Sherlock Holmes?|Sherlock BBC

Kapitola 12.

Vrátila jsem se zpátky k Sherlockovi.
,,Ahoj, doufám že se ti pitevna líbila. Zvu tě na večeři.'' přivítal mě Sherlock.
,,Jo, pitevna byla skvělá. A už jsem ti říkala, že na večer a celý týden už plány mám. Ale díky za nabídku.'' odpověděla jsem klidně. Chtěla bych jít s Sherlockem na večeři, ale rodina je rodina.
,,Myslím, že nemáš na výběr,'' pokračoval Sherlock klidně ,,Už mám zarezervovaná místa.''
,,Myslím, že mám na výběr,'' napodobila jsem jeho tón ,,Jelikož na mě čeká rodina. Tak pozvi třeba Molly.'' navrhla jsem mu.
,,S Molly si nemám o čem povídat.'' odsekl Sherlock.
,,A se mnou jako jo?'' zeptala jsem se a vyhodila jsem prázdný kelímek od kávy do koše.
,,Rozhodně. Ano s tebou si mám o čem povídat. Můžu s tebou řešit Mycrofta nebo hudbu.'' odpověděl Sherlock a přešel od mikroskopu k zápisníku, kam rychle něco načmáral.
,,To je sice super, ale jak už jsem řekla, dneska nemám čas." odpověděla jsem mu a podívala jsem se na hodinky.
,,Jede mi to za půl hodiny. Už bych měla jít." otočila jsem se a chtěla jsem si vzít kabát, když Sherlock zase promluvil.
,,Nepojede." řekl prostě.
,,Jak to myslíš, že nepojede?" podívala jsem se na něj a zvedla jsem jedno obočí.
,,Vlak ve čtyři zrušili. Sníh zasypal koleje. Po zbytek dneška už nic nepojede.'' odpověděl klidně a po očku se po mně podíval.
,,Proč to zní, jako by si to měl celý naplánovaný?'' vzdychla jsem a sáhla jsem do kabelky pro svůj mobil. Rychle jsem mamce napsala zprávu, že pro dnešek zrušili všechny spoje a že přijedu zítra.
,,Proč by to nemohlo být celé naplánované?'' odpověděl Sherlock od mikroskopu. Ušklíbla jsem se a posadila jsem se na židli naproti Sherlockovi. Pozorovala jsem ho, jak opatrně pokládá věci pod mikroskop a potom je zaujatě pozoruje.
,,Na čem pracuješ?'' zeptala jsem se.
,,Na případu.'' odpověděl Sherlock obecně.
,,Pomáháš policii, já vím. Ale s čím?'' ptala jsem se dál.
,,S případem. A netvař se tak zaujatě, Kate.'' upozornil mě Sherlock. Až teď mi došlo, jak jsem musela vypadat. Nakloněná přes stůl, zaujatě se na něj dívající s rozšířenými zorničkami. Odtáhla jsem se a opřela jsem se o zadní část židle.
,,Promiň.'' omluvila jsem se.

Kolem páté jsme odešli z nemocnice. Šli jsme vedle sebe ulicemi, až jsme došli k restauraci.
,,Moje oblíbená.'' usmál se Sherlock a otevřel mi dveře. Vešli jsme a Sherlock nám vybral místo úplně vzadu u zdi. Měli jsme věšák hned vedle, takže jsem si na něj odložila kabát. Kabelku jsem si položila pod stůl a posadila jsem se. S Sherlockem jsme jen tak seděli, dokud nepřišel číšník, který nám donesl menu. Když jsme měli vybráno, objednali jsme si. Jako první nám donesli víno.
,,Na účet podniku.'' usmál se na nás číšník mile. Sherlock nalil sobě a mně víno a napili jsme se.
,,Chceš se pořád bavit o tom, na čem teď pracuju?'' zeptal se. Přikývla jsem a odložila jsem skleničku, abych se na Sherlocka mohla plně soustředit.
,,Jde o bomby. Někdo ověšuje bombami náhodné lidi po celém Londýně a dává jim text, který mi musí říct. Oni mi právě volají na ten růžový mobil. Už to byli tři lidé a jednoho z nich se mi nepodařilo zachránit. Děsí mě, že nevím, kdy to skončí. Nevím co bude následovat další den. A tak na tom pracuji pořád dál.'' usmál se Sherlock.
,,Občas tě vážně nechápu.'' zavrtěla jsem hlavou.
,,Proč?" zeptal se Sherlock a vzal do ruky sklenku s vínem.
,,Protože jsi právě vypadal, jako by tě to bavilo. Jako by tě bavilo riskovat svůj život, nebo životy cizích lidí." odpověděla jsem.