Marauders

24.kapitola-všechno špatně

"Stýskalo se ti Victorie?" Zase ten syčivý hlas. Otřásla jsem se. Ten vážně ví kdy se ozvat. "No hrozně." Utrousila jsem a trochu se mi zamotal jazyk. Sakra to jsem jako ožralá i ve snu. Super. "Ale ale. Tak tady nám někdo bumbal." Řekl až moc přeslazeným hlasem. "Doufám že z toho nebude ráno kocovinka." Podotkl a zlomyslně se usmál. Jo fajn ještě ať si ze mě utahuje. Stejně mě bude zase mučit a nebo hrabat seve vzpomínkach tak o co mu sakra jde?" Smířeně jsem si sedla na zem. "Tak začni. Neprotahuj to. Moje odpověď je ne bla bla bla." Řekla jsem a lehla si do trávy. Rukou jsem naznčila bla bla. "Jak si preješ." Dneska má dobrpu náladu. "Crucio". Vyřkl ty známý slova a já vnímala jen tu bolest. Celé moje tělo se pohlo nad návalem mučící kledby. Křeč se dostávala do mého celého těla a já se zmohla jen na prázdný pohled. Už nebudu řvát. Nemá to cenu. Od bolesti to nepomáhá a jen mu to udělá radost. Nepolevoval. Mučil mě dál aniž by pociťoval vinu za bolest co mi způsobuje. Vo taky čekám. Je to hajz. Konecne přestal a ja úlevně vydechla. "Nechapu jaktože jsem tě ještě nezlomil. Duševně  fyzicky. Poslal jsem na tebe mladou Blackovou a stejně nic." Povzdechl si naoko smutně a zae se jedovatě zašklebil. "Co takhle nitrozpyt? Ten máš ráda ne?" Jak já ho nenávidím. Naboural se mi do vzpomínek. Je to furt jedno a to samé dokola. Pokaždé když se mi naboura do snu je to stejné. Pokud dlouho používá cruciatus  mám  po probuzení modřiny.
Poddala jsem se tlaku v hlavě a nechala ho. Mám natolik otupělou mysl alkoholem, že bych se nedokázala soustředit na zeď která by ho mohla zastavit. Stejně by se jí proboural. Je moc silný.

Smrt Luka. Rozhovor s babičkou. Já se Siriusem sedíme na astronomické věži. Naš první úplněk. Můj první let na koštěti. A teď vzpomínka o které ani ja nevím, protože jsem jí zapomněla.

