10.kapitola

1.8K 129 0
                                    

Je velice zajímavé, že ať se probudím s křikem kdykoliv a že se to stává často, nevím proč. Pokaždé se mi zdá něco hrozného a já nevím co. Je to divný. Někdo mi zacloumal s ramenem a já se s křikem probrala.  Koukla sem na člověka který mě vzbudil. Ustaraně na mě koukal sám Remus. Přerušovaně sem se snažila rozdýchat šok a koukala se po pokoji. Toto nebyl náš pokoj. Né že bych tam měla víc uklizeno ale toto bylo opravdu skladiště. No jasně sem u kluků. "Promiň že tě budím Wolfy ale máš důležitý konkurz." Koukla sem na Náměsíčníka a pak až mi teprve došlo že mám famfrpál. Rychle sem vyletěla z postele a pak až mi došlo že sem někomu okupovala místo na spaní. "Reme promiň nechtěla sem tady usnout." "Ne nic se nestalo." Bránil se Rem. "Ustlal sem si vedle." Řekl a ukázal na zem. "Dík ale měli ste tam  nechat spat mě." "Hele potřebovala si se pořádně vyspat na ten konkurz a to mi připomíná. Musíme vzbudit kluky." Řekl a já se ďábelsky usmála. Náměsíčník si vzal na starosti dvanácteráka a červíčka a já si mohla vychutnat tichošlápka. Potichu sem se přikradla k jeho posteli a nemohla zadržet uchechtnutí. Vypadal jak kdyby ho přejel parní válec. Vlasy do všech stran a rozvalenej přes celou postel. Vzala sem si svou hůlku z nocniho stolku a přivolala si polštář. Pak sem zvolala  aquamenti  a z mé  hůlky vystřelily gejzíry vody které smáčeli siriuse od hlavy až k patě. Vypadal jako zmoklá slepice. Z toho šoku vyskočil do sedu a já mu nastavila polštář přimo před obličej. Vší silou narazil hlavou do polštáře a já mu vzala deku. Vyběhla sem z pokoje a Sir mě následoval. Běžela jsem jak nejrychleji sem uměla ke schodům do dívčích ložnic. Věděla jsem že mám vyhráno protože jakmile Sirius šlápne na schody dostane se zase dolů. Taková klouzačka místo schodů. Vyběhla jsem schody a počkala na hoře odkud sem měla skvělý výhled. Po pár sekundách sem se válela smíchy protože se Sirius rozplácl přimo pod schody. "Ale doufám že se ti nic nestalo." Řekla jsem ironickým a přeslazeným hlasem. Jen něco zamručel a zvedl se. "Ale no tak Joesnová. Vrať mi tu deku, omluv se a možná za to něco dostaneš." Řekl a laškovně se na mě usmál. Jen sem mu odpověděla stejným tónem." A co nabízíš." "Nó něco bych tu měl." Nahodil ještě větší úsměv." No v tom případě asi nemám na výbér." Pokrcila jsem rameny a sešla dolů. Zastavila jsem se na posledním schodě a on našpulil pusu. Ja se jen ušklíbla a hodila na něj deku. On to nečekal a zase hodil držku. Se smícem jsem se vydala do svého pokoje. Lil jsem tam nenašla protože je v knihovně. Venku už byl podzim v plém proudu a tak sem si dala černou mikinu přes hlavu a legíny. Vzala jsem koště a pálku na odrážení. Seběhla jsem schody do společenky kde na mě cekali kluci. Sir se na mě zamračil a já mu to vrátila ušklíbnutím. "Tak co připravena." Ušklíbl se James. "Si piš." Odpověděla jsem a sešla schody. Prošli jsme obrazem a zamířily bradavickými chodbami ven. Konečně jsme se dostali na hřiště a já se zařadila k uchazečům. Nebylo nás moc asi tak pět. Všichni chcou totiž hrád za střelce. "Tak jo, čau lidi jsem rád že jste přišli. Není vás moc a tak to bude rychlejší. Nejdřív se rozlítáme a já vás budu pozorovat abych zjistil váš styl. Pak si dáte závody a nakonec budete zápasit v odpalování potlouků. No můžeme začít nasedněte. Tři, dva, jedna, TEĎ." Všichni jsme vzlétli a a obleťeli stadion. Šlo mi to dobře. Jak jinak. Obletěla jsem hřiště a přistála u Jamese jako první. Hned za mnou nějakej hezkej kluk a další. Všichni až na jednoho jsme to obletěli bez problémů. "Hm mrzí mě to ale vypadl jsi z konkurzu." Řekl James a ukázal na nějakýho kluka kterej málem spadl z koštěte když přistával. "Tak jo vy zbylý máte dobrý styl. Tak jo rozdělím vás do dvojic v kterých budete spolupracovat. Budete se snažit srazit další tým z koštěte. Možnna se zraníte ale na to si prostě musíte zvyknout, famfrpál je tvrdá hra." Řekl a všechny si nás přeměřil pohledem. "Tak třeba Morgan a Setleas. Arster a Joesnová. Dám vám pět minut na taktiku. Přikývla jsem a vydala se s tím hezkým klukem dál on nich. "Ahoj jsem Viky a ty jsi?" "Nesnaž se smrtijedko nechci se s tebou bavit protože s takovou špínou jako zy se přece nebude bavit někdo tak skvělý jako jsem já." "Co jsi to řekl. Ja a špína nemůžu za to že jsem z rodiny z jaký jsem nikdo si rodinu nevybíra a já mám smůlu ale to neznamená že si na mě budeš otevírat hubu." Řekla jsem a bouchla ho do ramene. "Prostě to občas na mě střel a ja se pokusím strefit jednoho z nich." Houkla jsem pres rameno a otráveně na něj koukla. Sedla jsem do vzduchu a vznesla se pár metrů nad zem.

-----------------------------------------------------

Mooooooc se omlouvám že jsem nevydala už dřív ale nenam moc času.

MaraudersKde žijí příběhy. Začni objevovat