Sherlock Holmes?|Sherlock BBC

Kapitola 16.

Společně s Johnem jsme se vrátili do Baker Street. John mi pomohl sundat kabát. Nebylo pro mě jednoduché se sem vrátit a John to věděl. Ale dělala jsem to kvůli jemu. A taky kvůli sobě. Nechtěla jsem Sherlocka nechat samotného. Bylo by pro něj nefér, kdyby se k němu všichni otočili zády a odmítali mu pomoci. Vyšli jsme schody a John mi otevřel dveře. Vešla jsem dovnitř a rozhlédla jsem se po bytě. Sherlock ležel na gauči a měl zavřené oči. Když John dveře zavíral, jemně vrzly a Sherlock se na nás podíval.
,,Půjdu si lehnout.'' oznámil mi potichu John. Přikývla jsem a přinesla jsem si židli k gauči, na kterém Sherlock ležel. Posadila jsem se.
,,Ahoj.'' pozdravila jsem ho. Sherlock neodpověděl a dál ležel.
,,Přišla jsem za tebou. Chtěla jsem se ujistit, že budeš v pořádku.'' dodala jsem. Sherlock se ušklíbl, otevřel oči a podíval se na mě.
,,To jsi teda hodná.'' procedil mezi zuby. Vzpomněla jsem si, proč jsem předtím odešla a musela jsem se přemáhat, abych to neudělala znovu. Zvedla jsem se ze židle a postavila jsem se k oknu. Všimla jsem si houslí, které byly vyndané z obalu a ledabyle položené na stole. Vzala jsem je do rukou a začala jsem hledat smyčec. Když jsem ho našla mezi papíry na stole, nastavila jsem si housle jak jsem potřebovala a začala jsem hrát. Hrála jsem tichou a jemnou skladbu, která se mi zrovna vybavila. Uslyšela jsem zaskřípání gauče, jak se Sherlock zvedl. Když jsem ho ucítila kousek za mnou, zavřela jsem oči a snažila jsem se soustředit pouze na housle. Sherlock chytil jednou rukou mou ruku, kterou jsem držela housle a druhou chytil ruku, ve které jsem měla smyčec.
,,Potřebuješ to ještě doladit.'' zašeptal. Stál teď tak blízko mě, až jsem cítila jeho slabou kolínskou. Jemně přidržoval mé ruce a hráli jsme společně. Když jsme dohráli, ještě chvíli jsme tam jen tak stáli. Po chvíli Sherlock mé ruce pustil a přešel ode mě k rádiu. Až teď jsem si všimla, že jsem dýchala zrychleně. Odložila jsem housle a smyčec do pouzdra a otočila jsem se na Sherlocka. Ten mezitím zapnul rádio a nastavoval hlasitost. Uslyšela jsem jemnou melodii pomalé písně hrané na piáno. Sherlock ke mně přešel a chytil mě za ruku. Podívala jsem se na naše ruce, následně jemu do očí. Položila jsem mu druhou ruku na rameno. Sherlock mi jeho druhou ruku položil kolem pasu. Začali jsme se jemně pohupovat do rytmu hudby. Po chvíli jsem se uvolnila a položila jsem si hlavu na jeho hruď.
,,Než ten taxikář zemřel, stačil mi něco říct.'' zašeptal Sherlock. Poslouchala jsem ho s pořád položenou hlavou.
,,Ptal jsem se ho, kdo ho přiměl to udělat. Neměl už co ztratit, tak mi to řekl. O tom jednom jménu teď pořád přemýšlím.'' Podívala jsem se na něj a odhrnula jsem mu neposlušný pramínek vlasů, který mu padal do očí. Položila jsem mu i druhou ruku na rameno a čekala jsem, než bude chtít pokračovat. Když ale pokračoval, málem se mi zastavilo srdce.
,,Moriarty.'' řekl Sherlock zamyšleně. Zalapala jsem po dechu a Sherlocka jsem od sebe odstrčila. To nemůže být pravda...
,,Cože?'' zašeptala jsem vyděšeně.
,,Co se děje?'' Sherlock se na mě překvapeně podíval.
,,Zopakuj to. Zopakuj to jméno!'' vykřikla jsem na něj.
,,Moriarty. Katherine, co se děje?'' Sherlock se mě pokusil chytit za ruku, ale vyhnula jsem se mu.
,,To není možný...'' mumlala jsem si pro sebe a otočila jsem se k němu zády. Dýchala jsem zrychleně a do očí mi vhrkly slzy. Vybavil se mi den, kdy mě James opustil. Den, kdy jsem si odpřísáhla, že na něj zapomenu. A od té doby jsem na něj musela myslet. Vzpomněla jsem si, jak jsem ho hledala v seznamu schválených lidí, který mi dal Mycroft, a nenašla jsem ho.
,,Katherine?'' Sherlock mě chytil za ruku a jemně si mě otočil k sobě. Podívala jsem se mu do očí a na tváři jsem ucítila první slzu. Schoulila jsem se mu do náruče a rozvzlykala jsem se. Sherlock mě objal a hladil mě ve vlasech.
,,To bude dobrý.'' mumlal mi do ucha, i když vůbec nemohl tušit, co se děje.