se mnou na ten ples." Teď jsem Jamesovi držela palce i na nohách. No ták Lil nebuď cíťa a řekni JO. "Dobře Pottre ale slib že už nebudeš šikanovat Severuse." "Dobře Lilinko nebudu šikanovat Sra- Snapea." Jo a je to. Koukla sem na hodiny a zděsila se. Za patnáct minut mám s někym sraz na astronomické věži. Vyběhla sem ze společenky směr věž. Konečně sem celá udýchaná doběhla nahoru. Zviditelnila sem se a rozhlížela se. Nikoho sem neviděla a tak sem si sedla k zábradlí a koukala na Bradavické pozemky. Nádherný  výhled mi zamezily dvě dlaně. Lekla sem se a otočila se. "Ahoj Siriusi." "Čau Viky takže si dostala můj vzkaz?"
"Ajo že mě to nenapadlo. Neumíš se podepisovat prvním jménem?" Řekla jsem a žďuchla ho do žeber. Zasmál se a přisedl si. "Tak o čem chce se mnou pan Black mluvit?" "No víš Viky já sem se tě chtěl zeptat jestli by si nešla se mnou na ten ples." Řekl a podrbal se na zátýlku. Mam jen takový pocit a nebo je Sirius Black nervózní. Zamrkala sem a nevěděla co říct. Sice se známe jen čtyři měsíce ale mě příde že se známe už roky. "Ano Siriusi půjdu s tebou na ten ples." Řekla jsem a objala ho. Objal mě nazpátek a dal mi do ruky růži. "Vím co sis vytrpěla a ja přísaham že nedovolím aby se to opakovalo." Tato slova mě neskutečně zahřála u srdce. Ale v mysli se mi ozval hlas který už sem nikdy nechtela slyšet. Jakoby mě paralizoval. Nechápu jak se mu podařilo navázat spojení s mou myslí ale pokud ano tak to znamenalo jediné. Sílí každým dnem. "Zdravím tě Victorie
A blahopřeji ti k tvym nedávno dovršeným sedmnáctym narozeninám. A proto ti připomínám že  tě nemine má otázka. Jestli neuslyším kladnou odpověď budu tě mučit. Přísaham že z tebe dostanu kladnou odpověď. A nebude to jako před sedmi lety. Bude to horší stokrát horší to to slibuji."
Moje nejhorší noční můry se splnily. Sirius se mnou lomcoval a snažil se mě vrátit do reality. Ale ja jako bych ho neslyšela. Dál sem koukala do prázdna a smiřovala se s tím co jsem slyšela. Konečně sem se dostala z tranzu. Koukla sem na Siria pohledem plnym strachu a bolesti. Položila sem mu hlavu na rameno a začala pomalu vzlykat.
"To bude dobrý Viky. Co se stalo." "Tichošlápku on ke mně mluvil. Díky nitrozpytu. Nevím jak se mu to podařilo ale sílí to je jisté. On-on mi vyhrožoval. Říkal ž-že když mu neřeknu ano tak mě bude mučit. Já  už nechci. Bojím se že do toho zatáhne i mé kamarády. Lily, Jamese, Rema, tebe a Peta. Co kdyz vás bude mučit abych se stala jednou z jeho nejvěrnějších." Nemohla jsem to v sobě udržet potřebovalo to ven. "To nedovolím Viky neboj. Neřekneš mu ano. Musíš  být silná. Už nejsi ta desetiletá holka co se neumí bránit si seběvědomá, chytrá, nebojácná Viky. Ty se mu ubráníš. Ty se nenecháš zlomit jako před lety už ne. A aj ti pomohu." Vděčně sem ho objala a přestala brečet. Má pravdu já budu silná. Vydržím stejně jako před sedmy lety. Vím že se mu nevyhnu protože když on něco chyce tak to dostane. Ať si mě mučí. Ja to vydržím. Nikdy mu nekývnu. "Siriusi nešel by si se mnou i na naš vánoční ples. Jako nejdokonalejší rodina čisté krve pořádáme každoročně ples. Je 26.12. S Brumlou je to domluvený a máti mi kladla na srdce no vlastně mi to vtloukla do hlavy že mam jit s někým z čisté rodiny. Nešel  by si?" "Jasně. Sice nenavidím tyto večírky ale pro tebe se obětuju." Mrkl na mě. "Díky Siriusi." Špitla sem a koukla na oblohu. Byla posetá miliony hvězd. "Siriusi?" "Ano."" Prosím slib mi že to zůstane mezi námi." "Slibuji." Slibuji to je to slovo co sem slyšela než se mi začala klížit víčka. Poslední co sem viděla než sem usla byla jeho tvář.