Marauders

11.kapitola- vzpomínky 1/2

Konkurz dopadl vcelku dobře. Vyhrála jsem nad tím namachtovaným hňupem co mi nadával do smrtijedky a získala místo odrážeče. Hrát budu s Tichošlápkem a doufám že budeme sladění. Dny rychle utíkaly a dostavila se sobota. Rem už v pátek byl vcelku pobledlý. Dnes to bylo o hodně horší.

"Moony jseš si jistej že chceš jít v tomto stavu do Prasinek? My klidně zůstaneme s tebou ve hradu." Optala jsem se ho ještě jednou když jsme se chystali do prasinek. "Jo to bude v pohodě já to přežiju. Přece si nenechám ujít navstevu u taškáře." Nenechal se odbít Mony a pousmál se. Nikdo tomu usmevu nevěřil. Pokrčila jsem rameny a vyšla z pokoje kluků. Musím uznat že jsem v tomto pokoji častěji než ve svém vlastním. Lil občas přijde ale je na mě trochu naštvana protože s ní netrávím tolik času jako s ostatními poberty. Vůbec s tím nesouhlasila prý si udělám jen problémi. Samozřejmě sem ji neposlouchala a dál trávila čas jako čestny člen pobertů. Zrovna jsme šli cestičkou která vede do Prasinek když mě z přemýšlení vytrhla dvanácterákova otázka. "Wolfy jak si se vůbec stala zvěromágem?" Vše okolo utichlo. Ja se zastavila a začala vzpomínat. Bylo to jako kdybych tam znovu byla. Jako kdbych to znovu zažila.

