Marauders

27.kapitola

Sirius:
Seděli jsme si s Dvanácterákem u stolu. Viky nervózně seděla u oběda a odmítala vidličku kterou jí rvala Lily do ruky. "Toto teď sníž ano?" Mluvila na ní přísným hlasem který by se mohl rovnat McGonagalčinýmu. Holky byly tak zaneprázdněny hádáním se že si ani nevšimly, že pro Jamese přišla Minnie. Sakra co to pako zase vyvedlo? A beze mě! Cítím se podveden. Co když mě podvádí s Remem???? Můj život už nemá smysl. Vlastně má. Je tu jedna osoba pro kterou bych umřel. Podíval jsem se na bezradnou Lil která už se ani nesnažila. Zakroutil jsem hlavou a vytrhl jí vidličku z ruky. Napíchl jsem hranolku a začal s vidličkou dělat různý otáčky. "A hipogryf letí do jeskyně. Uděláme ááá." Zažvatlal jsem jako na mimino. Otevřela  teda pusu kde jí ihned přistála hranolka. "Ták a teď už to zvládneš sama." Usmál jsem se na ní a ona začala spokojeně jíst. Lil mě obdařila děkovným pohledem a já se spokojeně usmál. Dojedla a rychlostí nimbusu opustila velkou síň. Co se zase stalo? Nechal jsem to být a s Lily a Remem jsme vyrazili do Nebelvírské věže. Začali jsme hrát řachtavého petra. Jasně že vyhrával Remus. Jak jinak. Pořádnějsne nevnímali čas. Pak za náma přišla Lil s tím že si máme přinést kufry protože se zachvíli pojede. Snesl jsem si kufr a pro jistotu ho vzal i Jamesovi. Sakra jde se oba toulají? Už jsme jenom netrpělivě seděli ve společence když se otevřel obraz a z něho vystoupili oni.
" Tak co chtěl?" Zeptal jsem se nedočkavě  Jamese. "Ale nic. JEN JSEM TEĎ SESTRA TOHOTO PAKA!" Zařvala Viky po celé společenské místnosti. To je super. Nemůžu tomu uvěřit. Pecka."Počkat co?" Nechápala Lil. "Naši si Viky adoptovali." Vysvětlil James. "Ještě mi řekni, že tě vaši jen tak pustili." Zasmál jsem se té nehorázné ironii. "Ne to nepustili. Teť nejspíš sedí v azkabanu." Dělala jakoby nic. Ranilo jí to. Sice né moc ale trochu jo. Doběhla si pro kufr a všichni jsme se vydali na vlak. Celou cestu jsem prospal což mě trochu mrzí. No alespoň jsem nemusel myslet na svou podělanou rodinu. Měl jsem počkat na Reguluse než pro nás příjde máti. Ten její ksicht mi vážně chyběl. Všichni jsme se spolu rozloučili a každý si šel svou cestou. Znechuceně jsem se podíval na přicházejícího Reguluse. Po chvíli k nám přiběhla skřítka s tím, že matka nemá čas pro nás přijít.  Nevadí, alespoň budu mít ještě chvíli klid. Chytli jsme se skřítky a s nepříjemným pocitem protahování hadicí jsme se objevili na Grimmauldově náměstí. Za chvíli se  baráky  11 a 13 rozestoupily a objevil se dům mých nočních můr. Povzdechl jsem si a vstoupil jsem do chodby. Nikde nikdo. Využil jsem toho a rychlostí blesku jsem vyběhl schody. Otevřel jsem dveře od svého pokoje. Jedna dvoulůžková postel, skříň a komoda. Dveře do koupelny  kde sídlí vana a umyvadlo se zrcadlem. Povzdechl jsem si a hodil kufr na postel. Koukl jsem se po stěnách které jsou polepeny obrázky žen. Matka to tu nenáviděla. Pokaždé se znechuceně podívala po stěnách a začala se se mnou hádat. Ušklíbl jsem se nad těmi vzpomínkami kdy matka celá rudá vzteky trhala papír ze stěn. Zvedl jsem se a začal pomalu sundávat papíry a skládat je na hromádku. Dělal jsem to jen kvůli matce. Teď mám v hlavě jenom jednu. Tu jednu která mě pokaždé dokáže rozesmát. Tu která má cit pro neplechu. Tu která nemá lehký život a já přísahám, že jí budu chránit. Vždycky. Z přemýšlení mě vyrušilo rozražení dveří. "To se nedokážeš ani slušně pozdravit?" Vyjela na mě ta fůrie. Promerlina ta ženská mi nedá pokoj. "Ne pokud mi za to někdo nestojí." Utrousil jsem jakoby nic a dál si vybaloval z kufru. "Jo tak já ti za to nestojím? Já co jsem ti dala život? Já co ti dávám domov? Já co ti zaručuji bezpečí u Pána zla?" Zakřičela přes celý barák. "Jo ty. Radši umřít než být tvůj syn. Radši umřít než sloužit Voldemortovi." Už sem byl nepříčetný. "Já ti dám být drzý. Nemáš právo vyslovit jeho jméno. Jsi jen ubohý krvezrádce. Radši bys umřel? Ne! To by bylo moc jednoduchý. Já se postarám o to abys trpěl. Crucio!" Zařvala. Nesnesl jsem tu bolest. Sesunul jsem se na kolena a snažil se nekřičet. Bylo to jakoby do mě někdo zapíchl miliony jehel, Kopal do mě jako do boxovacího pytle, pálil mě žhavými uhlíky. A ta fůrie pokračovala. "Tato kledba tě naučí! Toto si zasloužíš! Ale proč nepokročit dále s tvojí výchovou? Mám takový pocit, že ohnivý bič tě naučí." Nic jsem jí na to neodpověděl jen tam tak ležel a zhluboka dýchal. Pomalu jsem otočil hlavu. Pohlédl jsem jí do očí. Do těch šílených očí z kterých sršely plameny. Zakroutil jsem hlavou ve snaze zapomenouz na otázku jak taková stvůra může být moje matka. Čekal jsem. Čekal jsem na bolest kterou jsem v životě necítil. Zavřel jsem oči a  čekal. Najedmou jsem ucítil bolest stokrát horší než je cruciatus. Jediný na co jsem myslel byla Viky. Jak toto dokázala snášet?
Další úder a můj výkřik. Další nával bolesti. Ohořelé oblečení a zmrzačená záda. Další dva údery a matčin šílený smích. Svíjel jsem se na zemi bolestí. Dalších  šest úderů jsem pomale nevnímal. Pomalu jsem upadal do bezvědomí. Poslední rána a tma. Poprvé od jednoho úplňku jsem dobrovolně uvítal sladkou tmu která mě pohltila.

