Sherlock Holmes?|Sherlock BBC

Kapitola 19.

Se zbraní v ruce jsem z nich místo, kam Sherlock odjel, dokázala dostat celkem jednoduše. Londýnský bazén v centru města. Téměř okamžitě jsem drogové doupě opustila a na ulici před svým domem jsem si chytila taxi. Celou cestu jsem přemýšlela o tom, proč se tam Sherlock vydal. Dávala jsem si dohromady informace, které jsem měla. Po chvíli jsem se dobrala k výsledku, kterému jsem odmítala věřit. James Moriarty bude u bazénu. A pokud je James chytrý, postará se o to, aby tam byl i John.

Když taxi zastavilo před budovou, ve které bazén byl, zaplatila jsem a vyskočila jsem ven. Rychlým krokem jsem se rozešla k budově. Místo toho, abych šla k hlavnímu vchodu, vydala jsem se kolem budovy k vchodu zadnímu. Rozhodně jsem netoužila po tom, aby mě každý viděl vcházet dovnitř. Snažila jsem se potichu našlapovat a pozorně jsem poslouchala, jestli neuslyším hlasy. K bazénu vedly čtyři vchody. Pokud byla má teorie pravdivá, tak jedním přijde Sherlock a druhým James. Zbývají mi dva vchody, kterými můžu nepozorovaně projít dovnitř. Naštěstí pro mě byly ve všech čtyřech dveřích skleněná okénka, kterými se dalo nakouknout dovnitř. Potichu jsem se připlížila k prvním dveřím, ze kterých by měl být nejlepší výhled k bazénu a nahlédla jsem dovnitř. Rychle jsem se zase schovala, protože uvnitř už byl Sherlock. Doufala jsem v to, že mě neviděl, a že jsem já nic nepřehlédla. Nebo spíš nikoho. Rozhodla jsem se počkat u dveří, dokud James nepřijde. Stála jsem tam ale jen chvíli, dokud jsem nezaslechla kroky. Kroky dvou lidí. Rychle jsem se rozhlédla, kam bych se mohla schovat. Jediné místo, které mi přišlo vhodné, byla uklízecí místnost. Rychle jsem přeběhla chodbu, vběhla jsem do místnosti a zavřela jsem za sebou dveře. Potichu jsem se opírala o dveře a poslouchala jsem, kam kroky půjdou. Najednou jsem už slyšela jenom jedny, které prošly kolem dveří a zastavily se na konci chodby. Někdo si na konci chodby odkašlal, slyšela jsem tiché zamumlání a dveře, vedoucí k bazénu na konci chodby se rozrazily. Když už jsem chvíli nic neslyšela, potichu jsem vylezla z místnosti a rozhlédla jsem se kolem sebe. Nikde nikdo. Potichu jsem za sebou zavřela dveře. Odplížila jsem se zpátky k okénku v jedněch ze dveří a znovu jsem opatrně nakoukla dovnitř. Sherlock stál pořád uvnitř a mluvil. Nemohla jsem mu přes dveře rozumět, ale v ruce držel zbraň. Kousla jsem se do rtu a snažila jsem se zahlédnout, s kým to mluví. Druhý člověk stál zřejmě blízko zdi u dveří, kteými vešel dovnitř, takže jsem ho neviděla. Rychle jsem se rozešla chodbou tak, abych obešla celý bazén. Dostala jsem se tak na Sherlockovu stranu a mohla jsem se podívat, kdo tam byl. Měla jsem už ale dost velké štěstí s tím, že mě Sherlock neviděl. Ten, s kým si Sherlock povídal, mě mohl zahlédnout mnohem jednodušeji.

Chvíli jsem tam jentak stála a přemýšlela. Nevěděla jsem, co udělám dál. Chtěla jsem Sherlockovi pomoci, ale nevěděla jsem, jak bych se zachovala, kdyby tam byl doopravdy Jim. Opřela jsem se o zeď a promnula jsem si spánky. Nakonec jsem se rozhodla. Vydala jsem se směrem k zadním dveřím, kde bylo zhasnuto. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu jsem otevřela dveře.
,,Abych byl upřímný, mám pro tebe jedno menší překvapení.'' Jamesův hlas jsem poznala téměř hned, jakmile ke mně dolehl. Polkla jsem a vešla jsem do místnosti. Zůstávala jsem skrytá v místě, kam nedopadalo téměř žádné světlo, ale sama jsem měla skvělý výhled na to, co se u bazénu dělo. Sherlock stál s napřaženou zbraní na Jamese. Ten byl od Sherlocka několik metrů u konce bazénu. Neviděla jsem ho dlouho, ale vůbec se nezměnil. Naopak, vypadal až děsivě stejně.
,,Pokud mě zvládneš překvapit, tak to beru.'' odpověděl Sherlock nezúčastněně, aniž by z Jima spustil oči.
,,Myslím, že tě překvapím opravdu hodně.'' Jim se usmál a podíval se do chodbičky mezi skříňkami na věci. Jakmile jsem uviděla, kdo z chodbičky vychází, málem se mi zastavilo srdce. John. Sherlock se zatvářil překvapeně, ale jinak to s ním ani nehnulo.
,,Tadá!'' Jim ukázal na Johna a o krok poodstoupil.
,,Tak jsem v tom taky.'' John promluvil a ukázal na sebe. Potom si rukama, které měl navlečené do kožených rukavic, rozepnul bundu.
,,Výbušnina, která může zabít všechny v téhle budově, pokud bude chtít.'' obeznámil nás John se situací a ukázal na bombu, kterou měl připevněnou pod bundou. Bylo na něm vidět, že je nervózní. Jeho hlas ale zněl překvapivě klidně. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat.
,,Konečně to má trochu... Šťávu, nemyslíš?'' usmál se James a ukázal na Johna.
,,To rozhodně.'' syknul Sherlock a zbraň sevřel oběma rukama.
,,Mohl bych tě trochu obeznámit s mým... Plánem? Snad se tomu tak dá říkat.'' začal James a přešel k Johnovi.
,,Plán? Oh, nech mě hádat. Zabiješ mě?'' hádal Sherlock.

Tak, další část je tady. Chtěla bych se omluvit (zase) za delší prodlevu mezi jednotlivými částmi.
Jelikož je James opět zpátky v příběhu, dám vám sem jeden z mých oblíbených Jamesových editů. ♥

Chtěla bych vám taky hrozně moc poděkovat za překročení 100 hlasování na tomhle příběhu!!♥ Je to neskutečný, takže hrozně moc děkuju! ♥
Ostatní už znáte. Pokud se vám další část líbila, můžete pro ní zahlasovat. Svůj názor nebo cokoli jiného mi můžete napsat do komentářů ☺
Děkuju!! ♥