Marauders

20.kapitola

Sirius:
Usnula. Možna je to tak lepší. Doběhl jsem k letaxu a rychle nás letaxoval do ředitelny. Doufám že Brumla ještě nebude spát. "Pane Blacku co tu děláte? Měli jste se vrátit až zítra." "Promiňte pane řediteli ale byly menší komplikace." "Dobře pojďte vezmeme slečnu Joesnovou na ošetřovnu." Jen jsem přikývl a vstoupil za ním do zelených plamenů. Vyšli  jsme na osetřovně. Brumbál šel probudit Poppy a já položil Viky na lehátko. "Promerlina pane Blacku co se stalo slečně Joesnové?" Spráskla ruce Poppy. "Nó myslím že až se probudí, řekne vaem to sama." Pokrčil jsem rameny a sedl si na židly vedle lůžka. Poppy si vzala proprietky a vysetřovala Viky. "Musím uznat, že slečna Joesnová je tu snad častěji než vy, pan Potter a nebo Lupin." Zasmála  se a kouzlem jí srovnala kosti. Jen zaskuhrala a spala dál. Asi jí dala uspávací lektvar jinak by se vzbudila. "Jo to jo." Nechtělo se mi nějak komunikovat. Když byla hotová a řekla mi že měla zlomenou ruku a lehký otřes mozku odešel jsem na pokoj. Bloudil jsem bradavickými chodbami a přemýšlel jestli jí už konečně nemám říct, že jí miluju. Vím zní to divně. Největší casanova na škole se zamiloval. Já  za to nemůžu. Teda myslím že sem se zamiloval. Ja se vlastně nikdy nezamiloval. Nevím jaký to je.
Konečně jsem se dobelhal do pokoje, skopl boty a spadl do postele. Zdál se mi sen, kde blonďatý kluk umírá pod kledbou avada kedavra.

Viky:
Otevřela jsem oči. Sakra zase na ošetřovně. Já se na do vykašlu. Hned ke mně přispěchala Poppy. "Dobré ráno slečno Joesnová. Tady toto vypijte a můžete jít." Hned mi vrazila do ruky lektvar. Poslušně jsem ten humáč vypila a rychle opustila to hrozné místo. Jelikoš jsou vánoční prázdniny nemusím na vyučování. Ještě že tak, hlavu mám jak po celovečerním flámu. Konečně jsem se dostala do nebelvírské věže. Vyběhla jsem schody, otevřela dveře a hupla do postele. Koukla jsem na hodiny a zjistila že je 5:00. Promerlina to je nelidské vztávat takhle brzy. Z šatů jsem vyndala hůlku a položila ji na noční stolek. Pak jsem se propadla do říše snů. Mimo realitu.

Sirius:
Probudil mě neskutečný smrad. Merline já tady skoro celou noc nespím a oni mě tady budí Petrovýma ponožkama. Ja snad umřu. Otevřel jsem oči a naskytl se mi pohled na mé suprové tlemící se kamarády. "Chcete abych umřel? Jå vás uřknu." Osočil jsem se na ně a překulil se na druhý bok. "Ale no tak Tichošlápku nemrač se a oblíkej se. Dostal jsem nápad." Odpověděl James. "Cože! Ty jsi dostal nápad. Lidi apokalipsa se blíží." Jen po mně hodil uražený pohled a dal si ruce v bok. Je jak holka co dostala krámy. "Fajn poslouchám." Řekl jsem smířeně. Začal jsem se pomalu oblíkat. Remus začal vysvětlovat. "Zaprvé nechápeme co se stalo že už tu jste ale to nevadí to dostaneme z Viky. Tak teď k tomu plánu. Eolfy nas ráda budí to víš. No tak se jí dneska pomstíme. Sice mají schody které se mění v klouzačku ale mi máme košťatam. To ony sice taky a já osobně košťata nemusím a Peter už vůbec ne ale i tak se obětujeme. Prostě vyletíme z oken a přeletíme k jejim. Otevřeme kouzlem. A pak jim vytopíme pokoj. Lehký, prostý a rafinovaný." Skončil svůj proslov Remus a já už připravený vytahl koště. "Tak na co ještě čekáme?" Ušklíbl jsem se a otevřel okno.

