Marauders

28.kapitola

Probudil mě hluk. Vystartovala jsem do sedu a vytasila hůlku.
Pohled mi spadl na okno. Sakra proč já ho nechávala otevřený. "Lumos." Zašeptala jsem a rozhlídla se po pokoji. Na zemi někdo ležel. Opatrně jsem se za ním vydala. Posvítila jsem mu do obličeje a překvapením málem vyjekla. Promerlina co mu kdo udělal? Jeho obličej hrál všemi barvami. Kouzlem jsem ho odlevitovala na postel. "Enervate". Zamumlám. Sirius se zrychleně nadechne a otevře oči. "Promerlina co jsi dělal?" Zeptám se a obejmu ho. Jen bolestivě sykne a já se odtáhnu. Kouknu na své ruce které jsou celé od krve. Přetočím ho na břicho a vyhrnu mu tričko. Zděšeně zalapám po dechu. Na jeho trupu byl obvázaný obvaz nasáklý krví. Opatrně jsem mu ho sundala a zděsila se. Tohle se nemělo stát. Jedna slza si najde cestičku. Proč musí trpět i on? "Moc rád tě vidím Viky. Už jsem tam n-nemohl být."
Řekl s obtíží. "Já vím Siriusi. Hned jsem tady jo?" Řeknu. Jen pokývá hlavou na znamení souhlasu a spustí hlavu na přikrývku. Musím pro Jameiho. Vyběhla jsem ze svého pokoje a potichu otevřela dveře od jeho pokoje. Než jsem došla k jeho posteli stihla jsem dvakrát zakopnout buď o nevybalený kufr a nebo sloupec knih či oblečení. Protočipa jsem nad jeho nepořádností oči a drcla do něj ukazováčkem. Moje cesta nebyla zbytečná. Zavrtěl se a neochotně otevřel oči. "Co se stalo Viky? Zase špatný sen?" Zeptal se starostlivě. "Něco horšího." Zavrtěla jsem hlavou. "Sirius." Zašeptám skoro neslyšně a on jako střela vyletí z postele. Ve svým zlatonkovým pyžamu vyběhne do mého pokoje. Následuju ho. Rozsvítím světlo a a pohledem umřeným na Siriovi James zavrčí. "Já je zabiju." Prohlásil a nasupeně se otočil. Stihla jsem ho zachytit za paži
A pohlédnout mu do očí. "Tímto nic nevyřešíš. Musíme mu hlavně pomoci." Snažila jsem se ho uklidnit. Můj hlas zněl  zoufale. Kývl a běžel pro lékárničku. Dorea a Charlus nejsou doma a my si musíme poradit sami. James se přiřítil jak velka voda s kufříkem v ruce. Sirius spal tak to bude jednodušší. Vytáhla jsem třemdavu a pár kapek nakapala do rozšklebených ran. Pomalu se začaly zatahovat. Sem tam sebou škubl. James mi podal obvazy a pomohl ho nadzvednout když byla potřeba. Pak jsem mu dala studený obklad na tvář a přikryla ho přikrývkou. Dneska budu spát s Jamesem na dvoupatrovce. Než jsem stihla odejít ucítila jsem nepatrný dotyk na své ruce. Projel mnou elektrický šok. Otočila jsem se na něj a on zašeptal 'Děkuji'. Kývla jsem a stiskla mu ruku na povzbuzení. Chudák musel ležet na břiše. Dobře vím jaka to je bolest a taky vím jakou památku bude mít na zadech do konce života. Jizvy co mu připomenou jaká je jeho rodina. Jizvy co mu připomenou  jaký člověk dokáže být. Jizvy co mu připomenou jak je život nemilosrdný a nespravedlivý. Zůstala jsem tam ještě chvíli než usnul. Na stoleček jsem mu položila sklenici vody a opustila pokoj. Vkročila jsem do Jamesova pokoje a uslyšela hlasité chrápání. Promerlina to je zase noc. James se uvelebil na horní části postele tak já si kydla na tu dolní. Zavřela jsem oči a propadla se do říše snů.

Vzbudilo mě něco studeného. Rozevřela jsem oči a koukala do tváře Tichošlápka a Dvanácteráka. Já je zabiju. "Jste normální. Tak já se tady večer míním posrat strachy o pana Siriuse a on mi ráno lije kýbl vody na hlavu? To jste posrali." Zavřeštím. Tlemí se dál. Ja jim ukážu. "Levicorpus." Pronesu ledabyle a oni v tu ránu visí za kotníky vzhůru nohama. "Promerlina Viky dej nás dolů. My budeme hodní." Zaškemrá Jamei a já nereaguji. Do pokoje vtrhnou Dorea a Charlus a nechápavě sledují situaci co probíhá v pokoji jejich syna. "Viky sundej je prosím dolů. Rádi bysme se přivítali se Siriusem." Zaprosil Charlus a já se smíchem zašeptala 'finite' kluci se snesli na zem a já se zachechtala. Dorea šla obejmout Siriuse a Charlus ho poplácal po rameni. Ještě že né po zádech. Sedli jsme si ke snídani a Sirius začal vyprávět co se mu stalo. Se zatajeným dechem jsem ho poslouchala. Voldemort si našel už i jeho. "A tak nemám kam jít." Povzdechl si a napil se své horké čokolády. "Ale máš drahoušku. Zůstaneš tady." Zavelela Druela a on se zamračil. "Nemůžu se na vás živit. To nejde...." Oponoval ale Charlus ho zarazil. "Ale jde. Tři děti nejsou na obtíž. Navíc ti není sedmnáct. Nenecháme tě na ulici." Zavelel a on se na něj děkovně usmál. A tak Dorea a Charlus udělali největší chybu co mohli. Nechali u sebe doma tři Poberty osamotě.

******************************

Ták dneska hodně krátká ale na vaší žadost jsem napsala díl dřív 😊 No další bude v nedělijak je zvykem. Tento díl berte jako omluvu za zpoždění😂😂😂. Tak si užijte zítřejší školu 😅.