Šla jsem chodbou když tu mně někdo zatáhl do prázdné učebny. "Nech mě. Zbláznil ses. Pust mě." Panebože kde sem nechala tu hůlku. Ne já ju musela nechat ležet na nočním stolku. "Když se nebudeš vrtět a křičet tak budu milej." Řekl někdo a já za Merlina nemohla poznat ten hlas. "Ale-" ani sem to nedořekla a dostala jsem ránu do břicha. Obličej se mi zkřivil bolestí ale neřvala jsem. Jen mi to připomnělo nedávno pohřbené vzpomínky. "Jak říkám buď sticha a vše proběhne hladce." "Jdi se vycpat." Řekla jsem a kopla ho do nohy. Zaskučel a držel si poraněné místo. Na nic jsem nečekala a běžela ke dveřím. Než sem ale stihla otevřít chytil mě za vlasy a tím rozpustil účes. Škubl a já ležela na zemi. "Vybrala sis sama." Zasyčel a kopl mě do žaludku. Zaskučela sem a stočila se do klubíčka. Zakašlala semma vykašlala krev. Pak mě kopl ještě dvakrát. Zbyla tam po mě kalužinka krvem. Udržela sem slzy a snažila se odplazit co nejdál od něj. "Nesnaž se. Bez hůlky si nic." Tak to si jen myslíš. Napadají mě je dvě možnosti. Buď se nechám znásilnit a nebo uteču jako vlk. Ale on mě určitě zná. Nemůžu dovolit abych se prozradila. To už ale byl u mě. Zvedl mě za zápěstí a vytáhl na nohy. Opřel o lavici a začal mě ochmatávat. "Nech MĚ!!!!" Už sem se neudržela a zakřičela na něj. Neměla sem to dělat. Jeho oči potemněly. Sice sem mu neviděla do obličeje ale oči si budu pamatovat do konce života. Dostala sem tvrdou facku. Zaskučela jsem a pohlédla mu do očí. Tvrdě jsem mu oplácela vražedné pohledy. Kopl mě znovu ale tentokrát do podbříška. Nedržel mě takže sem zase skončila na zemi. Promerlina přijďte už někdo. Nic nikdo nepřišel. Ten někdo ze mě stáhl šaty. Bránila jsem se co to šlo ake byl silný. Já s každým pohybem šílela bolestí. Ten debil mi asi rozkopal žaludek. Ležela jsem před ním jenom ve spodním prádle. Nezmohla jsem  se na nic. Břicho mě bolelo a tváře štípaly. Sklonil se nademnou a provazem mi uvázal ruce k lavici. Začala jsem se smíkat ale on mě zalehl svou váhou. Jedním prudkým pohybem ze mě stáhl kalhotky a tvrdě do mě vnikl. Zakřičela jsem ale ne dlouho. Pusu mi zakryl rukou a dál tvrdě přirážel. Brečela jsem. Byla to neskutečná bolest. Když konečně přestal přetočila jsem se na bok a začala brecet. Slezl ze mě a zvedl se. Naposledy do mně kopl a něčím udeřil do hlavy. Pak sem už jenom cítila krev která mi tekla ze spánku.

Zorničky jsem měla zeširoka otevřené. Tak strašný to bylo. Den poté ksem děkovala bohu za to že si to nepamatuju a pak příjde Voldy a celý to zkazí. V té vzpomínce jsem poznávala rysy Reguluse ale teď mi to bylo k ničemu. Voldemort se zasmál. "Tak takhle se tě pokusila Belatrolix zlomit. No ani nevíš jakou mi to dalo práci najít tu vzpomínku. Byla zakopaná úplně na dně tvé paměti. Docela hnusný způsob ale nedáváš nám na výběr." Škodolibě se zašklebil. Jak já bych mu ten úsklebek nejradši smazala z tváře. Jenomže jsem se nezmohla ani na pohyb rukou. Vytáhl nůž a přejel s ním po mých zádech. Vykřikla jsem protože jsem nečekala nával bolesti. Jen se zasmál a udělal ještě dva řezy. Jen jsem tam tak ležela. Do trávy se vsakovala má krev a já tu bolest ani nevnímala. Furt jsem měla tu vzpomínku před očima. Tu hrůzu co jsem prožívala. Přísahám, že mu zmaluju ksicht. Otočil mě a nůž mi vrazil pod klíční kost. Zaúpěla jsem a modlila se aby mě už konečně někdo vzbudil. Alkohol ze mě už dokonale vyprchal ajá tu bolest cítila dokonale. Musím se umět nějak bránit. Musím se naučit nitrozpyt aby se mi nemohl nabourat do snů. Musím něco dělat. Ještě mi stihl dát pěstí do břicha ale  to už jsem ucítila tlak v hlavě a návak světla co semi zaryl do očí.

