Marauders

Příčná ulice a nový školní rok

Prázdniny ubíhaly šnečím tempem. Čím víc se školní rok blížil, tím víc jsem slýchávala: Opovaž se nejít do Zmijozelu. Nebo: Jestliže se budeš bavit s mudly nebo krvezrádci postarám se o to, aby jsi se už o ty záda neopřela. Jo prostě moje máti. Jak mám asi ovlivnit moudrý klobouk? To on si vymyslí kam půjdu. Máti logic. No co, dneska se jde po snídani na Příčnou ulici. Máma se tam setká s nějakou starou známou. A já si mám jako poradit sama. No nic, nějak to zvládnu. Snídaně proběhla beze slova, ostatně jako vždy. Oblékla jsem se a trochu si před zrcadlem prodloužila vlasy. Sešla jsem dolů a čekala na tu fúrii, která se nazývá moje matka. Došla a dotáhla mě ke krbu. Nabrala si prášek a řekla Příčná ulice. Zopakovala jsem po ní činost a pohltily mě zelené plameny. Objevila jsem se v hospodě Děravý  kotel. Vyšli jsme a šli ke Gringottovým vybrat peníze. Dostala jsem dost peněz takže jsem měla i na nové koště. Ano, chci hrát famfrpál, v Krásnohůlkách jsem hrála na pozici odrážeče. Poté jsme šli na smluvené místo. Nebyl to nikdo jiný než uráčená paní Malfoyová se svým nadaným a bystrým synátorem Luciusem. Až na tu špetku ironie. Znechuceně jsem se ušklíbla a hned poté nasadila nevinný úsměv. Matka se přivítala a já to po ní zopakovala. Přece jenom jsem slušně vychovaá dcera. Matka mi sdělila, že mi Lucius pomůže sehnat vše potřebné. Lucius po mě hodil svůj 'neodolatelný' úšklebek a podal mi rámě. Samozřejmě jsem jej odmítla a vydala se směr obchod s hábity. Lucius mě následoval. Pozdravila jsem a vkročila do obchodu. Sedla si na židly a počkala až ke mě příjde prodavačka.

"Ahoj drahoušku. Do bradavic, že?"

Jenom jsem přikývla. Vzala si moje míry a hned na mě začala špendlit hábit. Jakmile to měla připravené na šití, propustila mě s tím že si mám dokoupit co potřebuji. Přikývla jsem, ale než jsem odešla, objednala jsem si ještě pět košil, dva svetry, kravatu atd. Byly to jiné uniformy než jsme měli v krásnohůlkách, byly lepší a pohodlnější. S Luciusem jsem nemluvila a ignorovala každou jeho otázku. Pak mě ale chytil za zápěstí a táhl do nějaké postranní uličky. Nechápala jsem a chystala se odejít, ale on udělal něco co jsem nečekala. On mě políbil, no já se asi pobleju.

Okamžitě jsem ho odstrčila se slovy: "Co si o sobě vůbec myslíš? Jseš jen protivnej, vždy jsi byl, když jsme se potkali a teď děláš jakoby nic? Hele já ti na to Malfoy seru, ju? Najdi si jinou holku na hraní a neser."

Malfoy mi daroval jenom hnusnej a zlomyslnej úšklebek a odešel. Bylo mi hned jasný, že si chce jenom hrát. No odkráčel si a mě tu nechal. Šla jsem dál a koukala do země. Můj cíl= knihkupectví. Potřebovala jsem hafu učebnic pro šestý ročník. Na cestě k regálu s učebnicemi na obranu proti černé magii, jsem do něčeho narazila a tím povalila sebe i tu věc. Se zděšením jsem zjistila, že to nění věc ale člověk. Omluvila jsem se a pomohla mu na nohy. Předemnou teď stál docela vysoký kluk s hněhými vlasy a karamelovýma očima.

"Ještě jednou se ti omlouvám. Nekoukala jsem se na cestu."omluvila jsem se a pomohla mu na nohy.

"Nic se neděje, kdybych nekoukal do knížky nestalo by se to."odpověděl a usmál se.

Až teď jsem si všimla jizviček, jenž pokrývaly jeho obličej. Díky Merline za to, že jsem nespadla na záda, kam mi matinka včera uštědřila pár ran a to se mi ještě pořádně nezahojily ty ze začátku prázdnin. Podívala jsem se na něj, měl na sobě hábit z Bradavic.

"Taky jedeš do bradavic?" zeptala jsem se ho a usmála se.

"Jo, jedu šestým rokem, ale tebe jsem tam ještě neviděl." řekl a zamyslel se.

"Jo, já přestoupila z krásnohůlek, takže jedu prvním rokem. Jinak jdu do šestého ročníku." vysvětlila jsem mu.

"Vážně? No to je super. Jen tak mimochodem jsem Remus Lupin." představil se mi a podal mi ruku.