Viky:
Běžím lese. Jsem jen v bílé noční košili a bosá. Je to divný. Běžím lesem bosá ale nebolí mě nic. Doběhla jsem na mýtinku. Lehla jsem si do mechu a nechala na sebe dopadat sluneční paprsky. Z relaxování mě probralo hádání. "Mami nemůžete vraždit nevinné lidi. Sice jsou mudlorození ale furt jsou to živé bytosti.!" "Nehádej se se mnou Luku. Ještě jednou řekneš že jsme si rovni a ja se neudržím. Prostě až ti bude sedmnáct nakráčíš před našeho pána, necháš si vypálit znamení a složíš přísahu a Merlin ví že ano necekneš nic proti.!" Zvedla jsem se a pomalu došla k hádající se dvojci. Nebyli tam jediní. U nich stál ještě muž a holčička. Až teď  mi došlo o koho jde. Chtěla jsem se otočit a odejít ale jakoby mě nějaká síla držela na místě. Les se proměnil v chodbu našeho domu. "Nechápu kde jsem s tvou vychovou udělala chybu. Vždyť jsou to nečistokrevní. Jsou ostuda naší společnosti. Nemůžeš se jich zastávat." Moje matka už byla v obličeji rudá. "Na to zapomeň. Nikdy nebudu jako vy! Nenechám si vytetovat znamení a nestanu se smrtijedem. Nedovolím aby se ze mě nebo z me sestry stal smrtijed." Odsekl Luke a bojovně pohlédl matce do očí. "Vo jsi to řekl ty krvezrádče. Nikdy opakuji NIKDY nezpochybňuj moc našeho pána." Napřahovala se pomalu pro hůlku. Docela se divím že ještě nepoužila cruciatus. "Radši bych byl mudla než smrtijed." Řekl chladně. Toto už matka nevydýchala. "Avada kedavra!" Zaznělo chodbou a mně se vedraly slzy do očí. "Nééé Luku né." Řvala jsem ale nikdo mě neslyšel. Koukala jsem se na jeho nepřítomný pohled. Jeho oči ztratily ty jiskřičky které tam bývaly. Jeho tělo leželo na zemi bez života. Síla mě pustila a já spadla n kolena. "Toto se nemělo stát. Luku já už dal nemůžu." Zavzlykala jsem. Bylo to po dlouhé době co jsem brečela. "Sestřičko ty jsi teda vyrostla. Neboj se já tě nikdy neopustím. Jsem tady." Řekl a ukázal na místa kde bije srdce. "Nikdy jsem tě nepřestal sledovat doprovazel jsem tě všude. I v top sklepení jsem s tebou byl. Až budeš chtít dojdi na astronomickou věž." Nestihla jsem nic říct. Prostě zmizel. Nebyl to ten malý kluk. Bylo to jakoby rostl dál. Nevěděla jsem jestli se mám zvednout a jít dál a nebo čekat než se probudím. Další střípky z mé minulosti už nezvládnu. Toto byl jeden z nejhorších zážitků a já doufala že už ho nikdy neuvidím cely do detailu. Ale bohužel. Moje hlava hold neví kdy mám dost.

Otevřela jsem oči a prudce jsem se posadila. Promerlina mně je zima. "Lils zavři to okno vždyť venku mrzne." Zamumlala jsem. "To bych ráda ale žádný okno otevřené není a byla bych ti zavázána kdybys ze mě sundala to střapatý pako!" Odvětila s ledovým klidem. Já jsem si až teď všimla že tu nejsme jediné dvě. Moje postel plavala po pokoji a ta Lilina taky. V nohou postele ležel Sirius a Remus a u Lili ležel Pet. A co bylo nejkomičtější? Lils objímal James a nehodlal se pustit. Lils se snažila vyprostit ale očividně jí to nešlo. Vyprskla jsem smíchy. "Lidi můžu se zeptat proč je náš pokoj naplněný vodou natolik že nám plave nábytek?" Zeptala jsem se a zadržovala smích. "Nó nebudeš tomu věřit ale dvanácteràk dostal nápad." Ušklíbl se Tichošlápek. "Cože? Mě už to nebaví. Odneste si to pako." Přerusila Tichoslápka Lils. "Jamie k noze." Zavolala jsem na něj a on si založil ruce na hrudi. "Na toto já neslyším. Takhle si volej na Tichošlápka nebo Náměsíčníka. Ale Jamie mi můžeš  říkat." "Fajn Lils máš smůlu." Pokrčila jsem rameny a pobídla Siriuse aby pokračoval. "Fajn prostě jsme vzali košťata a doletěli sem. Pak jsme vám vytopili pokoj a chtěli vas probudit. Propudili jsme Evansku a pak jsme chtěli probudit i tebe jenže jsi sebou začala házet a tekly ti slzy. Jen tak mimochodem kdo je Luke?" Dokončil svůj monolog a já málem dostala infarkt. Už na narozeninach jsem jim chtěla říct proč jsem tak smutná ale nemam na to. Je ještě příliž brzy. "Luke. Ále to je jen nejlepší kámoš. Nedávno  zemřel na rakovinu." Něco jsem si rychle vymyslela. Promiň Luku. "Promerlina to mě mrzí Viky. Proč jsi nam to neřekla?" Zeptala se ustaraně Lils. "Vždyť víš že sama od sebe nic neřeknu Lils. A navíc asi si to nejsem schopna přiznat. No nic myslím že si to tu vytopíme častěji. Je to super." Zavedla jsem honem řeč jinam. "Jo já vím mám prostě nejlepší nápady." Prohlásil Jamei. Lils už to nebavilo a tak ho schodila do  vody. "Evansová to bylo dobrý." Pochválil ji Sirius a nahodil ten svůj úsměv. "Ja vím Blacku." Ušklíbla se Lili a koukla na naštvanýho Jamese. "Jak chceš Lilísku." Řekl a strhl Lili k sobě do vody. "Co blázníš Pottere vzdyť mám jen pyžamo." Osočila se na něj a odplavala. "Ale mně to nevadí." Řekl a snažil se jí dohnat. Na nic jsme nečekali a skočili za nima. Já zbožňuji své přátele.

^*^*^*^*^^*^*^*^*^*^*^*^*^*

Nazdár 😂😅 já vím že jsem slibila kapitolu na Vánoce ale trochu to nevyšlo. To bych nebyla já kdybych to nestihla. 😅 No tak mate kapitolu na mé narozeniny 😊😃😂 doufám  že jste si užily svátky a užijete Silvestra. Ale moc to nepřehánějte. 😂😂 kocovina není dobrá kamarádka. To bylo jedno krasné moudro made in Lotka😂. Tak se mějte. Votes i komenty potěší 😊