Marauders

14.kapitola

A je tu prosinec. Miluji zimu. Člověk je volný. S každou sněhovou vločkou jakoby padaly i vaše starosti.

Je 14.12 a já mám zítra narozeniny. Ostatní mají své narozeniny rádi ale já je prožívám spíše v depresích. Pak ještě k tomu naše rodina pořádá vánoční ples pro čistokrevné. Jak já bych se na to zhluboka vys.. hem hem no vykašlala. Koná se 26.12 a já tento den proklínám. Je pátek a ja mám volno. Z poslední hodiny sem se nepozorovaně vytratila. Potřebuji si pročistit hlavu. Pořádně jsem se oblíkla a vyšla směr Hagridova hájenka. Pozval mě na čaj a já toho využila. Zajdu za ním a pak se proběhnu. Zaklepala jsem na mohutné dveře a počkala. Nic se neozývalo a tak jsem zaklepala znovu. Nic. Koukla jsem do Tesákovy boudy a zjistila že tam není. Proč mě nenapadlo že bude v lese. Určitě má nějakou prácičku. Proměnila jsem se na vlka a rozběhla se do zapovězeného lesa.

Je 15.12 a na mě upadá deprese, smutek, vina, zloba prostě všechno. Dneska jsem na poberty ani Lil nečekala a tak jsem vyrazila rovnou na snídani. Celý den jsem ztrávila jako tělo bez duše. Konečně zkončilo vyučování a co je divné poberty sem dneska vůbec neviděla. Lil jsem viděla ale vyhýbala se mi. Co se to sakra dneska děje. Kašlu na to. Šla jsem do pokoje a lehla si. Za pár minut jsem usla.

Probudil mě budík. Copak já sem si nastavila budík na jedenáctou večer? No co alepoň se můžu projít. Nazula jsem si svoje chlupaté papučky a vlasy si nechala na černou barvu. Chodila jsem sem a tam a už ani nevím kde jsem. Když šel kolem Filch prostě jsem se zneviditelnila. Tak jsem se procházela. Bylo to fajn, prostě přemýšlet o věcech co se neměly stát co se měly stat a o těch které se odehrávají jen v mé hlavě. Tak si jdu kolem brnění když mi dá někdo ruku přes pusu a oči. Další ruce mě táhnou pryč.

Založila jsem si ruce na prsou a nechala se táhnout. Někdo mě položil na židly ale ruce stále neodendával. "VŠECHNO NEJLEPŠÍ!" Zařvalo snad padesát lidí. Ruce někdo konečně odendal a ja nemohla uvěřit svým očím. Oni na mě nezapoměli. Né že bych nebyla ráda to sem ale nemám moc náladu slavit. Přiběhla ke mě Lil. "Všechno nej Viky a tady jsme se ti složily na dárek. Byla to nová odrážecí pálka. "Lidi já nevím co říct. Mooc děkuju." Řekla jsem a usmála se. Všichnj se rozesmali a pak se zapla hudba. Někdo tančil, někdo se opíjel a někdo se jen tak bavil. Vzala jsem si sklenku máslového ležáku a sedla si na sedačku. Nohy sem si přitáhla k bradě a pomalu upíjela ze sklenky. Sedačka se ze všech stran prohla. Koukla jsem na pravo od sebe a uviděla Jamese. "Čau kluci. Super překvápko. Mám jen takový pocit a nebo je to vaše práce. No že se vůbec ptám." "Jasně že je to naše práce." Přikývl Sirius a tvářil se uraženě. "Promiň Sirusku já se tě nechtěla dotknout." Řekla jsem  a objala ho. "Díky je to tu super kluci. Předpokládám že jsme v komnatě nejvyšší potřeby." "Nemáš zač a jo jsme." Ušklíbl se Rem a já si zase nepřítomně upila ležáku.

Stačily  dvě hodiny a skoro všichni byly opilý. Vlastně tu byl šestý a sedmý ročník. Kluci a já jsme je nějak dotáhly do postelý a na stoleček jim daly lektvar na kocovinu. Lil už spala a tak jsme se vydali na naši akcičku. Oblekli jsne se dj černé a vzaly bomby hnojůvky, spreje s nesmívatelnou barvou na kterou známe protikouzlo jen nás pět, a kýble. Vydali jsme se směr velka síň.

Já si vzala na starost grafiti. Na zeď jsem vysprejovala. Mc'gonagalka sexy kočička. A nakreslila jí pak Brumbála v kostýmu santy, Filče jak vytírá Norrisovou podlahu. Křiklana jak mu vybuchuje kotlík u obličeje. No docela se mi to povedlo. Pak sem šla pomoct Jamesovi s bombama. Na každé místo na sezení jsme položily jednu bombu a zamaskovali ji zastíracím kouzlem. Pak to napatlaly lepidlem a nechali být. Ostatní pak nad stoly pripevnily kýble s vodou a moukou. Spokojeně jsme se vrátily na kolej.

Ráno jsme si ač neradi přivstali a rozešli se na snídani. Sedli jsme si  na pět vyhrazených míst kde nebyly pasti. Stačilo mávnout hůlkou a vše se objeví. Pomalu přicházely profesoři i studenti. Mrkla jsem na kluky a oni kývly. Nenápadně jsem mávla hůlkou a všude začal povyk. Všichni byly od mouky a smrděly. Na zdech se objevily mé obrázky a pohybovaly se. Nemohla jsem s klukama zarazit smích a tak jsme se smály na celé kolo. Na profesorské stoly jsme radši nedávaly pasti. Myslím že jím stačí kresby. Brumbalovy se v očích objevily jiskřičky pobavení a Mc' gonagalka málem vyletěla z kůže. Brumbál řekl jedno kouzlo a vše se vrátilo do pořádku. S klukama jsme se smály dál ale trochu nás sklamaly ty kresby. To byl ten nejlepší dárek co jsem mohla dostat.

//////////////////////////////////////////////////////

Moooooc děkuji za 1k reads a skoro stovku votes. Nikdy jsem si nemyslela že se moje povídka bude tak číst. Vím že to není nějak moc a že ostatní povídky mají víc ale pro MĚ je to úžasný.