Marauders

13.kapitola

Byl to divný pocit. Buď sem umřela a nebo se jen nechci probudit. Je to divný takhle dlouho poletovat ve tmě a uvažovat nad životem. Sem tam mě hlava zradí a vyšle mi vzpomínku. Nepěknou vzpomínku. Sakra ja se chci probudit. Začala jsem se soustředit a snažit se najít něco díky čemu bach se probudila. Koukala jsem se kolem sebe ale nic. Už jsem to vzadala. Sedla sem si vlastně do ničeho. Děco mě žďuchli do ruky. Snažila jsem se to ignorovat ale nic. A zase mě něco žďuchlo do ruky. Podívala jsem se a nemohla tomu uvěřit. Předemnou stal můj patron. Pohladila jsem modře světélkujícího vlka po hlavě a on mi naznačil čumákem ať jdu za ním. Co mi zbyvalo. Mám tady sedět a čekat až tu umřu? Zvedla jsem se a utíkala za ním. Běžela jsem dlouho moc dlouho. Zahoédla jsem malou tečku z které prisvítá světlo do této pitomé tmy. Sakra není toto konec. Takový ten tunel světla který vidí umírající lidi. Kašlu na to. Všude je líp než tady. Třeba musím za tím světlem abych se probudila. Pohladila jsem vlčka po hlavě a rozběhla se za tím světlem. Světlo se rozšiřovalo a rozšiřovalo. Nakonec sen stála asi před dvoumetrovým kruhem. Zvedl se vítr ani nevím kde se tu vzal a vtáhl mě do onoho kruhu.

Cítila jsem se divně celé tělo mě bolelo. Nemohla jsem se pohnout. Počkat. Čtyři tlapy. Čumák. Sakra já sem se neproměnila. No to neva skusím to. Představovala jsem si jak se mé tělo mění. Končetiny se formují do lidských. Trup už není tak mohutný a čumák se zatahuje. Už nemám tesáky ale normální zuby. Ucítila jsem neskutečnou bolest na trupu a noze. Počkat to je špatné. Proměna mě nemá bolet. Zrychleně jsem oddechovala a snažila se nevykřiknout. Bolest ustala a já byla zase ve své kůži. Otevřela jsem oči a vyskočila do sedu. Hned sem si ale lehla protože mi do zad a boku vyskočila hrozná bolest. Odkryla sem deku a noční košily. Měla jsem obvázaný celý trup a nohu. Az teď si začínám uvědomovat co se stalo. Počkat co je dneska za den. Koukla sem se z okna a viděla jak pomalu vychází slunce. Koukla jsem na vedlejší postel. Ležel tam Rem a tiše oddechoval. Na další postely ležel James a vedle mě oddechoval Sirius. Usmála jsem se protože všichni vypadalu komicky. Na nočním stolku jsem uviděla vodu a tak sem se napila. Co teď? Kluky se mi budit nechce a projít se nemůžu protože mě bolí noha.
Zavřela jsem oči a znovu si přehrávala tu noc. Doufám že Lil stihla utéct. No na ošetřovně není takže je asi v pořádku. No a co výmluva na to že jsem na ošetřovně? Hm vrba mlátička. Jsem poškrábaná takže to dává smysl. Ani nevím jak dlouho jsem přemýšlela. Něco vedle mě se zavrtělo a já poznala Siriuse. Otevřel jedno oko. Pak druhý a protřek si obličej. Měl ho trochu poškrábaný. Pak koukl na mě a celý se rozzářil. "Wolfy tys teda dopadla. Myslím že držíš rekord v navštěvování ošetřovny. Hrozně sem se o tebe bál." Řekl a já se zasmála. "Jo taky si myslím. Už jsem tu dobře po třetí. Je Lil v pořádku?" "Jo měla by být." Řekl trochu naštvaně. "No tak Siriusi já vím že si na ní naštvaný ale asi se probudila a šla mě hledat. Jinak si to vysvětlit neumím. " "Jo asi jo ale i tak si to Rem bude pokládat za vinu až tě uvidí." Má pravdu. Rem se sesype. "No tak mu řekneme že sem se rtrochu nepohodla s vrbou mlátičkou." Navrhla sem. "Ne to ne on si to pamatuje." Sakra má pravdu. Ještě chvíly jsme si povídali než nás vzbudila Poppy. "Slečno Joesnová sem ráda že jste už vzhůru. Odkryte se a já vám do ran nakapu tremdavu. Bude to bolet ale alespoň se rychleji uzdravíte." Řela a mrkla na mě. Jen sem kývla a nadzvedla jsem deku. Koukla jsem se na Siriuse a on se neuchotně otočil. Vyhrnula jsem košilku a Poppy odčarovala obvazy. Sakra Rem mě ale zřídil. Vzala lahvičku s zelenýn lektvarem a nakapala mi pár kapek do rány. Hrozně to bolelo. Cítila jsem jak mi maso srůstá do sebe a jak se rána desinfikuje. Toto zopakovala u všech ran a ja měla co dělat abych se nerozbrečela. Nakonec po velkých ránách zbyly jen nepatrné jizvy. Škoda že jsem neměla třemdavu u sebe když mi Voldy napsal na břicho krásné slovo. Bohuzel ho tam stále mám. Povzdechla jsem si a košily stáhla zpátky.