Já jako desetiletá holčička ležim ve svém pokoji na sedačce a čtu si nějakou knihu o zvěromázích. Už dlouho mě fascinují a já si dokonce namíchala lektvar který se má vypít po první přeměně. Nosím ho furt u sebe pritiže se pořád pokouším přeměnit nějakou část svého těla na zvířecí. Ze čtení mě vyrusila rána po přemístění skřítka. "Sisi se omlouva že vas ruší ale pan Joens vás volá na večeři". "Děkuji Sisi už jdu." Řekla jsem a knihu si zastrčila do kapsy.Když jsem přišli před jídelnu zaklepala jsm a vešla . "Dobrý večer přeji." Pozdravila jsm a šla si sednout na sva místa. "Ano ano máte velice dobře vychované dite." Až do teď sem si nevšimla asi tak 25 letého kluka usazeneho v čele stolu. "Přistoupím rovnou k věci. Nemám moc času. Tak se tě ptám Victorie budeš ochotna za sedm let vložit veškerou svou oddanost mě?" Zděsila jsem se. Mám nekalé tušení že mám tu čest se samotným lordem Voldemortem. Stát se smrtijedem to nikdy. "Jako že se mam stát smrtijedem? Prominte ale o takovou čest nemám zájem." Rekla jsem a to byla chyba. Asi největší kterou sem kdy udělal. Obličej Voldemorta se stal červeným a o obličeji mého otce s matkou nemluvím. Trochu jsem se přikrčila a vyčkala co se stane. Voldemort se sklidnil. "Dobře v tom případě nás čekejte maximálně za pul roku. Přeji hezky zbytek dne." Nechápala jsem to. Nevšimla jsem si že mě někdo chytil za ruku a odtáhl pryč z domu. Vzpírala sem se jak to jen šlo ale neměla jsem moc šancí. Někdo mě spoutal hůlkou a nesl přes rameno. Voldemort šel před nama a mě nesl nějakej chlap. Poznala jsem v něm Abraxase Malfoye. Nevěděla jsem co chcou se mnou dělat ale byla jsem vystrašená jak ratlík. Vůbec sem nelitovla že jsem řekla že se nechci stát smrtijedem protože takovou stvůrou se nekdy nechci stát. Dosli jsme za pozemky našeho domu a přemístili se. Bylo to nepříjemné. Byloto teprve podruhé co jsem se přemisťovala. Dostali jsne se před katakomby. Zamrazilo mě v zádech a začala jsem se už moc bát. Voldemort pokynul rukou a otevřeli se kamenné dveře. Vstoupili jsme a mě do nosu udeřil zápach hniloby a plísně. Sestoupili jsme po schodech a mě se naskytl pohled na hrobky. Otevřeli jednu kamennou hrobku jak pro upíry a na dně byly padací dveře. Otevřeli je a sestoupili dolů. Dole byly mříže a za nimi plesnivá postel, židle, stoleček a řetězy připevněné ke stěně. Abraxas mě sundal z ramene a hodil na zem do kobky. "No milá Victorie budeš ochotna za sedm let vložit veškerou svou oddanost mě?" Zeptal se znovu Voldemort. Jen jsem zakroutila hlavou a on si povzdech. " jsi moc paličata ale neboj máme celých šest měsíců dostat z tebe kladnou odpověď." Zhrozila jsem se. Oni mě chtějí mučit. No to si dělají legraci. Jak toto mohli rodiče dovlit? Abraxas se rozloučil a odešel. Voldemort přesunul svů temnýpohled na mě a zašklebil se. Zvedl mě a zrušil kouzlo na svazování. Dotáhl mě k řetězům a přivázal mě. Stála jsem tam s odhodláním že mu nekývnu. Budu bojovat a nepoddám se mu. Jen se zšklíbl a namířil na mě svou hůlku. "Crucio" vyřkl nepromíjitelnou kledbu a já se zhrozila. Tuto kledbu na mě ještě rodiče nepoužili. Začala jsem se kroutit bolestí. Bylo to tak silné. Mučil mě minuto a ja si usmyslela že mu neudělám radost a nebudu ječet. Bylo to nekonečné. Jako by mě mučil hodiny a dny. Když konečně skončil sesunula jsem se na zem a oddechovala. Modlila jsem se aby už toho nechal. "Musím uznat že takhle snášet kledbu cruciatus umí málo kdo natož tak desetiletá dívka. Dnes s tebou jednam ještě mile ale pamatuj si pokud mi nekývneš budeš tu celých šest měsíců. Každý druhý den tě budu mučit a ptát se tě na tu samou otázku. A proto to můžeš ještě zastavit a tak se tě ptám Victorie, budeš ochotna za sedm let vložit veškerou svou oddanost mě?" Skončil svůj monolog a ja ho tak tak vnímala. Zakroutila jsem hlavou a vraždila ho pohledem. Jen mi kopl do břicha a zabouch za sebou dveře. Rozkašlala jsem se a vyplivla trochu krve. Kovova pouta se uvolnila a já se mohla vysmeknout. Odplazila jsem se k posteli a vylezla na ni. S bolestmi jsem usla.
Probudilo mě udeření do břicha. Zakňučela jsem a stulila se do klubíčka. "Vztávej dělej dneska tě čeka dlooouhý den plný zábavy." Uslyšela jsem hlas a rozevřela oči. Chvíly mi trvalo než jsem si uvědomila kde jsem. Možná jsem doufala že to byl jen zlý sen.
Když viděl že se k ničemu nemám vzal mě za loket a vytáhl na nohy. Mám takový pocit že tam budu mít podlitinu. Dotáhl mě ke stolu a přivázal na něj. Ať sem se vzpírala jak jsem chtěla stejně jsem se neubránila. "Victorie budeš ochotna za sedm let vložit veškerou svou oddanost mě?" Zeptal se znovu a ja zakroutila hlavou. "Paličatá si a budeš pokud to ale nezměním." Řekl a vyndal nůž. Lekla jsem se ale nedaka jsem to na sobě znát. Vzal ho do ruky a pohrával si s ním.  "Nedáváš mi na výběr." Řekl a přejel mi nožem po ruce. Znova znova a znova. Pak mi trochu povyhrnul triko a začal dělat řezné rány i tam. Svíjela jsem se v bolestech. Nebrečela jsem. Prostě mu tu radost neudělám. Nespokojeně zamlaskal. Vytáhl hůlku a uzdravil mi rány. Bolelo to stejně jak kdyby mi do těch ran řezal znovu. Zakňučela jsem ale stejně potlačovala slzy. "Zeptám se tě znovu Victorie budeš ochotna za sedm let vložit veškerou svou oddanost mě?" Zavrtěla jsem hlavou a on pokračoval dál. Bylo to hrozné. Svíjela jsem se v bolestech a s každou novou ranou jsem víc a víc potlačovala výkřik. Znovu mi vyléčil rány a pak odvázal od stolu. Moje oblečení bylo nasáklé krví. Hůlkou mě odlevitoval na postel a se slovy ještě příjdu odešel. Cítila jsem se hrozně. Všechno mě bolelo a hlavu jsem měla jak kdyby mi tam vybuchla lahev a střepy se rozletěli do všech stran. Nevěděla jsem co mám dělat. Spat se mi nechtělo. Vím jaké by mě čekalo probuzení. Hold strejda Voldy se nezapře. Vzpoměla jsem si co jsem dělala  než sem šla na tu proklatou večeři. Vyndala jsem knihu a začala si číst.  Vzpoměla jsem si na ten lektvar a tak jsem ho vyndala z kapsy strčila pod polštář a znova se začetla. Uslyšela jsem sunutí poklopu od hrobky a to byl jasný signál přestat si číst. Knihu js strčila za lektvarem pod polštář a lehla si. Nevím prostě jsem čuměla do blba. Dveře se otevřely a já přes mříže zaznamenala Voldemorta. Nevím co mě čeka tentokrát ale asi to bude zlý. Posadila jsem se a cekala co bude. Jen se hnusně ušklíbl a vstoupil. "Crucio" přivítal mě mile. Zmitala jsem se v hrozných křečích. Připadalo to jako věčnost než konečně přestal. "Hm jak se cítíš?" "M-miz-zerně." Dala jsem do toho slova všechnu svou sílu a bolest. "To jsem rád protože se snažím. " neodpustil si poznámku a odlevitoval mě na židli. Přivázal mě a já vyčkávala co hodlá dělat. Jen na mě napřáhl hůlku a řekl "legiliments." Propadla jsem se do černoty a pak se mi před očima zobrazily  obrazy. Prvně jsem je nerozpoznala ale pak jsem v nich poznala své vzpomínky.

Dělám první krok. Hraju si s bratrem. Rodiče po mě řvou. Zjišťuji že jsem metamorfomág. Dělám si srandu z bratra a smějeme se spolu. Poprvé okusuji moc ohnivého biče. Vybírám si hůlku. Moje nejdažší babička umírá. Poprvé se vidím s luciusem. Matka po mě hodila nůž. A nejhorší vzpomínka se ukázala. Matka se hádá s devítiletým synem. V tu chvíly se objeví zelený paprsek a můj bratr leží na zemi bez známek života. Už sem nemohla dál. Pokusila jsem se dostat ho z hlavy. Cítila jsem tlak v hlavě a pak jsem se ocitla znovu v kobce. Pár slz si našlo svou cestu ale i tak jsem svoje okolí moc nevnímala. "Luku." Podařilo se mi zašeptat. Voldemort byl asi v šoku z toho co viděl. Oddychoval a v očích se mu zaleskl strach a smutek. Když se probral z tranzu podíval se na mě. Odvázal mě, vykouzlil mi jídlo a pití a pak bezeslova odešel. Nechápala jsem jeho chování. Až teď jsem si uvědomila jaký mám hlad. Vrhla jsem se na suchý chleba a vodu.