Ráno mě probudila bolest zad. Promerlina co jsem komu udělal? Stále jsem ležel na koberci nasáklém krví. Po pár pokusech vstát se mi to konečně povedlo. Objevil se u mě Krátura. "Pán spal tři dny a stále nemá dost? Moje paní to říká pořád. Ti hnusní mudlovští šmejdi a krvezrádci. Nic nevydrží. Pán se má umýt a dostavit na snídani." Říkal a já ho znechuceně poslouchal. Nenávidím ho. Stejně jako matku. Odšoural jsem se do koupelny. Když jsem na sebe spustil proud horké vody bolestně jsem zasténal. Jakej debil toto vymyslel? Voda se zbarvila do růžova a já vystoupil. Oblékl  jsem se a lehl si do postele. Odmítal jsem s ní probluvit. Sakra. Uslyšel jsem rozražení dveří a oddechování rozzuřeného býka. "Můžeš mi vysvětlit proč sakra nejseš na snídani?" Zavřeštěla a já měl co dělat abych neohluchnul. "Promiň matko ale nemám hlad. Byl bych poctěn kdybys odešla z mého  pokoje." Odpověděl jsem s ledovým klidem. Nic se nedělo a já pohlédl na místo kde měla stát matka. Nastála tam. Stál tam on. Ten co po mně bude chtít slyšet ano. "Tak do toho. Rovnou se so mě pust. Já neřeknu ano." Pronesl jsem smířeně a hlavu položil zpátky do měkkých přikrývek. "Ale notak Orione. Ty tak mocný čaroděj si bude hrát na něco co není? Ty víš kam patříš!" Řekl takovým tím rádoby milým hlasem. "Ano vím. Patřím do koleje Godrica Nebelvíra. Do koleje odvážných a oddaných. V životě bych se nedal na cestu zla a už vůbec tím nezradil mé přátele." Řekl jsem pyšně a ke konci mírně zvedal hlas. Pomalu jsem se zvedl a zasténal když jsem narovnal záda. On si toho všiml a uchechtl se. "Tak vidím, že máš tuhý kořínek. Nu což vidím, že Walburga se činila. Po dobrém to nešlo. Tak znovu a chci slyšet ano. Jseš ochoten nastoupit do mých řad?" Zeptal se a nebezpečně se mu zalesklo v očích. "Nikdy se nestanu zrůdou jako jsou mí rodiče." Pronesl jsem. "Tvůj bratr byl chytřejší. Crucio." Toto  bylo nejhorší cruciatus v mém životě. Jak to mohl dobolit. Stal se smrtijedem.
Větší blbost udělat nemohl. Nechal toho konečně. Zase ležím na koberci. Tělo v křeči a jedna neposedná slza si našla cestu. Jedna neposedná slza za zradu. Odešel. Povzechl jsem si a usl.

Probudil jsem se pozdě večer. Byly asi tři hodiny ráno. Opatrně jsem se zvedl a došel do koupelny. Podíval jsem se do zrcadla a zaklel. Ten parchant. Po celém těle modřiny. Obličej až do fialova. A záda znovu krvácí. Začal jsem si opatrně obvazovat hrudník. Musím odtud pryč! Hned! To byla první věc která mě napadla. Nedovybalený kufr jsem znovu nabalil a vzal všechny osobní věci a peníze. Podařilo se mi proklouznout kolem Krátury ven z domu. Naposledy jsem se podíval na dům číslo 12. Který byl mým domovem 16 let. Koukal jsem na něj do té doby než zmizel uprostřed 11. a 13. domu. Otočil jsem se a opustil Grimmauldovo náměstí. Šel jsem důvěrně známou cestou k domu kde se cítím v bezpečí. K domu kde jsou mí dva nejlepší přátelé a lidi který považuji za svou rodinu. K domu který mě zachrání.

###########################

Tímto bych se vám chtěla omluvit za to že nebyla kapitola včera. Nó tak trochu jsem  zapomněla, že neděle vyla včera. Zlatý prázdniny. Nechtěla bych být dneska ve škole! 😂😂😂😂😂 chudáci. Tak si to tam užijte a já se pokusím napsat ještě jednu kapitolu. 😘

Jste úžasní!!!!!!!!😍💙💙💙