Koukali na mě tři vyděšené tváře. Naklonila jsem se z pohovky a začala zvracet krev a zbytky snídaně. Jo kocovinka přišla. Radujme se. "Promerlina Wolfy zvedej se." Vykřikl James a vzal mě do náruče. Položila jsem mu hlavu na hruď a čekala až mě posadí na vanu v koupelně o kterou Sirius poprosil. Remus mi podal sklenku s vodou a já se vděčně napila. "Sakra ty ses zřídila podotkl Jamei a poplácal mě po zádech. Zaúpěla jsem a on se s rozšířenýma zorničkama koukal na svou krvavou ruku. "Sakra obvazy!" Zakřičel Sirius a okamžitě mi sundal triko. Neměla jsem čas na stud. Položil mě na sedačku. Rudý Remus mi začal desinfikovat rány a ja sebou jen škubala. James vytáhl hůlku a chystal se na uzdravující kouzla ale Rem ho zastavil. "Jamesi jsi vystresovanej a ty se nato ani nechystej Siriusi. Nechte to na mně ano?" Rozhodl a kluci jen kývli. Začal něco mumlat a lít mi do ran třemdavu. Opět jsem cítila jak mi maso srůsta k sobě. Konečně mučení zkončilo a on mi obvázal hrudník. Chudák musel být rudej až za ušima. "Díky kluci." Zašeptala jsem a slabě je objala. "Nemaš vůbec zač. Řekneš nám co se stalo?" Zeptal se Sirius s obavou v hlase. "Dobře. Kolik vůbec je?" Zeptala jsem se. "Půl patý. Úplněk je o půl devátý tak máme čas." Odpověděl James. Rem se při slově úplněk zachvěl. Řekla jsem jim všechno. To s Voldym. Vlastně vsechno dopodrobna s Voldym. Zápežitost se sny. Všechny  jsem jim převyprávěla. Nalezenou vzpomínku na tu záležitost. A nakonec ranní rozhovor Regula a Belly. Při této části se Sirius zvedal s tím,  že ho zabije, ale ja jsem řekla že mám své plány. Ten uskutečním až někdy jindy. Teď se musíme soustředit na Rema a úplněk.

"Vážně nechceš zůstat v hradě? Vypadaš zesláble." Podotkl Remus a já nesouhlasě zakroutila hlavou. "Ne samotný vás nenechám. Zvlášť když tu není Petr není." Oponovala jsem. "Fajn radši už pojďte. Nerad bych se proměnil před branou hradu." Řekl roztřeseným hlasem pobledlý Remus. Rychle jsme zaběhli do chroptící chýše a nechali Rema ať se pomalu promění. Jeho křik se pomalu něnil na vrčení a řvaní. Páteř se protahivala a končetiny zkracovaly a prodlužovaly. Proměnila jsem se do vlčice a smutně ho pozorovala. Ke mně si přisedl černý pes a čumákem do mě strčil. Malé uklidňující gesto. Za chvíli se k nám přidal Dvanácterák. Majestátně vyhlížející jelen. Remus byl proměněný. Na sobě měl pár škrábanců jinak to vypadá že si moc neublížil. Začal kolem nás poskakovat různě provokovat. Skoro celou noc jsme ztrávili v chýši. Neměli jsme odvahu jít s ním ven kvůli záležitosti s Lily. Když uplněk zmizel a začaly  ho nahrazovat sluneční paprsky vycházejícího slunce, Remus s křikem spadl na zem. Kluci se proměnily a okamžitě mu přičarovali deku do které chlapcovo tělo zabalili. Proměnila jsem se i já a díky levitačnímu kouzlu ho doslala na ošetřovnu. Má jednu zlomeninu a škrabance. Myslím, že toto nebyl zas tak strašný úplněk. Vydala jsem se s klukama do jejich ložnice a rozvalila se na Remově posteli. Do Petrovi bych nelezla. Na dvě hodiny jsme si všichni dopřáli spánek po dlouhém a náročném dni.

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Tak doufám že se kapitola líbila. Dneska jsem se překonala. 2 650 slov. Promiňte že tak skáču ale potřebuji se vymotat z šestého ročníku. Jo a kdo čekal, že to bude Regulus? Já to původně nečekala ale co. Jen by mě zajímal váš názor na mé psaní. Mám něco zlepšit? Prosím kdyžtak napište. Tak se s vámi  loučím ahoj.