Sherlock Holmes?|Sherlock BBC

Kapitola 17.

Seděli jsme spolu na gauči a já Sherlockovi vyprávěla všechno o Jamesovi. Když jsem mu všechno řekla, jenom jsme seděli a já si opírala hlavu o jeho rameno. Sem tam mi ukápla nějaká ta slza.
,,Měla bych už jít. Potřebuju se vyspat.'' zašeptala jsem a napřímila jsem se.
,,Takhle nemůžeš nikam jít. Dneska přespíš tady.'' Sherlock mě chytil za ruku a usmál se na mě. Pokusila jsem se mu úsměv oplatit a znovu jsem si položila hlavu na jeho rameno.
,,Děkuju.'' zašeptala jsem. Když mi Sherlock donesl deku, polštář  a nějaké vytahané triko, abych měla v čem spát, popřáli jsme si dobrou noc a oba jsme šli spát.

Ráno mě probudilo hučení rychlovarné konvice. Zívla jsem si a protáhla jsem se. Následně jsem otevřela oči a chvíli jsem se rozhlížela kolem sebe. John stál v kuchyňském koutě a vařil si čaj.
,,Dobré ráno.'' popřál mi, když si všimnul, že jsem vzhůru.
,,Dobré.'' usmála jsem se. Cítila jsem, že mám nateklé oči a polštář pode mnou byl ještě navlhlý. Posadila jsem se do tureckého sedu, deku jsem si nechala přehozenou přes nohy. Promnula jsem si oči a zívla jsem si.
,,Můžu se zeptat, kde tu máte koupelnu?'' zeptala jsem se Johna.
,,Poslední dveře nalevo.'' odpověděl mi a ukázal do chodbičky, ze které přišel. Vzala jsem si svoje oblečení, které leželo pohozené na zemi a nervózně jsem si popotahovala triko co nejníž to šlo. Rychle jsem zaběhla do koupelny a zamkla jsem za sebou dveře. Vydechla jsem a oblečení jsem si položila na židli. S potěšením jsem zjistila, že na poličce nad umyvadlem stojí micelární voda a vedle ní vatové tampónky. Odlíčila jsem si tedy ten zbytek make-upu, který mi na obličeji zbyl a oblékla jsem se do svého oblečení. Vlasy jsem si několikrát prohrábla rukou a stáhla je gumičkou, kterou jsem měla na ruce. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a pokusila jsem se usmát. Vzala jsem si ze židle Sherlockovo triko a vyšla jsem z koupelny. Zamířila jsem zpátky ke gauči. Na pohovce u krbu už seděl John a pil čaj.
,,Můžeš potom vyřídit Sherlockovi, že děkuju? Už musím domů.'' požádala jsem ho a položila jsem triko na gauč.
,,Jasně.'' přikývnul John. Zamířila jsem ke dveřím a otevřela jsem je.
,,A Katherine?'' Otočila jsem se na Johna, který teď stál kousek ode mě.
,,Děkuju.'' usmál se na mě. Přikývla jsem a pokusila jsem se taky usmát. Potom jsem odešla a zavřela jsem za sebou dveře. Seběhla jsem schody, oblékla jsem si kabát a obula si boty. Před domem jsem si chytila taxi.

Celou cestu domů jsem přemýšlela. Věděla jsem, že jsem teď Londýn opustit nemohla. Ne po tom, co jsem se dozvěděla, že je James v Londýně. A že zabíjí...

Doma jsem vytáhla mobil a napsala jsem rodičům, že tenhle rok na Vánoce nepřijedu. Napsala jsem jim pouze, že se mi teď trochu zkomplikoval život, ale že to bude hned za mnou. Poslední, co jsem potřebovala, byli rodiče v Londýně. Vzala jsem si na sebe nějaké vytahané oblečení na doma a uvařila jsem si kávu. Hlad jsem neměla, takže jsem si s kávou zalezla do postele a dál jsem přemýšlela. Když jsem dopila kávu, padla na mě únava. Zachumlala jsem se do deky a usnula jsem.

Probudil mě zvuk zvonku. Nesouhlasně jsem si pro sebe zamumlala a podívala jsem se na budík vedle postele. Dvě hodiny. Promnula jsem si oči a vylezla jsem z postele. U dveří se znovu ozval zvonek.
,,Už jdu!'' vydala jsem ze sebe. Prohrábla jsem si rukou vlasy a doufala jsem, že alespoň nějak vypadám. Bez přemýšlení jsem otevřela dveře.
,,No konečně. Ježiš, ty vypadáš.'' Sherlock bez pozdravení vtrhl dovnitř. Protočila jsem panenky a zavřela jsem dveře.
,,Zuj si boty!'' křikla jsem na něj, když jsem slyšela jeho kroky až v kuchyni.
,,Co?'' Sherlock na mě vykouknul z kuchyně a nechápavě se na mě díval.
,,Sundej si boty.'' zopakovala jsem a unaveně jsem se opřela za dveře za sebou. Sherlock mě poslechnul a vrátil se zpátky do předsíně. Zul si boty a sundal si kabát, který následně pověsil na věšák.
,,Už dobrý?'' zeptal se mě a ukázal na sebe. Usmála jsem se a přikývla jsem.
,,Dobrý.'' Sherlock zamířil zpátky ke kuchyňskému koutu a já prošla dál až do obývací části.
,,Co potřebuješ?'' zeptala jsem se a posadila jsem se na gauč. Nohy jsem si přitáhla k sobě a hlavu jsem si položila na kolena.
,,Měl bych něco potřebovat?'' zeptal se mě Sherlock nejistě.
,,Jinak bys tu nebyl.'' zasmála jsem se a zavrtěla jsem hlavu.
,,Proč bych tu neměl být? To už ani nemůžu navštívit svojí kamarádku?'' mrknul na mě Sherlock od linky.
,,Nevím, nepřijdeš mi jako typ člověka, co by jen tak navštěvoval kamarády.'' pokrčila jsem rameny.
,,Jo, to nejsem.'' Sherlock od linky zamířil ke mně, aniž by u linky cokoli udělal. Posadil se vedle mě a podíval se na mě.
,,Asi mi jen přišlo správný se stavit. Po včerejšku.'' Otočila jsem od něj hlavu a usmála jsem se. Po tom, co mi o Sherlockovi Mycroft občas říkal v práci jsem neměla pocit, že by byl Sherlock typ člověka, co jen tak přijde.
,,To je od tebe hezký.'' zamumlala jsem a koutkem oka jsem se na něj podívala. Díval se na moje poličky kolem televize a usmíval se.
,,Dáš si něco k pití?'' nabídla jsem mu a vstala jsem.
,,Máš černý čaj?''
,,Samozřejmě, že mám. Jsem přeci správná angličanka.'' usmála jsem se a oběma jsem nám postavila na čaj.